PCTuning Článek

Eurocase ML-N800 – jaká je skříň za pět set korun?

Jan Štěpánek
Jan Štěpánek
18. 10. 2010 01:00 63 Sdílej:

Poslední dobou tu máme recenze hlavně „lepších“ case, kde cena začíná někde nad hranicí dvou tisíc. A abychom tento trend trošku rozrazili, vybrali jsme tentokrát to nejzákladnější, co můžete koupit. Právě tímto „kouskem“ je bezesporu novinka od českého Eurocase s označením ML-N800. Jak si tato levná case povede? Jaké jsou její kvality? To uvidíte na následujících stránkách.

Reklama
Reklama

Nebudu zde rozebírat nějaké obecné informace o společnosti EuroCase, o které jsme tu už v rámci jedné recenze nedávno mluvili. Myslím si, že velká část lidí, kteří se pohybují mezi počítači již ví, že Eurocase je českým výrobcem a producentem mnoha typů počítačových skříní a dalšího příslušenství, jež se vyznačují především výbornou cenou. O kvalitě už se samozřejmě dá pochybovat.

A právě segment levných a designové zajímavých skříní je také upřednostňován většinou prodejců počítačových sestav, jelikož stále bohužel přetrvává jakýsi, pro mě nepochopitelný, trend, že na case je zbytečně vynaložit nějaké velké náklady a rozhodně si vystačíme se základem, který nám trh nabízí.

Nemusím snad z mojí pozice říkat, že toto je absolutně špatně. Ano, taková case vám samozřejmě pro svůj primární účel dostačovat bude, tedy sestavu vám jakžtakž pohromadě udrží a z venku bude PC vypadat i celkem přijatelně. Horší je to ale pak v okamžik, kdy začnete řešit, proč vám tolik vibruje stůl, jak je možné, že se komponenty přehřívají a proč vedle zapnutého počítače nemůžete v klidu usnout?

To jsou věci, které prostě řeší až výrobci vyšších modelů, respektive dražších case. To by se ale stále ještě dalo chápat, ale co už ne, když si při jednoduché montáži základní desky poraníte ruku do krve, apod. situace, které rozhodně v tomto segmentu nelze považovat za neobvyklé. Pokud mluvím za sebe, tak mě osobně se toto stalo již několikrát a to si myslím, že už vím, nač si dát pozor a jak s case manipulovat. Bohužel vždycky se někde objeví nečekaně ostrá hrana, apod.

Nerad bych však prozrazoval výsledek dnešní recenze již dopředu, takže neberte výše napsané jako nějaké resumé. Já osobně bych nejdříve dal modelu N800 šanci, je třeba na všechny case nahlížet nestraně, i když samozřejmě určité předpoklady si již každý model sebou nese.

Pojďme se ale podívat nejdříve na specifikaci:

Balení a příslušenství

A dostáváme se ke skříni konečně fyzicky. Tedy nejdříve k obalu. Ten pravděpodobně nemůže nikoho překvapit, protože se jedná o naprosto standardní kartonovou krabici, ve které je dodávána naprostá většina počítačových case. Příjemně však může působit potisk s náhledem skříně a zároveň také nejpodstatnější informace ke specifikaci.

Balení je naprosto obyčejné, ale s potiskem - zde se evidentně nešetřilo.

Pokud krabici otevřeme, zjistíme, že i zajištění case proti poškození při přepravě je více než standardní. Obyčejné polystyrenové profily zakrývající spodní a vrchní část. Přes igelitový pytel na vás pak kouká náhled čelného panelu case.

