Kingston Predator 480GB: ultrarychlé SSD do slotu PCI-E

Seznam kapitol

1. Kingston Predator – super výkon i cena 2. PCI-E, nebo M.2 (SATA Express) 3. Balení disku 4. Představení disku 5. Testovací sestava a specifikace 6. Testy malých souborů (nejdůležitější)

7. Testy malých souborů (důležité) 8. Testy sekvenční, IOPS a přístupové doby 9. Syntetické testy – body 10. Start Windows, shrnutí výkonu 11. Závěr

Minulý týden jsme se podívali na 1,2TB NVMe SSD od Intelu. To je sice drtič, ovšem ne pro každého. Velké nároky na připojení přes PCI-E a extrémní cena z něj dělá spíše sen hráčů než reálný upgrade. 480GB Predator od Kingston má poloviční cenu, je velmi výkonný a díky možnosti osazení do slotu M.2 či do karty pro PCI-E bude fungovat všude.

Reklama

Testy malých souborů (nejdůležitější)

Jelikož nemám změřeno více disků, v grafech najdete pouze čtveřici disků pro srovnání. Klasický OCZ Vector 256GB jako reprezentanta běžných SSD pro SATA, PCI-E disk Asus RAIDR 240GB, HyperX Predator 480GB a žhavou novinku z minulého testu: Intel SSD 750 NVMe disk. Časem se nám databáze výsledků rozroste.

Kingston Predator najdete v grafech ve dvou zapojeních. První je zapojení přes 4x PCI-E 3.0 na PCI-E portu procesoru s X99 Express. Jde o přímé připojení s procesorem (přes SATA AHCI řadič disku). Druhé zapojení je v konektoru M.2, tedy přes několik PCI-E přepínačů na desce, kdy mezi procesorem najdeme právě ony přepínače a poté i řadič disku. Jak uvidíte, zde výrobce desky něco "pokonil", výsledky jsou značně odlišné od PCI-E, což by být nemělo.

Testy malých souborů rozděluji na jednoduché, s dávkováním jednotlivých datových souborů postupně (Queue Depth 1 = QD1), a testy s frontou požadavků, tedy s dávkováním datových souborů najednou (Queue Depth 2 a více). V mnoha benchmarcích také testuji, jak si umí SSD poradit s různou úrovní komprimovatelnosti dat. Pro začátek se podívejme na výkon u nejmenších souborů.

Kingston Predator 480GB: ultrarychlé SSD do slotu PCI-E

Pro test rychlosti přenosu nejmenších souborů používám AS SSD Benchmark, kde vycházím z propočtu dosažených IOPS v testu 512 B. Výsledek stačí vydělit číslem 2048, tedy počtem 512B souborů v megabajtu. Rychlost přenosu dat u takto malých souborů je po přepočtu rovna přístupové době SSD. Čím vyšší rychlost, tím rychlejší přístupová doba. Pokud se výrobci chlubí přístupovými dobami, používají nejčastěji hodnoty právě z toho programu.

Důležitost testu 512bajtových souborů:

výkon disků u takto malých souborů je poměrně důležitý, měří se na nich nejrychlejší přístupová doba. Pokud vidíme ve specifikacích informaci o přístupové době k datům, bere se přístup právě přes takto malé soubory. Jedná se spíše o testy svižnosti SSD a každý testovací nástroj bohužel měří jiným způsobem. Rozdíly jsou také v tom, jak zaplněné je SSD. To je však už otázka dalších funkcí, hardwaru (řadiče a cache) a firmwaru.

AS SSD měří výsledky s nekomprimovatelnými soubory a ukazuje průměrné hodnoty z několika měření. Naopak v CrystalDiskMarku se ukazují nejvyšší hodnoty z několika měření a data beru z testu maximálně komprimovatelných dat. A nakonec test Anvil Pro ukazuje průměr mezi oběma měřeními, protože výsledky beru z testu 46% (Applications), který testuje data s 46procentní nekomprimovatelností.

Důležitost testů 4kB souborů:

testy rychlosti přenosu 4kB souborů nás zajímají u SSD disků nejvíce – jsou nejdůležitější. Většina souborů, se kterými operační systém pracuje, je právě v této nebo okolo této velikosti. Nekoukejte proto na sekvenční rychlosti ve specifikacích a nevybírejte SSD podle nich, je to nesmysl. Hlavní je u pevného disku rychlost práce s malými soubory.

Předchozí