Nejslavnější herní počítač: Jak vznikal prototyp Commodore C64
Seznam kapitol
Když na jedné z mnoha porad firmy Commodore její zakladatel Jack Tramiel apeloval, aby se firma postavila Japoncům a dokázala s nimi soupeřit ve výrobě levných počítačů, netušil, že tento krok bude znamenat vznik nejprodávanějšího počítače všech dob. Počítače, který jako jeden z prvních byl primárně určen pro hraní her.
Minule jsme si vyprávěli o zrodu prvního mikropočítače, kterého se prodalo více než milion kusů. Jakkoliv byl Commodore VIC-20 velmi úspěšný, ve skutečnosti šlo o dost primitivní technologii a tvůrci si nedělali nejmenší iluze o tom, že by měla šanci být dlouhodobě konkurenceschopná. Spíše šlo primárně o to konečně naplnit volání Jacka Tramiela po laciném barevném počítači. To se splnit podařilo. Jenže Charles Winterble, Al Charpentier a Bob Yannes moc dobře věděli, že VIC-20 nemůže na piedestalu nejvíce prodávaného počítače vydržet dlouho.
Zrození legendy Commodore VIC-20: Co stálo za jeho úspěchem v USA
První počítač, jehož se prodalo milion kusů. Commodore VIC-20 zahájil svou pouť po Spojených Státech před Vánoci 1981. Za…
Je vůbec otázkou, nakolik v jeho úspěch vlastně věřili. Už na začátku roku 1981 se totiž začali zabývat myšlenkou na vývoj jeho mnohem dokonalejšího následníka. V této době se sice VIC-20 začal prodávat v Japonsku s celkem slušným úspěchem, nicméně v USA i Evropě se jeho prodej teprve rozjížděl a nebylo jasné, jak uspěje. V USA zprvu o úspěch ani nešlo, bylo třeba inovativních marketingových triků, aby zákazníci toto počítačové nedochůdče nesrovnávali s mnohem výkonnějšími (ovšem dražšími) stroji. Nikdo z těchto tří skvělých inženýrů ovšem netušil, že podobně uvažuje i Tramiel. Vlastně se svým plánem přišli právě včas.
Jack Tramiel totiž dospěl k přesvědčení, že u počítače je zásadní jeho cena, ne samotná hardwarová konfigurace. Lidé si prostě koupí cokoliv, jen když to bude levné. Právě tento Tramielův poznatek stál za změnou filozofie firmy, která se na několik let přestala snažit o kvalitní top hardware a stala se výrobcem počítačů pro masy. Tramiel tedy sice začínal chápat, kterým směrem svou firmu navede, nicméně nebyl to on, kdo stál za nápadem vytvořit nový výkonný herní stroj. To byli výše zmínění inženýři.
Nový projekt nazvali VIC-40, což mělo naznačovat, že půjde o výkonnějšího následníka. Ve skutečnosti ale z původního VIC nevycházeli. Naopak, bylo rozhodnuto postavit grafický čip zcela nový. Zároveň se shodli na tom, že tentokrát bude použita mnohem rychlejší i levnější paměť DRAM, čímž se vyřeší problém s časováním, který je trápil u předchozích pokusů o vylepšení VIC. Grafický čip měl podporovat zobrazování 40 znaků na řádku, což bylo něco, co původní VIC neuměl.
Charpentier tedy rezignoval na tvorbu grafického čipu, který by uměl profesionálnější rozlišení, tedy 80 znaků na řádek, což byl úkol, kterým se trápil celý roku 1980. Tento poněkud překvapivý fakt je třeba dát do dobových souvislostí – ano, existovaly profesionální systémy, které toto uměly, ale žádný z přímých konkurentů, tedy Atari ani Apple II, to v roce 1981 standardně nezvládal.
Nový grafický čip tedy neměl být profesionální. Jeho hlavním určením měla být podpora počítačových her, takže měl umět pracovat se sprity, rolováním obrazu a podobnými technikami, tehdy považovanými za užitečné pro programování her. Měl to být ten nejlepší herní grafický koprocesor na světě. Mnohem lepší než soudobé Atari. Mnohem lepší, než mělo být cokoliv na trhu v několika následujících létech.
Jasné bylo, že jako srdce systému bude použit procesor MOS 6502, ovšem rozšířený o univerzální I/O port a s dalšími drobnými změnami. V této rané fázi nebyla stanovena velikost paměti. Pro podporu co nejrychlejších periférií měl být vyvinut místo původního PIA nový obvod CIA, což byla původně zkratka z „Charlie‘s Interface Adapter“ podle Winterblova jména, ovšem ten se později asi zastyděl, takže akronym zněl oficiálně „Complex Interface Adapter“. Ano, celkově mělo jít o levný chipset pro levný herní stroj či konzoli. Nic profesionálního.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
