Velký test SSD disků – přehled patnácti 60-80GB modelů | Kapitola 6
Seznam kapitol
Závěrečný dvojdíl je věnovaný SSD diskům střední třídy. Kapacita 60-80GB je už pro systém a základní programy více než dostačující, navíc patří díky rozumné ceně k nejvyhledávanějším. U všech 15 modelů jsme prověřili zápis malých i velkých bloků dat, počet operací za sekundu, a také jsme změřili dnes velmi často sledovanou spotřebu.
Western Digital je tradiční firma, jejíž kořeny sahají až do 70. let minulého století. Založil ji inženýr Motoroly Alvin B. Phillips. V prvopočátcích se společnost jmenovala General Digital a zabývala se výrobou a vývojem polovodičů a integrovaných řadičů. Díky nim získala společnost důvěru investorů z Emerson Electric Company a v roce 1975 se stal WDC největším výrobcem čipů do kalkulaček. Kdo chvíli stál, ten stojí opodál. Zatímco rok 1975 byl pro WDC velmi úspěšný, v následujícím roce musela společnost vyhlásit úpadek kvůli finančním potížím svého největšího odběratele. Za zmařené investice přišel WDC o podporu Emersonu a začal se orientovat pouze na řadiče. Na počátku 80. let přišla spása v podobě spolupráce s IBM a s ní opět tučná období. Western Digital začal postupně dodávat řadiče pro disketové mechaniky, síťové a grafické karty a postupně se vypracoval ke SCSI řadičům. Díky těmto zkušenostem vyvinul v roce 1988 svůj první pevný disk pro ATA rozhraní s modelovým označením WDC42C22 „Vanilla“. Dnes patří Western Digital mezi nejúspěšnější výrobce a právem je po Seagatu druhým největším výrobcem pevných disků na světě.
Je to již nějaký pátek, co začal WDC zkoumat možnosti trhu v oblasti SSD disků. Prvním počinem byla řada SiliconDrive pro průmyslové použití splňující ta nejpřísnější kritéria kladená na odolnost. Poté, co se začaly SSD disky přibližovat běžným lidem, rozhodnul se Western Digital začít spolupracovat s JMicronem. Aby se neřeklo, vzali si jeho inženýři do parády referenční návrh plošného spoje s označením 2100 a mírně mu poupravili firmware a orazítkovali řadič JMF612 vlastním logem. A tak vzniknul WD SiliconEdge Blue. V našich končinách se příliš neprodává, a i když jsme se ptali po všech čertech, jiný než 256GB model jsme do testu prostě nesehnali (ale ani cena 73 Kč za 1 GB není špatná).
Podle všeho se balení SSD disku od klasického pevného příliš neliší. Domů si jej donesete pouze v pytlíku chránícího disk pouze před elektrostatickým nábojem – žádná vyztužená krabice z papíru nebo snad dokonce manuál. To však nejvíce vyhovuje dodavatelům počítačových sestav (největší zákazníci Westernu), kterým tak po montáži zůstává minimum odpadu. Ale přiznejme si, kdo z vás příslušenství od pevného disku používá? Nejdůležitější je stejně záruka a tu nechal výrobce nadstandardní – 3 roky při maximálním zápisu 17,5/35/70 GB za den (platí pro 64GB/128GB a 256GB modely).
Doposud jsem disk pouze chválil, musím však zmínit i jeden neduh. Použitý řadič JMicron rozhodně nepatří k současné špičce. Výrobce (řadiče) poněkud zanedbal automatickou správu paměti (garbage collection) a při několikadenním intenzivním používání docházelo k degradaci výkonu. Pomohl tomu až návrat z ovladače řadiče pevného disku od Intelu pro ICH10R na ovladač Microsoft msahci a plný formát ve správci zařízení (díky za radu Mirku!). Poté již nebyla degradace výkonu tak výrazná. Zkrátka a dobře, disky s řadiči JMicron nejsou příliš vhodné pro intenzivní využívání. Zatímco původní řadiče JMicron JMF60x byly zcela nepoužitelné, řada JMF612/JMF618 je vhodná pro běžné smrtelníky. Nedávno uvedená revize JMF616 je (snad) opět o kus lepší.
V dnešním testu si můžete poprvé prohlédnout, jak vypadá takový návrh od JMicronu. Poblíže SATA konektoru vidíte 128MB vyrovnávací paměť DDR2 běžící na frekvenci 266 MHz (533 MHz efektivně). Při levém okraji uvidíte trojici diod inicializující činnost disku. Na plošném spoji se nachází 16 pozic pro NAND Flash paměti osazené ve dvou patrech celkem 32 8GB čipy. Po rozluštění kódu K9MDG08U5M-PCB00 je zřejmé, že se jedná o 8bitové MLC buňky první generace vyrobené 51nm výrobním procesem obsahující několik vadných bloků (stejně jako drtivá většina dnes vyráběných NAND Flash čipů).
Přehled výsledků
V naměřených hodnotách předčí Western Digital SiliconEdge Blue řadiče Indilinxu hlavně z důvodu kapacity 256 GB a s ní souvisejícím vyšším počtem obsluhovaných buněk. Těch je čtyřikrát více než u 64GB modelů.
Pokud patříte k vlastníkům SSD disků s řadičem JMicron, zkontrolujte si zda používáte správný ovladač disku a zda máte aktivovaný příkaz trim. V opačném případě půjde výkon takříkajíc „do kytek“ během několika dnů intenzivního provozu.
Po „vyléčení“ pomocí ovladače msahci a plného formátu podával disk opět výkony jako nový. Všimněte si kupříkladu vysoké hodnoty sekvenčního zápisu a nízkých hodnot přístupové doby – jedná se o vlastnost všech velkých SSD disků.
Z naměřených výsledků lze jen velmi těžko odvozovat o řadě SSD disků Western Digital SiliconEdge Blue nějaké závěry. Čtyřnásobně větší kapacita (oproti testovaným modelům) totiž znamená více volných buněk pro řadič během zápisu i čtení, a tak testovaný model podával o 10 až 20 % lepší výsledky než běžný 64GB model. Na druhou stranu bylo jeho chování mnohem lepší než u Kingstonu SSDNow V (JMF618) nebo A-Data S596 (JMF612). Velmi dobře si disk vedl v oblasti sekvenčního zápisu, a proto lze disk doporučit každému běžnému uživateli.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
