Cheater, cheater! Jak se měnil pohled na problematiku cheatování? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Dnes se cheateři hodně řeší: Jejich prohřešky vedou k banování, společenské ostrakizaci a někdy téměř k mezinárodním incidentům. Dříve ale byly doby, kdy bylo cheatování nejen normální, ale do značné míry plnohodnotnou součástí mainstreamu.
V tyto dny máme svou vlastní kauzu. Nedávno byl podle všeho přistižen hráč DavskaR při cheatování ve Warzone na Twitch Rivals. Šlo o turnaj, kde se hrálo o 75 000 dolarů – takže v podstatě můžeme říci, že šlo o podvod – a ne zrovna o malý podvod. Nebudu vám vyprávět obsah celé kauzy, protože se v té problematice neorientuji, ale pochopil jsem dost na to, aby to způsobilo ostudu mezinárodního formátu. A to je problém, samozřejmě, který bude mít velký dopad i na jeho kariéru, protože se od něj ostatní streameři distancují.
Ten, kdo hraje profesionálně, ten kdo hraje v žebříčcích a ve světových soutěžích, pochopitelně cheatovat nemá. Dnes je celá ta věc tak velká, že mě až zaráží, že se kolem toho objevuje i vyhrožování a nenávist srovnatelná s tou, která dopadá na klasické sportovce, kvůli kterým občas sázkaři prohrají prachy. Ten, kdo používá cheaty v takové situaci a v takovém kontextu, pochopitelně podvodník je, protože cheatovací software omylem či nepochopením používat nebudete. Argumentace, „že vám to tam někdo dal“, je dost směšná.
Nevidím ale důvod, proč by to mělo znamenat, že cheatování doma je problém. Kdo hraje online, nechť necheatuje. Kdo se baví doma – co je na tom? Spousta her to podporuje i dnes a v principu v tom není problém. A popravdě, cheatování je tak staré a tak prorostlé s historií počítačových her, že i je samotné můžeme označit za součást kultury a herní historie.
A čím to uzavřít? Samozřejmě Konami Code od Gothsicles!
