Intel Core i9-12900K: Nejvýkonnější herní procesor současnosti | Kapitola 8
Seznam kapitol
Po testu levnějšího Core i7-12700K se dnes podíváme na vlajkovou loď Intelu. Core i9-12900K má samozřejmě vyšší výkon. Vyplatí se za něj připlatit šest tisíc? Opravdu získáte tolik výkonu navíc? To ukáže náš test, včetně zajímavého undervoltu.
Na přetaktování Alder Lake není nic složitého, je nutné si uvědomit pouze fakt, že máme dvě různá jádra s různými frekvencemi. Vše ostatní je stejné, jako u Intelu už od prvních Core 2 procesorů. Obrázek ukazuje všechny děličky, které platforma nabízí. Je jich poněkud víc než dřív, ale není nutné používat všechny.
Základní dělička je frekvence P-Cores. Druhá dělička je násobič E-Cores. Lze samozřejmě zvyšovat takt i System Agent části s cache a sběrnicí. U procesorů s aktivní grafikou lze měnit frekvenci jádra. Paměti mají také svou děličku a stejně tak i BCLK takt. Taktování systémem zvyšování frekvence a napětí je nejsnadnější cesta. Jen bych si dal pozor na napětí jader CPU, u 10 nm už je přece jen i napětí 1,4 V dost vysoké.
Základní frekvence pro P-Cores a E-Cores jsou v plné zátěži 4,9 GHz a 3,8 GHz. To bude náš startovní bod. Postupným zvyšováním frekvence bez navyšování napětí, což jsem nechtěl, jsem se nakonec dostal na takt P-Cores a E-Cores 5,2 GHz a 4,1 GHz. Na těchto hodnotách byl systém stoprocentně stabilní. Nakonec jsem si ještě pohrál s mírným doladěním taktu dvou jader, čímž jsem navýšil Single thread a herní výkon.
Finální přetaktování tedy nakonec je: Takt tří nejlepších P-Cores na 5,4 GHz. Plná zátěž P-Cores je 5,2 GHz. Plná zátěž E-Cores skončila na 4,1 GHz. Nárůst taktu a výkonu P-Cores je kolem 6 procent a 8 procent u E-Cores. Nárůst výkonu tomu odpovídá. Zvýšil se o přibližně o 9 procent. Není to mnoho, ale výkon navíc se vždy hodí.
Výkon narostl o 9 procent
Undervolt
Myšlenka undervoltu je zřejmá, budu se snažit najít co nejnižší napětí, na kterém bude Core i9-12900K stále stoprocentně stabilní. Vycházím z toho, že většina výrobců desek pouští do procesorů zbytečně vysoké napětí. To samozřejmě zvyšuje spotřebu a teploty čipů. Napětí v zátěži na default se pohybovalo mezi 1,266–1,279 V. Pomalým snižováním napětí a testování stability jsem nakonec dospěl k napětí procesoru přesně 1,21 V. S tímto napětím jsem prošel všechny benchmarky a hry, bez jediného pádu a nestability.
Tímto snížením napětí o cca 0,07 V což dělá snížení o 5 procent klesl příkon o 40–60 W. V reálu se pohybujeme v plné zátěži kolem hodnot 160–180 W. A to jsme skoro na úrovni (nepodvoltovaných) Ryzenů 5000. Také teploty spadly o 13 °C. Podívejte se na srovnání:
Příkon klesl z 200 W na 160 W, teplota CPU z 68 °C na 55 °C
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