Než však case úplně vytáhneme ven, je třeba si říci ještě něco k příslušenství. Upřímně řečeno, to vlastně není žádné. V balení totiž nenajdete ani obyčejný návod. Je pravda, že jeho přítomnost je pro většinou lidí zbytečností, ale na druhou stranu si myslím, že jako základní věc by toto mělo být součástí balení. Jediné příslušenství, které můžete očekávat, je tedy malý pytlíček s montážním materiálem. Bohužel při zkušební montáži sestavy mě velmi překvapilo, že šroubky jsou v podstatě na počet a rozhodně se nestane, že by vám nějaký zbyl. Tedy alespoň v mém případě nic. Mimo to jsem z kvality šroubků neměl příliš dobrý pocit, závity vypadaly jako nějaká druhá nebo třetí jakost.


A samozřejmě se dopracováváme i k exteriéru skříně, respektive v první řadě k čelnímu panelu, který je pro většinu lidí asi nejpodstatnější, jelikož na něj koukáme nejvíce času. Zde je vidět, že se konstruktéři u Eurocase snažili a povedlo se jim připravit poměrně slušně designově vyhlížející plastový dílec. N800 se tedy nemusí nijak stydět, že by na dnešní požadavky vypadala špatně a jsem si takřka jistý, že právě díky čelnímu panelu si tuto case vybere mnoho lidí při porovnání s konkurencí ve stejné cenové hladině.

Čelní panel je v balení polepen ochranou folií.

Velkou zásluhu na „luxusním“ vzhledu má především použitý typ plastu. Jeho povrch je totiž vyleštěný do perfektního lesku – jak se tomuto stylu velmi často říká – klavírního lesku. Samozřejmě, že ale nejde o pravý klavírní lak, ale pouze lesklý černý plast. Rozhodně se vám ale tato case bude hodit k většině dnes prodávaných LCD panelů.

Žebrování na boku čelního panelu, které se stará o přísun vzduchu.

Černočerný vzhled pak rozráží pouze spodní část, která je lemována stříbrným žebrováním v matném provedení. To začíná na spodní hraně a postupně se táhne až asi do 2/5 boční strany. Eurocase na svých stránkách toto žebrování velmi zdůrazňuje, jelikož by údajně mělo efektně dodávat vzduch k přednímu ventilátoru. Dovolil bych si o tom však pochybovat, jelikož tato jednoduchá perforace podle mého názoru nemůže fungovat nijak výrazněji lépe, než u ostatních case – tedy pouze marketingový chyták, nic jiného.

Power tlačítko je poměrně povedené, jen reset se hůře mačká.

Spodní třetina čelního panelu pak ještě ozvláštňuje spínací tlačítko. To je vyvedeno v chromovém provedení a v jeho středu nameteme symbol označující funkci s modrým podsvícením. To mi však připadá až příliš ostré, takže při nočním provozu bych asi uvažoval o změně svítivosti nebo zaslepení LED. 

Těsně pod spínacím tlačítkem se pak nachází ještě nenápadná černá tečka, která funguje nejenom jako reset tlačítko, ale jak zjistíte po zapnutí PC, tak také jako indikace činnosti HDD. Zde byla použita červená a velmi decentní LED, takže nemusíte mít strach z nočního „oslňování“. Reset tlačítko však není možné stisknout pouze prstem, takže musíte počítat s nějakým pomocníkem v podobě propisovací tužky, apod.

Dobrým nápadem jsou krytky 3,5" pozice a čelních konektorů - za to chválím.

Dle specifikace má tato case jednu externí 3,5“ pozici a tři 5,25“ pozice. Na první pohled je tedy překvapení, že na čele skříně najdete 5 velkých, tedy 5,25“ záslepek. Dalo by se říci, že se jedná o tzv. stealth pozice. Spodní dvě záslepky totiž nejsou úplně obyčejné. Fungují jako výklopná dvířka, pod kterými najdete čelní konektory a především 3,5“ externí pozici. Ta konkrétně se nachází pod nejspodnější krytkou.

Kvalita zpracování je už ale podstatně horší...

