PCTuning Článek

Intel Core i7-4770K – čtyřjádrový Haswell do desktopu

Z. Obermaier
Z. Obermaier
1. 6. 2013 12:00 64 Sdílej:

Seznam kapitol

1. Haswell přichází na scénu 2. Haswell ve slajdech 3. Čipset Z87 Express 4. Novinky v architektuře Haswell 5. Intel Core i7-4770K 6. Testovací systém 7. Syntetické testy – paměti 8. Syntetické testy – výpočetní operace 9. Praktické testy I. – komprese, multimédia 10. Praktické testy II. ˜– PS, Excel, šifrování, JS
11. Praktické testy III. – 3D rendering + Multitask 12. Systémový test – PC Mark 7 13. Herní testy – hry, Dos Box, PhysX 14. Spotřeba a teploty 15. Shrnutí výkonu 16. Přetaktování, teorie 17. Přetaktování, praxe 18. Přetaktování Ivy Bridge versus Haswell 19. Srovnání architektur na 4,2 GHz 20. Zhodnocení a závěr

Ivy Bridge je na trhu déle než rok, nyní dochází k jeho výměně za modernější architekturu Haswell. Nabídne vyšší procesorový i herní výkon, mnohdy nižší spotřebu, lepší taktování a spoustu dalších novinek. Dnes se podíváme na nejvýkonnější čip do desktopu. Přichází evoluce, revoluce, nebo propadák?

Reklama
Reklama

I když většina principů taktování je stejná jako u Ivy Bridge nebo předchozích systémů, přeci jen se několik zásadních věcí změnilo. Než se tedy podíváme na praktické taktování, povězme si nejprve jak se Haswell taktuje a co je nového.

Tradiční "Intelovský" obrázek procesorové platformy a přetaktování. První změna v PCH čipu jež nese generátor taktu, vidíme, že má generátory v podstatě dva. Jeden generuje základní takt 100 MHz a druhý pak další frekvence pro procesor. Tímto způsobem je zabezpečeno, že PCIe sběrnice PCH čipu bude pracovat stále s taktem 100 MHz, PCIe sběrnice v procesoru musí pracovat s děličkami. A jelikož je děliček jen několik, máme také jen několik možností změny základního taktu. O tom ale až za okamžik u dalšího obrázku. V samotném procesoru je několik dalších děliček. Lépe nám to osvětlí následující obrázek:

Základní tak je možné měnit ve třech krocích, 100 MHz, 125 MHz a 167 MHz. Kolem těchto hodnot máme navíc malou rezervu nahoru a dolů v řádu několika procent. Námi zvolený takt poté dorazí k procesoru, od něj se násobičem odvíjí takt jader procesoru, uncore části (Ring), pamětí, grafického jádra a System Agenta. Všechny části mají nejnižší a nejvyšší možný násobič manuálně měnitelný. Omezení je jen u System Agent jež má dělitele svoje a měnit je ručně nelze (5:5, 5:4, 5:3). Spolu s integrovaným iVR dochází ke změně i napětí komponent. To ukazuje další obrázek:

Dříve jsme regulovali všechna napětí přicházející do procesoru externě - externími napěťovými regulátory na desce. Ty musely být složitější, nebo jich muselo být víc. Ivy Bridge potřeboval pět samostatných napěťových plánů. Nyní stačí do procesoru dodat jen napětí dvě. Jedno je pro paměťový řadič a druhé pro celý zbytek čipu. Programovatelný regulátor uvnitř procesoru se už o rozdělení postará sám. Pro uživatele se v podstatě nic nezměnilo, v BIOSu nebo aplikacích budete moci stejně jako dosud změnit napětí pro jádro, pro grafiku, pro Ring i pro paměťový řadič. Zkrátka stejně jako jsme zvyklí, akorát už napětí neřídíme přes externí čipy ale přímo přes samotný procesor. Podívejme se na praktickou ukázku:

Obrázek BIOSu desky je hodně podobný tomu nahoře ze slajdů. Ukazuje šipkami jak je vše propojeno a co na čem závisí. Vlevo nahoře je zelený obdélník Host Clock. Zde volíme základní takt 100, 125 a 167 MHz. Z něj jde šipka dolů k jádrům procesoru (obdélník Cores). Tam nastavíme násobič dle vzorce: základní takt x násobič procesoru = výsledná frekvence jader. Dále jde šipka z Host Clock k poli Graphics a Memory. I tam vidíme políčka pro nastavení násobiče. Vzorce jsou zřetelně a srozumitelně vidět v obdélnících. Takt grafiky je tvořen základní takt x násobič a poté vydělen dvěma. Paměti pracují dle vzorce základní takt x dělička (1,00, 1,33) x násobič pamětí. Nakonec si všimněte středového obdélníku, Ring. Jde o paměť L3 cache a paměťový řadič. I tato část svůj násobič a pracovní frekvenci jež můžeme měnit. Pokud nebudete měnit, bude pracovat na taktu jader CPU. Vpravo nahoře je pak napětí Input Voltage, to je přívod všeho napětí do procesoru. Zde můžete přidat napětí a jeho hladinu. Šipky pak opět ukazují jaká napětí se k tomuto zdroji vztahují. Je to napětí jader Cores, Graphics a Ring. Paměti mají své vlastní napětí nezávislé na tomto zdroji. Ty řídíme samostatně.

Intel s Haswell také řádně vyšel přetaktovačům vstříc, už žádné zvyšování TDP a proudových limitů o kousek. S Haswell lze zatopit procesoru skutečně masivně. Vše vidíte na obrázku, maximální TDP pro Turbo a i obecný lomit je v řádu tisíců Wattů. Proud do procesoru může být až 1000 A. Zkrátka a dobře, Intel vybavil platformu Z87 Express pro taktování hodně dobře, k tomu bychom ale potřebovali také OC procesor, což Haswell není, škoda. Však se podívejme do další kapitoly s praktickými výsledky taktování.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning