Crucial M4 128 GB prohání i 240GB SSD s řadičem SandForce | Kapitola 6
Seznam kapitol
Crucial M4 je na trhu prověřené SSD, které si už za dobu svého prodeje získalo renomé nejen u odborné veřejnosti. Po updatu firmwaru na verzi 0009 se dočkal i slušného posílení výkonu. Spolu s vysokou spolehlivostí a poměrně nízkou cenou je pro mnoho uživatelů často jasnou volbou i přes nižší specifikační rychlosti.
V předchozích článcích jsem do porovnání zahrnoval i výsledky plotnových disků, což již od recenze OCZ Octane nedělám. Příště proto v těchto tabulkách uvolní místo dalším testovaným SSD. Samsung F3 500 GB se už v průběhu ledna přestal prodávat, Western Digital Caviar Black 1 TB je stále na trhu. Neprodává se už déle ani OCZ Vertex 2 s 34nm NAND flash čipy, se kterým však ostatní SSD porovnávám, a proto nechávám i porovnání specifikačních rychlostí. Do této chvíle jsem otestoval tyto disky:
Disků je již poměrně hodně, navíc modely Corsair Performance 3 128 GB a OCZ Vertex 3 Max IOPS 120 GB, jejichž výsledky dnes v grafech naleznete také, v tabulkách nejsou.
Po krátkém přehledu specifikací většiny testovaných disků se už pojďme podívat na výsledky testů malých souborů. Do testů už jsem ke stávajícím grafům dodal i výsledky z benchmarku Anvil Pro s těmi SSD, které jsem v tomto programu již otestoval. Nejsou to úplně všechny, protože se jedná o nový testovací nástroj, ale už mám celkem slušné porovnání hned devíti modelů. Testy malých souborů nově rozděluji na jednoduché, s dávkováním jednotlivých datových souborů postupně (Queue Depth 1), a testy s frontou požadavků, tedy s dávkováním datových souborů najednou (Queue Depth 2 až 64). Jako první tedy ty jednoduché.
Výsledky testu přenosu nejmenších datových souborů jsou v případě benchmarku ATTO velmi podobné, v HD Tune Pro se projevuje síla řadičů SandForce se synchronními NAND flash paměťmi, nového OCZ Octane (ještě se starším firmware) a test vyhrávajícího Crucial M4 128 GB, ač je jeho výsledek průměrově srovnatelný s Octanem a podobný ostatním výkonným modelům.
Je otázka, zda je potřeba testy takto malých souborů publikovat, protože jediné dva programy, které je z mého portfolia testovacích nástrojů měří, nejsou úplně nejkvalitnější, co se reálných výsledků týká. HD Tune Pro je schopné vyhodit po každém spuštění testu poměrně rozdílné výsledky, a pokud spustíte rychlý test náhodného přístupu přibližně desetkrát za sebou, minimálně jedenkrát se dočkáte nadmíru výborného a minimálně jedenkrát nadmíru špatného výsledku, i když mezitím počítač restartujete. ATTO Disk Benchmark zase měří hodně vysoká čísla a SSD jsou si v něm výsledkově velmi podobné. U takto malých dat není důležitá rychlost přenosu dat, ale rychlost přístupu k nim, což je na sobě závislé, ale v těchto dvou testech to realitu úplně nedokládá.
Důležitost testů 512bajtových souborů: výkon disků u takto malých souborů je důležitý, měří se na nich nejrychlejší přístupová doba. Pokud vidíme ve specifikacích informaci o přístupové době k datům, jedná se velmi často o přístup právě přes takto malé soubory. Jedná se spíše o testy svižnosti SSD, avšak každý testovací nástroj měří jiným způsobem, což je vidět i z porovnání výsledků. Důvodem je i to, že se programy zaměřují více na soubory o velikostech 4 až 16kB, kterých je při běhu systému zpracováváno největší množství.
U nejčastěji se vyskytujících 4 kB souborů jsou výsledky v ATTO Disk Benchmarku a HD Tune Pro podobné jako v případě 512b, jen jsou přibližně osmkrát až desetkrát vyšší. Výsledky v ATTO jsou stále velmi podobné, ač o něco vyššího skóre než všechny ostatní dosáhl Crucial M4 128 GB. Toho v HD Tune nahradil Corsair Force GT 240 GB, ale platí zde to, co jsem napsal výše - výsledky v HD Tune Pro nejsou při každém testu úplně stejné a minimálně od nejlepšího až po Crucial M4 128 GB jsou srovnatelné, ač tam nějaký číselný rozdíl je.
AS SSD měří výsledky s nekomprimovatelnými soubory a ukazuje průměrné hodnoty z několika měření. Naopak v CrystalDiskMarku se ukazují nejvyšší hodnoty z několika měření a data beru z testu maximálně komprimovatelných dat. A nakonec test Anvil Pro ukazuje průměr mezi oběma měřeními, protože výsledky beru z testu 46% (Applications), který testuje data s 46procentní nekomprimovatelností.
Oba dnes zvýrazněné SSD disky se pohybují v horní polovině výsledkových listin, Corsair Force GT je vždy o něco lepší, ale rozdíly nejsou nijak velké. Zajímavé je porovnání 120GB a 240GB verze OCZ Vertex 3 Max IOPS. Jejich výsledky jsou velmi podobné, ve většině případů v toleranci chyby měření testovacích programů.
Důležitost testů 4kB souborů: testy rychlosti přenosu 4kB souborů nás zajímají u SSD disků nejvíce - jsou nejdůležitější. Většina souborů, se kterými operační systém pracuje je právě v této nebo okolo této velikosti. Největší výpovědní hodnotu mají poslední tři testy.
Poslední dva testy z této kapitoly jsou spíše na porovnání s vašimi SSD a HDD, které máte v počítači. Výsledky nejsou nijak relevantní, moc se z nich vyčíst nedá. ATTO Disk Benchmark měří rychlost přenosu 16kB souborů, které se při práci s počítačem také vyskytují poměrně často, výsledky jsou v mnoha případech blížící se sekvenčních rychlostem porovnávaných SSD, což reálné moc není.
Test náhodných dat i přístupu v HD Tune Pro je průměrovým testem rychlostí u různě velkých náhodných souborů. Na tomto testu je špatné, že je často přístupová doba u několika souborů tak vysoká, že to zkreslí celý test. U přibližně jednoho z deseti pokusů vyjde, že se žádný soubor neopozdí a pak jsou z toho výsledky o 50 až 100 MB/s lepší. Takový dobrý výsledek vidíte v případě Kingston HyperX 240 GB, špatný u Corsair Force GT 240 GB. Ač jsou oba SSD v podstatě stejné, u Corsairu měl test v HD Tune Pro několik souborů pomalejších, což zkreslilo výsledky. Zřejmě za to může i testování na základním ovladači msahci.sys, který prostě není dokonalý, na druhou stranu je nejpoužívanější běžnými uživateli, kterým stačí. V příští recenzi však tyto testy vypustím, protože nám nic neříkají.