Toto řešení se mě osobně velice líbí a hodnotím jej tedy kladně. 3,5“ pozici asi nepoužíváme tak často a pokud ano, tak se většinou jedná o čtečku paměťových karet, nebo někdo ještě zastaralou disketovou mechaniku a tak je lepší, když v okamžik, kdy jí nepotřebujeme, může být krytka uzavřená. Navíc je zde dostatek prostoru, aby byla krytka zavřená i s vloženou paměťovou kartou v čtečce. Co se mi už ale tolik nelíbí, byla jakási příprava na další konektory vedle této pozice. Podle tvaru by asi bylo možné doplnit case o IEEE1394 konektor a eSATA, ale dosti pochybuju, že bude někdo toto rozšíření ke case dokupovat. Navíc ani na stránkách výrobce jsem toto příslušenství nikde nenašel.

Pozice výše je pak základními konektory osazena od výroby. Tedy 2xUSB a dvojice audio konektorů. Opět je zde ale příprava pro další dvojici USB. Ta by samozřejmě mohla být praktická, ale ani tento doplněk jsem na webu výrobce nenašel. Škoda.

Zpracování krytek je už však o něco horší. Je velmi znát nižší kvalita použitého materiálu a krytky se nepříjemně prohýbají. Navíc každou je nutné stisknout v jiném místě, aby se otevřela, jelikož u každé je jistící mechanismus jinde. Ale nebudu hledat až takové detaily. Skrytí těchto pozic a konektorů se mi líbí a hodnocení je tedy spíše kladné.

Zbylé tři pozice jsou pak určeny už výhradně pro další zařízení s tím, že jak je vidět na fotografiích, tak horní pozice je navíc uzpůsobena optické mechanice a jejímu překrytí. Matná mechanika vám tedy nebude narušovat lesklé čelo skříně.

Už na první pohled mi připadá, že je všechno dělané "horkou jehlou".

Opět je zde ale problém s kvalitou krycího mechanismu, jelikož při otevření dělá poměrně velký a především zbytečný hluk. Stačilo by dotykovou plochu doplnit pryžovým těsněním a bylo by po problému. Takže kdo tuto case koupí, doporučuji toto dodělat. A tím bych asi čelní panel ukončil.


A co zbytek exteriéru. Bohužel horší, než jsem původně čekal. Horní plechový dílec je naprosto rovný a bez jakékoliv perforace, podobně je na tom i pravá bočnice, která je jen ozvláštňena jemnou perforací vizuálního charakteru, což samozřejmě není špatné.

Černý lak plechů je v jakémsi lesklém provedení, ale je to typický "pomeranč".

V levé bočnici už ale perforace nechybí a její účinnost asi komentovat příliš nemusím. Respektive nějak nejsem schopen pochopit, proč se výrobci těchto levnějších case, kterým je například právě Eurocase, zaměřili na tento typ perforace. Jeho použitelnost je vlastně nulová a praktičnost také. O nějaké vizuální atraktivitě snad ani není možné mluvit – tak co to způsobilo? No raději snad ani nevědět.

Boční perforace - nepochopitelný vynález levných case.

V našem případě na levé bočnici najdeme hned dvě perforované části. Ta první ve tvaru obdélníku je v prostoru grafické karty a pravděpodobně by měla sloužit pro přísun studeného vzduchu právě do prostor grafické karty. To je samozřejmě chvályhodné, že se tak výrobce snaží dobře chladit karty, ale problém nastane, když je v case standardní airflow, tedy zepředu dozadu. Pak tato perforace naprosto nevhodně narušuje tok vzduchu a chlazení je pak spíše neefektivní.

To stejné platí v případě procesoru, u něhož najdeme druhou obdobnou perforaci. Tentokráte však v čtvercovém tvaru a s možností upevnění přídavného ventilátoru. Perforace je jinak zpracována pěkně, tedy ve tvaru včelích pláství. Ale samozřejmě zbytečně snižuje pevnost bočnice.

