Pimp my Computer 9 - Project Camouflage
Seznam kapitol
Věřím, že mnoho čtenářů čeká na výsledek práce při realizaci devátého kola soutěže Pimp my Computer. Už vás nebudeme dále napínat a můžete se na vlastní oči podívat, jak to pokračuje. Věřím, že se bude výsledek zamlouvat nejenom vám, ale také především výherci a majiteli upravovaného počítače. Věřím totiž, že takto „rozsáhlou“ a zásadní změnu nečekal.
Ano, je tomu tak, deváté kolo soutěže je u konce a na následujících stranách se pokusím nesumarizovat kompletní přehled provedených úprav. Na závěr nechybí ani obvyklá galerie, která nabídne kompletní náhled na výsledek. Teď ale konec povídání, pojďte se mnou do dílny, ať probereme každý detail.
I toto kolo soutěže podpořila společnost Mironet, děkujeme!
Ještě, než si ukážeme první fotky, chtěl bych zmínit menší změnu ve zpracování fotografií. V minulosti se totiž u článku objevovaly komentáře, které naznačují, že zveřejněné fotografie nejsou příliš informativní a takříkajíc nazdobené. Proto jsem se rozhodl vrátit k původní koncepci, kdy jsem veškeré úpravy fotil přímo na pracovním stole bez jakýchkoliv dalších softwarových úprav. Vidíte tedy vše přesně tak, jak jsem to viděl já přes objektiv fotoaparátu a především, jak vše probíhalo v dílně.
Původní skříň, jež bylo po odstrojení uložena mimo pracovní prostor. Hmm, šrotovné? :-D
Teď už ale opravdu rychle do práce. Na stůl se mi tentokráte dostal opravdu nekvalitní case, který jsem možná až příliš kriticky zhodnotil v první článku tohoto kola. Komentáře mi to jen potvrdily. Bohužel, i když bych i tentokrát velice rád provedl úpravy přímo na dané skříní. Ve vymyšleném rozsahu a zároveň v dostatečné kvalitě by to prostě nebylo na tomto základu možné. Proto jsem podobně jako při šestém kole sáhl po náhradním řešení v podobě nové skříně. Ani dnes jsem však nechtěl vybírat z komerčních řešení a raději se rozhodl vytvořit skříň vlastní a neokoukanou. To má výhodu především v tom, že je možné použit dostatečně kvalitní materiály, rozměry a další vlastnosti uzpůsobit daným požadavkům a zároveň počítat s danou stylizaci již od základu.
2mm tlustý perforovaný ocelový plech, jež se stal základem nové skříně.
Původní skříň tedy našla svoje místo v rohu dílny a na pracovní stůl přišel kus pořádného materiálu. Mluvím o 2mm perforovaném ocelovém plechu, jehož děrování je ve tvaru podlouhlých oválů. Pokud si dobře vzpomínáte, tak i tento typ jsem zmiňoval právě v článku o perforovaných materiálech. Celá deska však samozřejmě musí dostát určitého zpracování, aby se začaly rýsovat základní tvary skříně. Po rozměření a rozřezání jsem získal k dalšímu zpracování dva kusy o šířce 240mm a délce přesahující 600mm. Samozřejmostí bylo začištění hran v místech řezu a nalepení papírové pásky pro další rozměření.
Dílce je třeba naohýbat a můžeme pokračovat...
Následně bylo nutné odřezat na každém kusu čtveřici obdélníků na krajích, aby se mohlo začít s ohýbáním. Rozměry v tuto chvíli není nutné uvádět, nicméně vše je vyřezáno z přesnosti na milimetry. Nyní již nic nebrání uchycení vzniklých kusů do přípravku na ohýbání. Vždy 2cm z obou okrajů bylo nutné ohnout do pravého úhlu. Mohlo by se zdát, že je to naprosto jednoduché, ale i když se jedná o materiál perforovaný, dva milimetry tloušťky nejsou zanedbatelné. Mnohým z vás je asi také jasné, za jakým účelem jsem odřezával malé obdélníky od okrajů. V těchto místech budou samozřejmě oba kusy dále naohýbány, aby po jejich následném spojení mohl vzniknout základní tvar nové skříně.
Vnímavému oku vás čtenářů však určitě neuniklo, že popisované dva kusy plechů nejsou úplně stejných rozměrů. Jeden z nich je totiž v jedné části o 40mm delší. To však není chyba v měření, ale záměr. Proto tyto dva kusy přesně nepasují do sebe a bude nutné dotvořit ještě další spojovací konstrukci.
K její realizaci jsem se rozhodl použít ocelový L-profil – ohýbaný, tloušťky 2mm. Tento materiál je dostatečně pevný, aby mohl zastat místo základní konstrukce a zároveň není příliš těžký. Ono celkově není až takový problém vymyslet pevnou konstrukci, ale horší je to s udržením rozumné váhy.
Mimo přidávání materiálu, bylo třeba i ubrat - např. otvor pro 120mm přední ventilátor.
Na spojovací konstrukci jsem nakonec spotřeboval 1,5m zmiňovaného L-profilu. V zadní části case je nanýtován, jak vidíte na fotografiích, jednotlivé kusy jsou k sobě však navařeny. Vždy jsem se snažil o naprosto přesné spasování jednotlivých částí. Méně patrný je pak možná přední dílec, jehož profily jsou podélně proříznuté a z části nasunuté na jednom kusu perforovaného plechu. A nakonec samozřejmě i navařen.
Konstrukce se ještě dále vyvíjí, především otvor pro ventilátor a počátky tvorby interiéru.
Díky tomu vznikl základní tvar, který vidíte na obrázku. Konstrukce je díky profilování velice pevná, ale postupně dojde ještě k dalšímu zpevnění. Stavíme skříň v army stylu, takže 100% pevnost je určitě jednou z vlastností, které by měla splňovat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
