Watch Dogs: zkraťte si čekání na GTA V pro PC (recenze) | Kapitola 5
Seznam kapitol
Je to už rok, co vývojáři Ubisoftu na E3 předvedli hru Watch Dogs. Vypadala opravdu nádherně, takže jsme poctivě hltali každý screenshot, každý nový trailer i kusou informaci, která z autorů vypadla, a netrpělivě vyčkávali, až si tuhle pecku budeme moci zahrát. Nyní ta chvíle konečně nastala. Jaké je být v těle hackera Aidena Pierce?
Co se týče příběhových misí, je jejich náplň prakticky pořád o tom samém – někam dojeď, tam se vkraď do určitého objektu, přitom používej kamerový systém a nakonec z místa určení uteč. Do hry se tak rychle vkrádá stereotyp a nuda, zvlášť ve spojení s mizivou motivací dostat se v příběhu někam dál.
Na druhou stranu oceňuji snahu autorů navrhnout hru tak, aby hráče motivovala ve stealth postupu, kradmém obcházení nepřátel a jejich likvidaci zezadu. Střílení je ve hře samozřejmě taky a i hrubou silou se z každého průšvihu nakonec vyhrabete, tento způsob se mi však zdál mnohem náročnější, než právě tichošlápkovství.
Je to dáno hlavně velkou spoustou možností, které vám hra dává k odlákání nepřátel a pak samozřejmě i spoustou nepřátel, které na vás v případě poplachu posílá. Děsit zloduchy otvíráním padacích dveří a dalšími vylomeninami je navíc sranda a k zahození nejsou ani sestavitelné předměty jako jsou vábničky nebo rušičky, jež vaše možnosti na bojišti ještě více rozšiřují.
Bohužel, jak už jsem řekla, v příběhových misích jsou klady hry zakopány hluboko pod zem jejich repetitivností, ale i častým nadužíváním kamerového systému. Je tedy pravda, že na spoustě míst to jde i bez něj, ovšem spíše se dostanete do situací, kdy v síti kamer budete muset poskakovat třeba i dlouhé minuty. Tím hra výrazně ztrácí drive. A to jsem vlastně ani nezmínila logické minihry, které nelze přeskočit a navíc vás někdy potrápí i ve dvou kolech. To už je pro milovníky akční her vážně rána pod pás, zvlášť když ostatní hackovací prvky jsou zase až příliš jednoduché.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