Jako jedinou možnost použití této perforace vidím tu, že neosadíte přední ani zadní pozici pro ventilátor, což se stane jakmile si ventilátory sami nedokoupíte – součástí balení totiž není ani jeden. Pak je efektivní airflow právě vedeno z těchto perforací a pak přes napájecí zdroj ven. Trošku tím trpí disk, který je chlazen pouze podtlakově jakýmsi nepatrným prouděním z přední části.

Nevýhodou tohoto řešení je pak také větší prašnost uvnitř case, jelikož se samozřejmě skrz více otvorů dostane i více prachu, ale to asi nemusím vysvětlovat. Bojím se tedy, že tato case prostě není schopna fungovat bez nějakého rozumného zásahu. Ať už se bude jednat o prachové filtry a nebo zadělání zbytečných otvorů a doplnění case o přední a zadní ventilátor.

I když je fakt, že používat pojmu zadní ventilátor asi není zrovna přesné. Dostáváme se totiž k zádi case a jsem si skoro jistý, že první věc, které si na fotografii všimnete, je otřesná perforace právě u pozic pro ventilátory – množné číslo používám z toho důvodu, že EuroCase se rozhodl zachovat ještě dřívější koncepci, tedy připravit dvě pozice pro 80mm ventilátory na místo jedné pro 120mm verzi. To je asi pravděpodobně způsobeno hlavně menší šířkou celé case, takže by se do vymezeného prostoru 120mm ventilátor prostě nevešel.

Asi to nejhorší na celé case - zadní perforace na pozicích pro ventilátory.

I přes toto řešení si však umím představit, že by perforace vypadala trošku jinak, třeba i jako na bočnici, ale hlavně ne tak, jak je. V tomto případě totiž snad ani nemohu doporučit zadní pozice osadit, jelikož aerodynamický hluk od 80mm fanu bude otřesný. Jedině tedy pěkně pozice vyřezat a mřížky nahradit těmi drátěnými, pak se dá mluvit o nějaké efektivitě a tichém provozu.

Bohužel v podobném duchu se nese i zbytek zadní částí, potažmo i zbytek šasi, ale to bych předbíhal. Za pohled také stojí předlisovaný I/Oshield, který stejně hned každý vyhodí, jelikož otvory pro konektory z 95% na vaší mobo sedět nebudou. A ani nevíte, jak rychle je možné se při odstraňování tohoto kusu plechu zranit. Slabý plech totiž řeže jak zběsilý.

Slabý materiál se podepsal také na kvalitě slícování jednotlivých dilců.

Moc si ani neumím představit, jak komentovat pozici pro zdroj a nebo pro přídavné karty. Všechno je totiž odfláknutý výlisek, který postrádá jakoukoliv ergonomii nebo kvalitu zpracování a v kombinaci se slabým materiálem. Mimochodem na celou šasi bylo použito 0,45mm plechu, tedy v podstatě pokoveného papíru. Opravdu jsem upřímně čím dál více v šoku.

Nožky jsou plastové a rozhodně neposlouží jako izolace proti vibracím.

Nesmím však zapomenout ani na dno case. To je v tomto případě rovné, bez perforace, ale s několika prolisy pro zvýšení pevnosti. To nepovažuji za chybu, naopak – zde je pro zpevňování prostoru dostatek. Nožičky jsou pak obyčejné z tvrdého plastu, navíc v plechu jen zacvaknuté, takže nemůžete čekat nějakou izolaci proti vibracím – spíše naopak – ideální vodič.


A dostáváme se k tomu hlavnímu, co nás na case povětšinou zajímá, i když je fakt, že v tomto případě bych asi raději zůstal u čelního panelu. Máme se totiž teď bavit o šasi, ale nejsem si jistý, zdali se tomuto dá říkat šasi.

