V zajetí algoritmů: Proč korporáty zabíjejí věci, které máme rádi | Kapitola 5
Seznam kapitol
Nedávno jsem se dozvěděl, jak se Netflix rozhoduje o tom, jestli váš oblíbený seriál dostane další sezónu anebo ne – a zatímco pěvci donedávna pěli nad tím, jak to mají vychytané, je to ve skutečnosti ještě blbější, než jste doufali. A problém je v tom, že Netflix není jediný, kdo vyměnil vlastní rozum za statistickou analýzu.
Když se přijde na to, že někdo podvádí kvůli algoritmům, bývá z toho pořádný malér, jako se stalo oné nešťastné holčině, která si nechala vygenerovat fiktivní zákazníky, aby mohla prodat svůj startup bance JP Morgan. Tohle je čistý podvod – ale když vaše valuace, životabytí anebo existence druhé sezóny seriálu, který jste napsali, závisí na algoritmickém hodnocení – není logické, že lidi začnou podvádět?
Algoritmické zabíjení projektů je nejenže stupidní, ono je doslova smrtelně nebezpečné. Někdy se stupidita algoritmického řízení postaví na tu správnou stranu historie, jako se stalo například v nacistickém Německu, kde se pod dojmem blížícího vítězství na začátku války rozhodli pozastavit pokročilé vývojové vojenské programy: Prostě si mysleli, že vítězství je za rohem a není třeba vyhazovat peníze na vývoj už zbytečných zbraní.
Už tato kauza ale ukazuje, že každý, kdo se řídí jen krátkodobými cíli, v budoucnosti nutně prohraje. Algoritmické řízení je reaktivní, není proaktivní: Děláte to, co ostatní zrovna chtějí, a ne to, co vy považujete za nutné pro budoucnost. Vlastní nápady dovedly Netflix z ničeho tam, kde je – a jejich opuštění je časem může zničit.
Ano, existují i jiné strategie, například ta, kterou zvolil Apple a které říkám strategie stopujícího lovce: Apple sleduje to, co dělají ostatní – a až přijde čas a oni budou mít pocit, že hrají na jistotu, přinesou totéž, ale v lepší a vymazlenější podobě, co prodají ostatním. To je ale strategie, která se nedá dělat vždycky a nedá se dělat všude.
Algoritmy jsou skvělý sluha, ale strašný pán. A ten, kdo je začne používat zcela bezhlavě, se řítí do maléru. Mají nám pomáhat, radit – ale neměly by dělat rozhodnutí – a už vůbec ne tam, kde dopad může být pomalý a dlouhodobý. Tam má dominovat lidská vize, ne okamžité statistiky: Statisticky je každý pád vlastně zábavným a vzrušujícím letem – tedy až na ty poslední naměřené vzorky.
