Sir Clive Sinclair: Život jak na horské dráze | Kapitola 7

Sinclairův příběh je dost divoký. Dělal si věci po svém, studoval si je po svém, a i když fungoval v rámci britské společnosti, byl to pro ni tvůrčí, ale nevypočitatelný a poněkud nebezpečný geek a vynálezce, od kterého nikdo netušil, co má vlastně čekat. Měl výtečné nápady a měl jich hodně – tomu neutuchajícímu gejzíru nápadů ostatně vděčil za to, že se pokaždé vylízal z krachu a našel si jiný zdroj příjmů, což by člověk s menší vůlí a imaginací nezvládl. 

Sinclair je inspirativní svou imaginací, vynalézavostí a vytrvalostí, i když řada jeho vlastností byla problematická a několikrát ho přivedla na hranu zkázy – ať už neutuchající odvaha riskovat doslova všechno, jeho bohémská povaha anebo to, že ignoroval názory ostatních, zvláště uživatelů. Měl svou představu o světě – a neměl rád, když s ní svět nesouhlasí: Legendární je například jeho konflikt s firmou Acorn o pozici tvůrce oficiálního britského mikropočítače pro školství. Vyhrál to Acorn – a Sinclair jim záviděl, zatímco Acorn se marně snažil dobýt britské domácnosti. Je o tom výtečný a značně poučný film Micro Men (2009), dejte si ho. Stojí to za to.

Sir Clive Sinclair je fascinující, komplexní postava, kterou je těžké snadno zhodnotit. Jeho neutuchající vůle a přesvědčení, že je třeba přivést veřejnost k technice co nejlevnějšími a nejdostupnějšími stavebnicemi, je prostě obdivuhodná. Jeho schopnost obcházet soudobé technické limity je jednoduše fascinující. Zároveň je tam vidět určité nepochopení, jaký impakt technika na společnost vlastně má, která se projevovala jeho pozdní skepsí vůči AI. Chápu to tak, že ho technika vždy zajímala víc než společnost, že společnost považoval vždy za něco až sekundárního. Především to ale byl neúnavný inovátor a opravdový vynálezce, „nejlepší britský koumák konce 20. století“, kterému vděčíme za to, že přinesl počítače do domovů obyčejných lidí a udělal z nich něco běžného a normálního.