Test reproduktorů k PC – muziko hraj! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Drahný čas nebyl na našem webu test nějakých řvounů k PC. Povětšinou jsme byli zavalení sluchátky, tu lepšími, tu horšími, ale kvalitní bedny aby jeden pohledal. I vyslal jsem vlka šmejdit ve skladech a ten se vrátil se třemi kousky. Staré známé Gigaworks doplňují gamesnické Nommo a vážně míněné Cube Mini Neo. Budiž tedy zvuk slyšen a zhodnocen!
Jako první půjde pod kudlu sestava od Creative. Gigaworks T40 SII byly uvedeny už před mnoha a mnoha lety, kdy svět byl zelený, oceány modré a lidí dvakrát méně. Po víc jak dekádu se ovšem nijak nezměnily, evoluce je minula, anebo bylo jejich stvoření natolik bezchybné, že si konstruktéři mohli vyvalit pupky na kavalce a načít pivson. Pochopitelně, T40 SII je pokračováním beden T40, uvedených v roce 2007, jestli jsem to z té kamenné tabulky dobře vyluštil. O dva roky později byla vydána verze Series II a ta straší posluchače dodnes.
Většina populace patrně tyto reproduktory někdy někde viděla, proto jejich popis je nošením střev do těla, ale jelikož to nemůžeme odbýt, něco si o nich řekneme.
Jde o poměrně štíhlé a vysoké stereo reproduktory v černé barvě. O zvuk se starají celkem čtyři středobasové měniče podporované dvěma výškovými pisklátky. Vzhledem ke značně vychrtlé linii beden jsou měniče jen třípalcové a většina objemu jde tedy do výšky a hloubky. Tóny mohou do bedýnek lézt pouze po starém dobrém analogovém provázku s 3,5mm Jackem.
Basreflexový výduch je na horní straně. Přední stranu zdobí mřížka z jemné tkaniny, která se sundává s takovou lehkostí a plynulostí, až mě to skoro vzrušilo. Její odstranění odhalí všechny měniče a oko okamžitě upoutají sytě medové membrány. Přední strana beden se blýská jak moje oko při pohledu na láhev Jägermeistera. A pokud se dostatečně pokocháte a rozhodnete se krytky znovu nasadit, zajedou na místo jako páječka do kalafuny.
Kromě toho se na přední straně pravé bedýnky nachází klasické ovládací prvky hlasitosti, basů a výšek a k tomu ještě dva 3,5mm konektory. Jeden pro sluchátka, což je příjemný detail a druhý je pro vstup. Tudíž lze do beden pouštět žilou i z walkmanu, třeba. Datum uvedení je skoro stejný. Hlasitost zároveň slouží jako (modře podsvícený) vypínač a první třetina je marná, není slyšet vůbec nic. Asi jako když stydne pudink. Teprve od půlky se z beden loudí hlasitější tóny. Basový poťák funguje, jak má, ale výškový je nějaký uhranutý. Sotva jsem s ním pohnul, z levé bedny se ozvalo příšerné zaskřípání a následně hromové šumění. I vyděsil jsem se a zavolal kněze. Ten začal kolečkem kroutit jak ministrantovi kadidlem a zjistil, že se tak děje hlavně ve středové poloze. U toho vypínače, ne u ministranta. Zřejmě nějaký vadný kus. Kalibrace výšek je tedy značně složitá.
Na zadní straně se dá najít další 3,5mm konektor pro audio vstup, cinch pro připojení levé bedny a zdířka na napájení. T40 S2 má totiž zdroj zvlášť a je o něm známo, že žere jako prokopnutý, nicméně wattmetrem jsem to nezkoumal.
Spodní strana je obohacena o malý podstavec, což se k výšce reproduktorů docela hodí. Celkový dojem mám z beden velmi dobrý, vyrobené precizně, všechno sedí, na pohled elegantní. Dojem kazí jen ta (zřejmě) vadná regulace výšek.
Jelikož tabulka parametrů na webu Creative tak nějak neexistuje, posbíral jsem následující údaje:
| Výkon | 16 wattu RMS na kanál |
| Frekvenční rozsah | 50Hz ~ 20kHz |
| Rozměry | 313 × 88 × 143 mm |
| Vstupy/výstupy | 3,5mm Jack, AUX, výstup na sluchátka |
| Cena CZC | 2 999 Kč |
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
