Úvaha: Jak kolabují IT giganti | Kapitola 2
Seznam kapitol
I když se z krátkodobého pohledu zdá, že se technologie proměňují jenom pozvolna a jsou v nich oblasti, které se vlastně moc nemění, je vývoj IT ve skutečnosti velice dynamický a svou povahou revoluční. I když jste pár let na koni a úspěchy se jenom hrnou, další rok může velice jednoduše přijít zlom a najedou přijde krach. Proč? O tom si zapolemizujeme v dnešní úvaze.
Zmapujme si teď některé faktory, které stojí za zánikem zdánlivě silných výrobců.
Příchod disruptivní technologie
Disruptivní technologie jsou takové, které „mění pravidla hry“. V okamžiku, kdy přicházejí, se stávají tradiční technologie zastaralé a nevyhnutelně do několika let naprosto zmizí, protože nejsou konkurenceschopné. Příkladem je příchod internetu a nebo webových aplikací, které rozrušují business klasickým výrobcům software. A nebo digitální distribuce, která vymazává klasickou distribuci médií. Pokud vás příchod disruptivních technologií nachytá „s kalhotami dole“ a vy nejste schopni dost pružně reagovat, obvykle je nejlepší, jak se říká v cimrmanech, „ty lepší kousky sníst a ty horší pohřbít“, což většinou znamená zachování patentů, značek, možná velmi malých kousků vývoje – a likvidaci všeho ostatního.
Co byste dnes dělali s továrnou na diskety 5,25“? Co budete dělat za pár let s lisovnou CD? Celá trapná válka vydavatelského průmyslu s technologiemi je lekce typu „cihlou do hlavy“ – vydavatelé, navyklí desítky let na prodej fyzických médií, se poprvé natvrdo setkávají s disruptivní technologií, které mění pravidla hry. Jedna z teorií, proč se dnes skládají arabské režimy, spočívá v tom, že tyto režimy buď nedokázaly pochopit význam sociálních médií a technologií, a nebo se jejich tajné policie prostě nedokázaly s tímto fenoménem včas vyrovnat.
Jenom velice málo firem přežilo několik tvrdých kolizí s disruptivními technologiemi, na které nebyly připraveny – jako například Microsoft. Jeho pozice je ale unikátní, příjem si zajišťuje z několika směrů a dokázal náraz alespoň ustát do doby, kdy se dokázal přizpůsobit. Něco takového by menší firma v plně konkurenčním prostředí nezvládla.
Přílišné vizonářství
Opravdu, ale opravdu byste neměli s nápadem přijít dříve, než na něj, tak řečeno, dozraje doba. Typickým rysem „příliš brzy“ je to, že produkt je nenormálně drahý a nebo má nějakým závažným způsobem omezenou funkčnost. Příkladem jsou třeba kapesní počítače Newton, které byly na svou dobu drahé a jejich rozeznávání písma bylo bídné – a nebo Sinclairova elektrická tříkolka, u níž byl problém v nízké rychlosti a nedostatečném výkonu motoru, takže jste si do kopce museli přišlapávat.
To samé můžeme tvrdit o SSD médiích – flash karty formátu PCMCIA jsou s námi od začátku 90. let a dokonce se objevilo několik laptopů od Hewlett Packard, které využívaly čistě flash karty místo harddisku. S tímto revolučním konceptem ale přišli brzo, v době, kdy šlo o excesivně drahou novinku pro pár manažerů létajících první třídou – a proto dnes panuje přesvědčení, že SSD je něco nového.
Je to tak: Dobré nápady se později vrátí. Ale vrátí se bez vás. Tyto havárie nepotkaly jenom malé firmy: Stačí se podívat na „kyselé hrozny“, které dnes představuje po deseti letech pokusů o TabletPC iPad. I zde jsou vidět klasické symptomy: TabletPC byly drahé a plné kompromisů – těžké, s omezenou životností, neodolné proti otřesům, se spoustou ventilačních děr, mizernými obrazovkami… Někdy stačí projekt „dotáhnout“, chyby odstranit, celé to zlevnit – a úspěch přijde.