Jedná se totiž v podstatě o několik naohýbaných a profilovaných kusů plechu, který opravdu spíše připomíná papír. Pokud totiž nejsou nasazeny bočnice, tak se celá konstrukce ihned zkroutí do podivného tvaru a nechtěl bych vidět, co by dělala, kdyby se odstranil například koš na disky nebo optické mechaniky. Ten totiž funguje asi jako jediné zpevnění.

Šasi je takřka katastrofální. Neumím si představit nic horšího.

Nemusíte se bát, že by vám tato case nabídla nějaký bezšroubkový systém uchycení disků a mechanik. Ono by to asi ani nebylo tak nějak možné. V okamžiku, kdy by se disk nepřitáhl šroubky, tak by při prvním pohybu s case ihned vypadl. Opravdu tak hodně se konstrukce kroutí.

V podstatě je podle mého názoru navržena tak, že se počítá nejenom s nasazenými bočnicemi, ale hlavně s namontovanými komponentami, které zastanou velkou část zpevnění. Tuto case bych si tedy uměl spíše představit někde v kanceláři, kde se dovnitř nebude několik let lézt a nebude tedy hrozit pokroucení.

Všem, kteří budou chtít do této case a jí podobné instalovat komponenty, doporučuji použití nějakých silných pracovních rukavic a hlavně hodně opatrnosti, protože v podstatě všechny hrany jsou zde neskutečně ostré a po chvíli zjistíte, že máte rozřezané prasty.

To jsem ale trošku odbočil. Zpět tedy k šasi, respektive koši na pevné disky a mechaniky. Ten je naprosto standardní konstrukce, kterou známe již z dob dávno minulých. Spodní část je určena 3,5“ zařízením, kde můžete instalovat až 5 interních a nebo 1 externí. V případě 5,25“ zařízení je to počet 4pozic, jak už jsem se zmiňoval i při popisu čelního panelu. Skoro si troufám tvrdit, že tento počet jednotlivých pozic bude stačit každému.

Pokud uvažujete o 2,5“ disku, tak bude potřebná redukce, jelikož touto pozicí model N800 nedisponuje. A jak už bylo řečeno, všechna zařízení se šroubují přes dodávané šroubky – mimochodem napočítané snad na kus, protože po instalaci komponent mi nezůstal jediný šroubek. Výrobce asi spoléhá, že k dalšímu disku dostanete šroubky v balení.

Kdepak jsou dirky se závitem???

Při popisu zadní části jsem trošku zapomněl na systém zajištění karet. Ten mě poměrně rozesmál, jelikož se jedná vlastně o jakýsi plechový kryt, který se zasune do kolejniček a zajistí jedním šroubkem. Tento mechanismus má pevně udržet všechny karty, což se mu ale při tloušťce materiálu a především při nepřesném zpracování, kdy ne moc dobře doléhá na šasi, moc nedaří. Absence obyčejných závitů u držáku karet mě naprosto omráčila. Ano, opravdu není možné kartu přišroubovat, prostě musíte použít dodávaný jistící mechanismus. Ten navíc neskutečně vibroval při zapnutém PC.

Po osazení komponentami se case dost zpevní - už tento fakt je sám o sobě dosti zavádějící.

Pozice pro napájecí zdroj je pak zpracovaná taky dosti špatně. Nikde totiž nenajdete žádnou velkou podpěru zdroje a díky kroutící se konstrukci se vše ještě zhorší, když do horní části našroubujete těžký PSU.

Příjemně zpracovaný je snad jen plech pod základní deskou, který je natolik výrazně ohýbaný a profilovaný, že působí nejpevnějším dojmem, i když po osahání zjistíte, že jen klame tělem. Kompletně celá konstrukce je pak nýtovaná a to asi dost „horkou jehlou“, takže po zapnutí PC zjistíte, že vám vibruje polovina skříně. Mít něco takového doma, tak vidím asi jedné řešení v kompletním přenýtování s gumovými podložkami.

V příslušenství nenajdete ani přídavný ventilátor. Vše za příplatek...

