Digitální distribuce: jablíčka z uzavřené zahrádky?
Seznam kapitol
Centralizované distribuční služby, jako je Steam, Apple Appstore, Google Play anebo MS Store přinášejí pohodlí a vyšší úroveň bezpečí, ale taky cenzuru distributorem, snížení výdělku výrobců a jiná omezení. Zdálo by se, že jde o krok zpět: Bohužel řada nezávislých malých výrobců softwaru nemá žádné skrupule a v podstatě nás do tohoto modelu tlačí.
Bylo nebylo, software se na počítače instaloval zřídka, jen čas od času. Navíc to bylo obvykle bezpečné, protože software se distribuoval na masterovaných médiích, tedy na takových médiích, která se připravovala dlouho. Testování bylo důsledné, patchování bylo neobvyklé, obvyklé bylo naopak to, že aplikace fungovaly už na první pokus.
Anebo naopak nefungovaly – a nikdy je nikdo neopravil, takže softwarové recenze v časopisech tehdy měly svoje dobré důvody. Když se výrobce rozhodl něco neopravit, tak to taky neopravil, takže jste se museli naučit s chybami nějak žít. V řadě případů jste si koupili s počítačem software v ROM, který prostě nefungoval pořádně, což byl případ například Commodoru Plus/4, jehož „Office“ v ROM byl plný chyb. Anebo ABC Bicom 260i, u kterého nefungoval pořádně mód „databanky“, do které se bootovalo separátně. Ta jednoduše nefungovala vůbec – a nikdy se žádné opravy nedočkala.
Většinou ale software fungoval, protože se vyplatilo vývoj o něco protáhnout, než řešit nekončící stížnosti uživatelů na to, že je s něčím problém. Dodnes, pokud si nainstalujete nějakou hru pro DOS, tak patrně pojede už z nejstarší verze. Zvláště bezpečné to pak bylo na CD-ROM, protože verze pro CD-ROM se připravovaly extrémně dlouho a nebylo jen tak vypustit do světa nehotovou verzi. U CD-ROM nešlo u masteringu jen o bezchybnost, ale i o rozmístění souborů na CD, protože jste potřebovali minimální čas pro relativně pomalé vystavení optické hlavy (seek). Dobře namasterovat hru tak, aby slušně jela ze standardní 2x CD-ROM, byla celkem věda.
By Henry Mühlpfordt - Own work, CC BY-SA 3.0, Link
Samozřejmě, ne každá aplikace byla takhle vyleštěná a bezproblémová, klasickým příkladem je The Elder Scrolls: Daggerfall, který ve vydané verzi obsahoval více než sto chyb, které zabraňovaly dohrání hry. To souviselo s narůstající komplexitou software, který pracoval s větším objemem dat a vznikalo v něm stále větší množství stále méně pravděpodobných situací, které se jednoduše těžko navozují a testují. V té době se objevil trend updatů a patchů, které obvykle opravovaly hlavní spustitelný soubor tak, aby se odstranily chyby či rozšířila funkčnost, ale většinou se neměnila data. Byla to doba „malých patchů“, které byly stále přijatelné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
