Test reproduktorů k PC – muziko hraj! | Kapitola 5
Seznam kapitol
Drahný čas nebyl na našem webu test nějakých řvounů k PC. Povětšinou jsme byli zavalení sluchátky, tu lepšími, tu horšími, ale kvalitní bedny aby jeden pohledal. I vyslal jsem vlka šmejdit ve skladech a ten se vrátil se třemi kousky. Staré známé Gigaworks doplňují gamesnické Nommo a vážně míněné Cube Mini Neo. Budiž tedy zvuk slyšen a zhodnocen!
Zvuk mě nijak nepřekvapil a to v dobrém slova smyslu. Očekával jsem díky dvoupásmové konstrukci s větším středobasákem (oproti Creative a Razeru) solidní projev a ten mi byl i doručen. Při prvních poslechových zkouškách mě překvapilo, kolik basů tito malí otesánci dokážou vyloudit. A nejde jen o huhňavé dunění a hučení, nýbrž o solidní a ke konkrétnímu zvuku či nástroji přiřaditelný bas. Střední pásmo bylo trochu v pozadí, ale to se dá doladit ovladačem. Výšky i basy lze štelovat na celých deseti krocích. Trochu mrzuté je, že nelze nijak zjistit, na jaké hodnotě je oboje ustáleno, protože při korekci jen bliká ledka na bedně. Ale stačí to vynulovat a víme, že nahoru i dolu máme pět kroků. Osvědčilo se mi mínus dva na bas a plus dva na výšky. Po čas jízdy s Dodgem Challenger ve Forza Horion 4 byl zvuk motoru pěkně rozeřvaný. Neztrácel se v hučení, ale měl líbivý agresivní baryton. Jen je škoda, že dobře znějící osmiválce jsou ve Forze výjimka. Svezl jsem se už v několika amerických plechovkách, ještě víc jich slyšel na různých srazech a kolikrát bych plakal, když slyším, co za hrůzu se ve FH4 line z takové korvety. Připadá mi, jako kdyby zvukař nahrál v kantýně zvuk mikrovlnky a do toho drhnul drátěným kartáčem rendlík. Ale to jsem odbočil. Rachot v Generation Zero byl náramně přesný a válečná vřava vpravdě hlasitá.
Poté jsem nastolil hrůzovládu ACDC, Rammstein a Danheimu. Rock a metal měl střední pásmo lehce utopené, ale poznat to bylo hlavně, když jsem za poslechu přehazoval jacky a porovnával s Gigaworks, jak které chrastítka zní. Jak ale bylo zmíněno, korekcí vysokých i nízkých kmitočtů se dá zvuk naladit jako rozhlas. Přeháním, ale rozumíme si. Jinak je zvuk čistý, nechrastí, nelupe ani při vysoké hlasitosti, není zkreslený.
U filmu byl velmi znát větší objem beden, kdy scény ze Šíleného Maxe víc vyplnily můj kutloch a štvanice za uprchlými nevěstkami byla o dost živější. Občas jsem žasl, kolik toho tihle cvrčci dokáží zahrát. Poradili si s těžkotonážní Vegou od Danheim (což je velice náročná skladba na nízké kmitočty), Till Lindemann vyřvával svoje Sonne také přesvědčivě, střelba a lomoz z války mě přinutil nasadit si neprůstřelnou vestu a ve večerním kině jsem se potutelně usmíval.
Nicméně. Vyhrabal jsem i nějaké ty vši. Bedny slyšitelně šumí. Šum se mění se zvoleným vstupem, ale nezmizí (ani při minimální hlasitosti), což je takové obvyklé mrzení. Tipoval bych to na špatně odrušený zdroj, který je instalován do pravé škatule. Optický vstup je patrně vadný a bez přitlačeného kabelu nefungoval. O zmatečním nastavení basů a výšek jsem už psal.
Ještě bych zmínil technické vymoženosti,jako automatické probuzení při příchozím signálu či funkce „Loudness“, která zabraňuje ztrátám nízkých frekvencí při malé hlasitosti. Ta je skutečně dost znát.
Výsledný dojem z Cube Mini Neo je nad očekávání dobrý. Je to kvalitně postavený stereo aparát, bohatý na funkce a s překvapivě solidním zvukem.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