Celkově se mi na šasi moc nelíbí viditelné šetření s materiálem. Nechápu, proč je zde tolik zbytečných otvorů, když už se šetřilo na tloušťce materiálu. Díky těmto dvěma faktorům tak posléze zjistíte, že se jedná o jakýsi náznak něčeho, co má držet komponenty u sebe s leskle černým čelním panelem, který je zpracovaný asi ze všeho nejlépe.

Konec úvah na šasi, pojďme na testy, ať vidíme, jak se case snaží v praxi.


Jak bylo naznačeno, dostáváme se k testům. Než však ukážu výsledky měření, tak bych rád podotknul ještě několik informací ohledně instalace komponent. Ta totiž rozhodně není triviální záležitostí. V první řadě si musíte dávat patřičný pozor, aby nedošlo k poranění, jelikož právě uvnitř case je k tomu snad několik hran přímo nabroušených.

Poté je tu problém s vypáčením předpřipraveného I/Oshield plechu, který je sice dobře vyřezán, ale na šasi drží na třech kouskách plechu a bez kleští a šroubováku jej prostě ven nedostanete. To nemluvě ještě o větším riziku pořezání. Doporučuji tedy velkou opatrnost. Následkem odstranění tohoto plechu se navíc většinou ještě zadní díl celý pokroutí, takže věnujte několik vteřin rovnání. 

Distanční sloupky, které jsou součástí příslušenství, jsou otřesné kvality a podobně je na tom i závit ve slabounkém plechu. Upřímně si myslím, že při použití větší síly by šel sloupek jednoduše vytrhnout z plechu. Z údivu nevyjdeme ani v okamžik, kdy na sloupky posadíme základní desku, každý sloupek je totiž o nějaký ten milimetr mimo a tak je možné, že některý šroubek ani nebude možné zašroubovat, mě se naštěstí povedly všechny, i když jsem měl co dělat.

V podobném duchu se nese i zbytek instalace a takřka nereálný je jakýkoliv cable-management, jelikož hrany jsou ostré a tak hrozí naříznutí kabelů. Proto využijete maximálně tak plastových stahovacích sponek, které si ale musíte nejdříve dokoupit.

Testy

Nicméně povedlo se a v case máme testovací sestavu. Pojďme tedy měřit. Sestava se od minule nijak nezměnila a je tedy v následující konfiguraci:

Pokud se podíváme na graf srovnání s konkurencí, tak asi i bez popisku pochopíte, který řádek patří modelu N800. Teploty byly totiž „na všech frontách“ vyšší, než například u odhlučněné a tedy tepelně izolované case CoolerMaster Sileo 500. 

V následující tabulce jsou pak zobrazeny všechny naměřené teploty. Kdo bude chtít, může srovnat s dříve testovanými case a zjistí, že v průměru jsou teploty vyšší asi o 2°C, což už je dost. 

Teplota procesoru a grafické karty je asi nejkatastrofálnější. Například při zátěži se grafická karta dostává už k hodnotě 70°C a při horších okolních podmínkách, kdy bude nějaký otvor u case ucpaný např. nábytkem, může nastat velký problém s přehříváním.

Určitě bych tedy doporučoval osadit alespoň přední ventilátor, kdy se teploty o něco zlepší, jak vidíte v grafu. Zadní ventilátory jsem neosazoval, takže poté by se teploty mohly ještě o nějaký ten stupeň snížit. Rozhodně by se ale musela odřezat zadní perforace.

Velmi také trpí pevný disk, který se zbytečně peče, pokud není osazen čelní ventilátor. Po jeho nasazení se teplota disku poměrně rozumně snížila.

V podstatě asi není co dodat, grafy jednoznačně ukazují, že bez přídavného ventilátoru se i bez zátěže komponenty dost přehřívají. Jednoznačně je tedy třeba osadit přídavným ventilátorem.

