Úvaha: Opravdu ho musíme mít tak velkého?
Seznam kapitol
Když Apple uvedl iPad Mini, definitivně opustil cestu stanovenou již zesnulým Stevem Jobsem. Steve Jobs si totiž myslel, že „kdo má sedmičkový tablet, má ho malýho“, protože pořádný tablet má úhlopříčku přesně 9,7“. Ne 7“. Ne 10,1“. Přesně 9,7“! Když se nad tím vším ale zamyslíme, iPad Mini může být hřebíčkem do rakve všem notebookům.
Před lety jsem zkoušel první Samsung Galaxy Tab, který mi se svými sedmi palci přišel neuvěřitelně nepraktický. Byl docela těžký, jeho obrazovka měla proti iPadu poloviční plochu a naprosto jsem si nedokázal představit, že by s tím někdo telefonoval, i když to principiálně šlo.
Viděl jsem fotky jakéhosi spokojeného Alžířana, který imigroval do Francie a své podnikatelské úspěchy v Evropě ilustroval tím, že ze svého kabrioletu telefonoval s Galaxy Tabem. S deskou přiloženou k uchu vypadal jako mimozemšťan, ale co já vím, třeba koncept „větší je vždycky lepší“ v některých kulturách funguje. Pro mě absolutní minimum pro telefonování z Galaxy Tabu představovala sluchátka s mikrofonem, ale skutečně použitelná by byla asi jenom bezdrátová. Přitom je to stále extrémně nepraktické – když máte tablet v tašce, nevidíte, kdo vám volá. Když chcete volat vy, musíte ho vybalit.
Sedmipalcový tablet u pasu prostě mít nemůžete – a i když se řada zlobilů posmívala iPadu legračními obrázky s iPants a iShirt s iKapsou, faktem zůstává, že iPad jako telefon nikdy míněn nebyl, i když by, čistě z principiálního hlediska, šlo o logickou konvergenci s iPhone. Jobs rozdělil dotykový svět na telefon, který s sebou pořád nosíte v kapse, a tablet, který je v tašce a slouží na čtení, hraní a prohlížení internetu.
Každému je ale jasné, že toto dělení je naprosto umělé. Dotyková mobilní zařízení představují spojité spektrum, která začínají u nejdrobnějších mobilů a končí u čteček velikosti A4. Zásadně se liší pouze tablety a ebookové čtečky, které jsou tvrdě optimalizovány na co nejdelší chod. (To, že používají jako obrazovku epapír je důsledek této optimalizace, ne samotný rozlišovací znak jako takový.) Když ale budete zkoumat schopnosti a vlastnosti tabletů a smartphonů, zcela jasně vidíte, že to je vlastně to samé, liší se jenom pracovní plochou, výkonem, výdrží a podobnými relativními drobnostmi. Samsung Galaxy Pad to ukázal v plné nahotě – přestože je všeobecně pokládán za tablet, v podstatě to opravdu byl gigantický telefon.
Velké tablety jsou příjemné, pokud ležíte na gauči a nebo sedíte v křesle (či v místech, kam i královna chodila sama). Pokud je moc nenosíte, oceníte praktickou, velkou, dobře čitelnou obrazovku, na které si přečtete i weby, které ignorují mobilní revoluci a svým návrhem zůstávají v dobách prvního dotcomového boomu. Kritici tabletů právě tuhle vlastnost považují za zásadní problém: Pokud tablet nenosíte, jaký je jeho smysl? Stejným způsobem můžete „nenosit“ i laptop, který vám za stejné peníze nabídne výrazně vyšší výkon a mnohem zajímavější vlastnosti.
S tímto názorem nesouhlasím. Nejen proto, že kadit s laptopem na klíně je na můj vkus moc kyberpunkové, ale s výkonným procesorem, který se vám snaží upéci stehno, rovněž velmi nepříjemné. Vysoký výkon grafiky a procesoru přináší levným laptopům svébytné problémy, takže jsou pro nenáročné využití mnohem méně praktické než tablety. Vysoký výkon rovná se odpadní teplo, kterého se zbavujete ventilací a pokud ta selže, nastane problém. O tom, jak to vypadá, by mohl vyprávět můj známý, který se zapnutým notebookem usnul, ve spánku ho zakryl peřinou a když se probudil tak, že se o stroj mírně popálil, byl nakonec rád, že nevyhořel. Tabletové procesory vydávají mnohem méně tepla, které se dá dostatečně efektivně odvést do konstrukce a tím pádem podobný problém nemají.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
