První světová čipová válka na obzoru? | Kapitola 2

Realita je dnes taková, že Evropa není nezávislá ani na dovozu léků, protože 80 % účinných látek se vyrábí v Číně a v Indii. Pokud si sami zakážete syntézu některých látek, protože pro vás nejsou dostatečně zelené, tak se nedivte, že v případě krize nebudete mít vůbec žádné. 

To samé se týká produkce energeticky náročných komponent. Pokud zdražujete energie, vymýšlíte emisní odpustky a další ptákoviny, tak pouze zvyšujete incentiv pro odsun výroby do zemí, které si nelezou do své vlastní oprátky. 

To, že Evropa ztrácí poslední zbytky své racionality, se ukázalo v dubnu tohoto roku, kdy Německo, přestože válka na Ukrajině stále pokračuje, natrvalo vypnulo všechny svoje jaderné elektrárny. Zelení radikálové to oslavili, bohužel vedlejším důsledkem je to, že Němci musí nahodit svoje uhelné elektrárny, čímž značně zvýší svoje emise. To už není ani pokrytectví, to je naprostá stupidita a zásadní nepochopení toho, jak opravdu funguje energetika a jakou roli má u moderní společnosti.

Ale nevadí, Němci to zvládnou na úkor svého okolí, tak jako vždycky. Ostatně sebestředný model uvažování německých Zelených je taková miniatura sebestředného evropského uvažování, kdy se Evropa „snaží jít ostatním příkladem“ tak, že na ně outsourcuje svoje problémy a čeká, že to všechno dobře dopadne, tak jako vždycky. Ať už jde o špinavou výrobu, dodávky surovin anebo vývoz odpadu k recyklaci – vše se řeší na úkor ostatních za současných oslav, jak to jako děláme dobře. Jenomže ti ostatní si toho jaksi všímají a také to komentují.

Iracionalita evropského uvažování se prostě vymyká normálním mezím – a EU se pomalu ale jistě začíná měnit na americký satelit, začínáme být na nich závislí. Tak například v EU, pokud mě zdroje nemýlí, máme jedinou funkční továrnu na moderní tanky – a to v Německu s tím, že plánovači prostě nepočítali s žádnou válkou a při „odhadované životnosti 20 let“ si předem spočítali, že by měla vyrábět asi tak 40 tanků ročně. (Na celou EU.)

Dnes se jedná o stavbě tankové továrny na Ukrajině, která by měla vyrábět asi 400 tanků ročně, což se považuje za „významnou výzvu“, protože samotné USA vyrábějí zhruba 100 tanků ročně. Problém je v tom, že se ukazuje, že na moderním bojišti tank nepřežije 20 let, ale za zvláště nešťastných okolností zhruba 20 minut, přičemž moderní protitankové rakety a zbraněmi vyzbrojené drony mají poměrně vysokou šanci na zničení i moderních strojů.