Airflow

Co se týká toku vzduchu, tak zde jsou dvě varianty. Záleží, zdali osadíte přední pozici ventilátorem nebo ne. Pokud ano, tak samozřejmě hlavní proud vzduchu jde z přední části směrem na komponenty a poté se dostává ven přes PSU a případně boční a zadní perforaci.

Druhou variantou je pak neosazení pozic ventilátorem a tím pádem je v case podtlak vznikající outtake ventilátorem ve zdroji a vzduch je nasáván primárně z boční perforace. Toto řešení je efektivní maximálně pro grafickou kartu, ale například pevný disk trpí o dost víc, než u první varianty.


Po zhlédnutí obrázku s tokem vzduchu uvnitř case snad zbývá jediné. Provést nějaké to konečné zhodnocení. V podstatě je asi všem jasné, co budu říkat. Opravdu hodně jsem se snažil, ale nenašel jsem na této case jedinou věc, která by se dala hodnotit opravdu kladně. Samozřejmě je zde několik prvků, které lze třeba pochválit, ale v zápětí vám to zkazí nějaký detail.

To je případ čelního panelu, jehož zpracování není zase tak špatné, i když se viditelně jedná o jakýsi rychlo-odlitek, ale vizuálně je to povedený čelní panel, který působí moderním dojmem, jak designem, tak i barevným provedením. Velmi dobrý nápad jsou také krytky skrývající nepěkné čelní konektory nebo externí 3,5“ pozici, do které si dá ideálně schovat třeba čtečka paměťových karet.

Jedno opatrné odejmutí čelního panelu a jak to dopadá - to je kvalita?

Tento příjemný pohled na čelo vám však hned zkazí okamžik, kdy čelní panel odejmete z case. Bez výraznějšího použití síly se totiž naprosto jednoduše utrhne jistící cvoček a čelní panel už nikdy nebude držet tak dobře, jako z výroby. Jak je tohle možné? To samé, když se podíváte na uchycení tištěného spoje s čelními konektory. To by člověk měl pocit, že jej přidělával nějaký bastlíř podomácku. Šroubky uchycené tavným lepidlem, apod. – no copak tohle je profesionální výroba?

Takhle vypadá profesionální uchycení tistěného spoje a kabeláže - tavné lepidlo to jistí...

A v podstatě jak postupujete přes čelní panel dál a dál, tak je situace čím dál horší. Hlavně zpracování konstrukce a samostatné šasi je otřesné. Použití neuvěřitelně slabého plechu, který není navíc ani lakován, ale pouze pozinkován a jehož hrany jsou skoro zdraví nebezpečné, toto všechno jen podtrhuje.

Nemohu tedy bohužel hodnotit jinak, než negativně. V podstatě se jedná o nejhorší case, kterou jsem měl možnost někdy vyzkoušet. A po jejím „osahání“ bych si sakra rozmýšlel, zdali se vůbec vyplatí za něco takového dát i těch 500,-Kč, které se zdály ze začátku jako zázrak za novou case.

Ano, nemohu totiž ani cenu považovat za klad, jelikož je sice takřka nejnižší na trhu, ale nedostanete za ní v podstatě nic. Když si představím, že za částku jen o několik stokorun vyšší, dostanete už minimálně o třídu lepší a hlavně o 100% lépe zpracovaný kus, není se asi nad čím rozmýšlet. Tuto case tedy resolutně nedoporučuji a spíše bych doporučil jejímu výrobci, zamyslet se nad trendem dnes poptávaných skříní. Nemyslím si totiž, že by bylo nutné šetřit všude a za každou cenu. Každý zákazník ocení alespoň náznak kvalitnějšího zpracování.

Tento produkt si vysloužil asi zatím jako první ocenění PCT R.I.P. Award - od této skříně se držte raději dále a připlaťte si nějakou korunu. Vyplatí se to!

Za zapůjčení case děkujeme společnosti ALFA COMPUTER, a.s.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning