Herní konzole versus PC | Kapitola 5
Seznam kapitol
Herní konzole jsou považovány za odvěkého rivala PC. Přitom rozdíly jsou celkem jednoznačné. PC slouží na práci a herní konzole na hraní. Ano, tak tomu vskutku kdysi bylo, ale dnes se rozdíly pomalu stírají a z konzolí se staly multimediální zařízení vážně konkurující PC, které bylo dosud svou všestranností nepřekonatelné. Hmm... nemožné? Na to se pojďme podívat blíže. Tento článek si můžete přečíst i ve slovenské verzi.
Ó ano Dreamcast, ve své době opomínaný, dnes už skoro rarita, přestože pár výjimečných titulů jako Shenmue 1-2 se na něm najde. V principu jde o konzolu zařazenou ke konci generace PS1 a před začátkem PS2, takže je ze zmiňovaných nejslabší. To je však jen teoretická nevýhoda, protože některé hry se ani dnes nemusí skrývat před zrakem namlsaných hráčů. Dalším faktem je, že i po dvou rocích od ukončení výroby a oficiálního prodeje ze strany Segy na něho vychází nové hry. Většina jen v dalekém Japonsku, ale to v dnešní době Internetu už nepředstavuje takový problém. Dreamcast je krásným příkladem toho, jak zpackaný marketing může položit i dobrou konzoli, škoda. Dnes je Sega už jen producentem softwaru na ostatní konzole, přičemž o tvorbě nějaké vlastního hardwaru už neuvažuje. Dreamcast byl z této generace první, proto jsem si ho nechal nakonec.
Specifikace Dreamcast:
CPU: 128-Bit RISC CPU od Hitachi, konkrétně typ SH-4. Jeho výkonové vlastnosti jsou 360 MIPS a 1,6 GFLOPS při taktu 200Mhz.
Grafická Karta: NEC PowerVR2, která podle svých specifikací má výkon 3 milióny polygonů za sekundu při použití všech efektů. Takt 100 Mhz. Zajímavostí je, že vývojový tým AM2 (jde o jedno z elitních programátorských studií Segy) z tohoto čipu vytáhlo 4,5 miliónů polygonů. To je programátorské umění, jaké se na PC jen tak nevidí. Věcí ze zákulisí bych nazval fakt, že tento čip byl do Dreamcastu dokonce montovaný ve dvou verzích! Původní CLX1 byl uvedený na začátku prodeje DC, avšak ke konci éry DC byl už montovaný čip CLX2, který vládl většími kapacitami, které však pro špatnou kompatibilitu a nebo jiné nespecifikované důvody nebyly nikdy využité. Maximální a zároveň v hrách používané rozlišení je 640 x 480.
Zvuk: Pro tvorbu zvuku v DC byl využitý Yamaha ADPCM procesor, který se dokáže postarat o 64 zvukových kanálů současně. Jde o ARM7 RISC CPU od Yamahy. Dokáže DSP efekty v reálném čase, 3-D zvuk, ADPCM kompresi (CD-kvalita), při samplovací frekvenci 48 kHz.
RAM: 16 MB RAM, 2 MB určeno pro zvuk, 8 MB pro grafickou kartu. Datový tok byl minimálně 1,7 GB/s.
I/O zařízení: Dreamcast nemá, jak si mnozí myslí, běžný CD-ROM, ale jeho hybridní formu GD-ROM (Gigabyte Disc) s 12-ti násobnou rychlostí. Hlavní rozdíl od běžné mechaniky je v úložném prostoru GD disku, který pojme 1 GB až 1,2 GB dat. Podotkneme už snad jen, že je špatně kompatibilní s běžnými CD.
Vnitřek Dreamcastu
VMU Pokud se ptáte, co to VMU je, tak vězte, že jde o malé PDA, které slouží na hraní mini her obsažených v nějaké DC hře jako Sonic Adventures. Pokud se to někomu zdá zbytečné, slouží i jako memory karta pro ukládání dat. Jde o dost šikovné zařízení napájené z malé baterky umístěné vzadu. Pro běžné potřeby ukazuje i čas a podobně.
VMU - Virtual Memory Unit
Vlastnosti VMU: 8- Bit CPU. 128KB paměti. 48x32 monochromatický LCD displej. PWM 1 kanálový zvuk.
Jako první konzola měla už od výroby namontovaný modem, který se podle teritoria liší, to ve své době dalo dost podstatný On-line náskok. Ten však Sega nevěděla jak vždy zužitkovat ve svůj prospěch. Operační systém v DC je Windows-CE, který naštěstí nemusel být použitý, což je při veškeré úctě k Microsoftu relativně dobře, protože těch málo co bylo nešlo tak, jak se očekávalo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
