Call of Duty: WWII: Zpátky na bojiště druhé světové
Seznam kapitol
Válečný blockbuster od Activisionu se dostal na obrazovky našich počítačů. Z futuristických bitev s futuristickým arzenálem se vracíme zpátky na zem. Připravte si popcorn a kolu a pojďte se s námi podívat na to, jak tenhle návrat ke kořenům populární first-person série vlastně dopadl. Předem vás musím ubezpečit, že to není vůbec špatné.
Když Sledgehammers Games před pár měsíci slíbili, že Call of Duty se navrátí do Druhé světové války, vyvstalo mezi hráči sladké pozdvižení. Vždyť tahle epocha lidských dějin ve FPS hrách nikdy nebyla vnímána pouze jako kulisa. A právě tahle epocha sérii Call of Duty nejvíce proslavila.
Jakkoliv se to může zdát nelogické, pro Sledgehammers Games a potažmo i pro vydavatele Activision byl návrat ke kořenům série pořádný risk. Tvůrci totiž nedali na plané sliby a vzali to pěkně od podlahy. To znamená, že se změnou kulis přišla také lehká změna hratelnosti.
Call of Duty je sice stále kinematický zážitek, který vám, alespoň v příběhové kampani bude brát dech. Na druhou stranu se však herně jakoby pročistila, takže v ní už nenajdete tuny nadstavbových prvků, do nichž se série postupem času zahalila, aniž by z nich měla nějaký větší užitek.
Je asi jasné, že tento přístup může působit dvojsečně. Hráči, kteří nemají problém zvykat si na nové způsoby, to přivítají s tím, že se jim uleví. Zbytek pak nejspíše bude lamentovat nad tím, proč tvůrci s oblíbenými drobnostmi vůbec hýbali.
Asi největší novinkou, minimálně v příběhové kampani, je nutnost doplňovat zdraví klasickým způsobem. To znamená, že jakmile jste postřeleni, musíte se schovat za zeď a vyléčit se lékárničkami, které buď seberete na zemi, nebo jednou za čas získáte od svého bratra ve zbrani. Výdej lékárniček je časově omezený (má svůj cooldown), takže ho nemůžete používat vždy. A podobné je to i s dalšími pomocníky.
Kromě lékárniček můžete od spolubojovníků získat také náboje, nebo třeba možnost přivolat nálet. Do každé mise s vámi jdou trošku jiné postavy, některé z nich se bojů účastní častěji (například léčitel), jiné se přidávají jenom občas (například voják, který přivolává bombardování). Výběr postav přitom samozřejmě citelně závisí na koncepci misí – když na bojišti převládají stísněnější venkovní bojiště a interiéry, hra vám logicky nepodstrkuje možnost náletů, jako spíš léčení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
