Nejslavnější herní počítač: Jak vznikal prototyp Commodore C64 | Kapitola 3

Grafický čip patřil vlastně k tomu jednoduššímu, s čím bylo třeba začít. Rozlišení bylo dané, šířka 320 bodů, výška 200 bodů, to dává dohromady hezkých 64000 bodů. Pro monochromatické rozlišení s takovýmto počtem bodů bylo třeba vyhradit 8kB RAM jako framebuffer. To tehdy vůbec nebylo málo. A kromě toho Charpentier chtěl pochopitelně barev více.

Proto byl VIC-II udělán jinak než například dobové Atari, takže kombinoval grafiku založenou na barevných registrech s grafikou atributovou, a to dostatečně chytře, aby bylo možné s relativně malými paměťovými nároky zobrazit co nejvíce barev. To sice znamenalo omezení palety na 16 barev, ovšem na druhé straně to nabídlo programátorům možnost zobrazit na jednom řádku více barev, než umělo třeba Atari. 

Čip uměl adresovat 16 kB, prvních 8 na vlastní framebuffer, druhých 8 pro atributovou paměť a pro data spritů. Základní grafický mód s rozlišením 320 × 200 byl založen na atributové grafice (2 barvy v rastru 8 × 8 bodů), druhý byl vícebarevný Multicolor mód 160 × 200 s omezením čtyř barev ve stejném rastru – ten se později stal zásadním pro vývoj her. Grafika byla primárně soustředěna na hry a s tím souviselo vše – třeba už fakt, že ze 47 řídících registrů grafického čipu VIC-II se jich 34 zabývá prací se sprity, tedy s pohybujícími se objekty, které byly pro tehdejší herní počítače velkou pomocí. Celkově plocha čipu vyhrazená pro sprity zaujímá celé 2/3 jeho velikosti.

Ta paleta 16 barev pak byla zvolena ne pro snadnou tvorbu profesionálních aplikací, ale právě pro vytváření her, takže kromě těch základních nabízí spíše různé přechodové odstíny, což vede k tomu, že některé barvy (třeba výrazná červená) chybí. Tento přístup ovšem nabídl možnost decentních „nepočítačových“ přechodů (samozřejmě v intencích osmdesátých let) a paleta nabízela některé barvy (například oranžovou), které neexistovaly u konkurence. Hry na C64 se díky tomu odlišovaly, neboť zatímco všude jinde vládlo v podstatě tradičních 16 používaných řvavých barev (viz. třeba Sinclair ZX Spectrum či CGA karta na PC), na C64 vypadala grafika mnohem decentněji. Poněkud horší to ovšem bylo u kancelářských aplikací, kde naopak výraznější barvy byly výhodnější. 

Charpentier měl k ruce dva inženýry a operátora CADu, který jejich výkresy přepracovával do CAD systému, z nějž pak byl vytištěn finální modrotisk. Vše bylo vytvářeno ručně a Charpentier se nevyhnul zdlouhavému měření, zda vzdálenosti všech komponent a spojů budoucího čipu jsou dostatečné. Charpentier měl ale na rozdíl od jiných tvůrců jednu obrovskou výhodu – měl výrobní linku, takže si mohl nechat vyrobit malé dávky testovacích procesorů. Zde zkoušel malé logické části budoucího čipu. To vše vedlo k velmi solidnímu výsledku. Když byl konečně vyroben první prototyp VIC-II, byl díky důkladnému testování téměř bez chybičky. Pouze jediný sprite nefungoval. Důkladnější testování bohužel odhalilo těch drobných chybiček více, jak si ještě řekneme.