Metro: Last Light – hodně povídání a málo hraní
Seznam kapitol
Metro: Last Light bylo pro mnoho hráčů nejočekávanější hrou roku. Osobně jsem se na ni taky moc těšila, a to i přestože mi uteklo původní Metro 2033 a nepřečetla jsem ani jednu knihu Dmitry Glukhovského. Jenže... Očekávání byla přehnaná. Pouze drsný námět a atraktivní prostředí zkrátka dobrou hru neudělají!
Postapokalyptická Moskva a hrstka přeživších lidí, která obsadila tamní metro, je dostatečně atraktivní námět i bez toho, že za ním stojí kvalitní sci-fi román. Ale hra jako by nechtěla překročit jeho stín.
Autoři si dali záležet na tom, aby tato hra byla patřičně načančaná a propracovaná, ale hráčům už neposkytli dostatek možností, aby se mohli pořádně vyřádit. Atmosféra titulu Metro: Last Light ve mně každopádně zanechala hluboký dojem a inspirovala mě k nákupu románu Metro 2033.
Namísto samotného hraní mě totiž chytl příběh, propracované kulisy zničené Moskvy a pěkně vyobrazený život v podzemí metra.
Pokud bych tedy měla Metro: Last Light stručně specifikovat, přiklonila bych se k označení interaktivní film s několika delšími FPS mezihrami. Celková doba, kterou u hry strávíte, přitom není nijak moc dlouhá. Podle dnešního trendu zkracování herního zážitku se pohybuje okolo 12 hodin, a tak na samotné hraní vybývá přibližně 7 hodin (podle hrubého odhadu), což je skutečně málo.
A vzhledem k tomu, že tahle hra se hraje nadmíru dobře, můžeme nad rozhodnutím autorů jenom kroutit hlavou. Jejich vnitřní pohnutky nás totiž dost možná připravili o hru roku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
