Historie Amigy: Jak to málem skončilo dřív, než to začalo

Pokud se porozhlédnete na internetu, najdete spoustu článků, které se v mnoha ohledech opakují. A tak máte možnost si mnohokráte dokola přečíst, jak Jay Miner odešel od Atari, založili s Larrym Kaplanem firmu s cílem vyvinout novou převratnou herní konzoli, tuto vyvíjeli a vyvíjeli, pak jim docházely peníze a objevil se zlý drak jménem Jack Tramiel, nicméně s pomocí dobrého prince Commodore se jej podařilo zahnat, stvořit převratnou Amigu 1000, takže vše dobře dopadlo, všichni byli šťastní a spokojení a jestli nezemřeli, žijí dodnes (Jay Miner už zemřel). Autoři podobných pojednání pak obvykle už jen dodají, že dále vznikla ještě A500 a A2000 a další typy, až Commodore o pár let později zkrachoval a historie platformy se uzavřela.

Jenže co se vlastně v těchto létech stalo? Jak vznikly ony legendární stroje A500 a A2000, které skutečně znamenaly vrchol platformy, protože zmiňovaná první Amiga zas takovou díru do světa neudělala? Proč mezi léty 1987–90 nepřišel Commodore s žádným novým počítačem? A co vedlo k jeho krachu? To se obvykle nikde nedočtete. Naštěstí existuje série knížek od Briana Beghala, které do značné temnoty těch podivných let, kdy se jako by nic nedělo, přece jen přinášejí světlo. Na základě nich vznikla zmíněná přednáška, a i nynější rozšířené pojednání.

Každý sestup do hlubin historie musí začít výstupem na horu informací. Než se pustíme popisování času čtyř desetiletí starých, musíme si uvědomit, že osmdesátá léta představovala v historii mikropočítačů zlaté období, které ovšem bylo mnohem rozdílnější, než je dnešní doba. Nostalgičtí pamětníci by vám zdůraznili, že bylo i mnohem zajímavější, než je dnešní jistá monotematičnost, kdy jsou počítače v podstatě jako přes kopírák velmi podobné a liší se primárně operačním systémem a výkonem. V té dávné době si potenciální zájemci vybírali počítač ke koupi zcela jinak než my dnes. My to máme jednoduché – ujasníme si, zda chceme notebook či stolní stroj, zda chceme hrát hry, či nám stačí výkon pro kancelářské aplikace, no a poté si pouze ujasníme, kolik financí jsme ochotni obětovat, zda nám nakousnuté jablíčko stojí za vyšší obnos, či zda opovrhneme i okénky ze Seattlu. Tehdy před desetiletími to bylo mnohem zajímavější.

Počátkem osmdesátých let existovaly stovky, možná tisíce platforem, kdy každá měla své silné a slabé stránky. Existovaly i platformy jen se slabými stránkami (třeba IQ151), ale to nebudeme rozebírat. Když si tehdejší uživatelé volili počítač ke koupi, uvažovali jinak než my dnes. Každá z platforem byla pro něco ideální. Pokud jste potřebovali seriózní stroj k práci, koupili jste IBM PC, pokud jste chtěli příjemný operační systém a měli hodně peněz, pořídili jste si Macintosh, pokud jste těch peněz měli méně a stáli třeba o programy pro hudebníky, volba padla na Atari ST, pokud jste chtěli hrát hry, byl vaší volbou C64, pokud jste chtěli hrát hry a měli fakt málo peněz, pak Sinclair ZX Spectrum... Samozřejmě, takto jste si počítače volili pouze v tehdejších USA, v komunistickém Československu byla situace značně odlišná, ale to je na jiné vyprávění. Amiga byla prvním multimediálním počítačem, přičemž byla trošku smůla v tom, že v této době vlastně nikdo nechápal, co to znamená. Později se stala i velmi respektovanou herní platformou, v létech 1987–92 nejvýznamnější, jaká existovala.