V zajetí algoritmů: Proč korporáty zabíjejí věci, které máme rádi | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nedávno jsem se dozvěděl, jak se Netflix rozhoduje o tom, jestli váš oblíbený seriál dostane další sezónu anebo ne – a zatímco pěvci donedávna pěli nad tím, jak to mají vychytané, je to ve skutečnosti ještě blbější, než jste doufali. A problém je v tom, že Netflix není jediný, kdo vyměnil vlastní rozum za statistickou analýzu.
Dnes není možné prvním výsledkům vyhledávání věřit vůbec. Hledal jsem informace o možnostech moderních FPGA, zadal jsem dotaz a dozvěděl jsem se, že moderní FPGA čipy zvládnou až 500 000 hradel, což je odpověď typu „not even close“. I blbá ChatGPT odpoví, že „Moderní FPGA mohou mít obrovskou kapacitu a obsahovat desítky milionů hradel. Nejvýkonnější a nejdražší modely FPGA mohou dosahovat až stovky milionů nebo dokonce miliardy hradel.“ A to nejede z nejnovějších informací!
Důvod tohoto ústřelu je jasný; pokud se podíváte na datum informace, kterou nám Google vložil vedle dotyčné informace: Jde o informaci z roku 1999, tedy DVACET ČTYŘI LET STAROU INFORMACI, ale Barr Group jim asi cáluje nějaké love, takže magický velkostroj nalezl informaci, zkontroloval, zda abonent platí – a suše nabídl sponzorovaný obsah takového stáří, že by ho měl vyřadit okamžitě. Okamžitě! Poločas rozpadu technických informací býval deset let, dnes je spíš pět let – tohle patří do kategorie „historie“!
Ale nevadí, algoritmus Google to frkl vpřed – a co hůř, narazil jsem na stránky, jež bezmozkovitě okopírovaly tuto informaci do svých článků, které jsou ovšem datovány letos (2023) a tím zmatou i lidi, kteří jsou navyklí ověřovat si datum vydání článků, což je u technických informací zatraceně důležitý faktor.
Googlí algoritmus na to ale prdí – a podle toho vypadá stav jejich vyhledávání: Obětovali všechno výnosnosti – a tedy i soudnost a relevanci, která jim přinášela zástupy lidí hledajících kvalitní informace. Dnes už nemůžete slepě přebírat informace, které vám to přináší, protože si prostě a jednoduše musíte kontrolovat jak datum vydání, tak i míru věrohodnosti zdroje. Google možná štve nástup AI ve vyhledávání, ale to, co by je mělo trápit, je drastický propad relevance jejich vyhledávání. Vzestup AI je možná poškodí dlouhodobě, ale ztráta relevance pro ně znamená zkázu tak jako tak.
Pokud Google nepřistoupí ke korekci věrohodnosti zobrazovaných informací a požene se jenom za výnosem z reklam, má to spočítané. Jako ano, ono to je těžké nebýt hamižný, když jste velká společnost, která spaluje horu peněz – a neustálá inovace a neustálé pohřbívání projektů na Google Graveyard něco stojí. Optimalizovat na krátkodobý výnos ale není dobrá dlouhodobá strategie.
Ostatně – Google Graveyard je jiný dobrý příklad toho, co se stane, když svou budoucnost svěříte do rukou algoritmům. Google pohřbil projekty, u kterých je jen velmi obtížné pochopit, proč to udělali, jako je například Google Glass. S podobnou augmentovanou realitou jednou někdo uspěje – a když už výzkum rozjeli, přijde mi krajně nelogické projekt ukončit. Ano, možná na tom propálili spoustu peněz tím, že se pokoušeli vrhnout do světa augmentované brýle dříve, než to bylo efektivní – ale je důvod to opouštět úplně?
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
