Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.)
i Zdroj: PCTuning.cz
Návody Článek Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.)

Projekt UDesk: tichý výkon – stůl se zabudovaným PC (I.) | Kapitola 11

Pavel Urbánek

Pavel Urbánek

8. 4. 2014 03:00 47

Seznam kapitol

1. Úvod  2. Cíle  3. Návrh 4. Inovativní aspekty 5. Výroba desky a konstrukce stolu 6. O „dřevu“ 7. O zpracování a lakování dřeva 8. [Galerie] Výroba skříně 9. Stříhání a vrtání
10. O závitech (a jak je vyrobit) 11. Lakování kovů 12. Výběr nátěrových hmot 13. Bezpečnost až na prvním místě 14. [Galerie] Lakování dílů skříně a jejich montáž 15. [Galerie] Montáž konstrukce stolu 16. Závěr první části 17. Závěrečná galerie

Tuning počítače dotažený do absurdna – tak by se dal charakterizovat projekt UDesk. Řezání, vrtání, svařování, frézování, broušení nebo lakování, to je jen stručný výčet aktivit, které směřují k realizaci odvážného plánu. Nečeká vás jen strohý popis úprav, ale i rady a postupy, které se vám mohou hodit při vlastních modifikacích.

Reklama

Pokud budete něco tunit na svém počítači, tak s velkou pravděpodobností dojde i na nutnost něco přebarvit, lakovat. Jaké jsou naše možnosti? Čeho, za kolik peněz a s jakým úsilím můžeme dosáhnout, to jsou otázky, na které bychom se měli zaměřit. Opět zde platí, že prezentované informace jsou amatérské zkušenosti nabrané především experimentováním.

Jak začít? Můžete se třeba rozhodnout, jak barvu budete nanášet. Je řada způsobů s různou náročností na vybavení a schopnosti, a různým kvalitativním výsledkem. Pokud budete plánovat šetřit a jste hodně hardcore, tak vezmete nějaký rozumný štětec a plechovku syntetické barvy a dáte se do díla. Bohužel (bohudík) PCčko nejsou vrata od garáže, a co by tam prošlo bez povšimnutí, tak u moddingu by vedlo k epic failu. Proč? Štětcem je velmi obtížné, až nemožné nanášet barvu v perfektní konzistentní vrstvě, jinými slovy na laku zůstanou stopy štětce. Můžete zkusit váleček nebo jiné techniky, ale zřejmě ani to nedopadne dle vašich očekávání.

Sáhnete tedy po nějakých barvách ve spreji. Ty mají tu výhodu, že jsou snadné na použití, jejich výsledek je při splnění požadavků na čistotu a teplotu okolí i materiálu vynikající. Pokud se zadaří, tak budete možná i překvapeni, jak pěkného výsledku jste dosáhli. Platí to však především pro menší díly. Na větší ploše narazíte opět na problém s uniformním rozložením barvy a hlavně na rychle rostoucí náklady.

Značek sprejů je řada, a různých typů a barev ještě víc.
i Zdroj: PCTuning.cz
Značek sprejů je řada, a různých typů a barev ještě víc.

Z jedné plechovky spreje se udělá tak 1 až 2 metry (čtvereční) laku. To může vypadat celkem dobře, ale zde musíte vzít v potaz, že někde (mimo stříkaný díl) budete vždy stopu sprejování začínat a ideálně i končit a ta barva přijde vniveč. Stejně tak přijdete o barvu na krajích materiálu nebo už jen tím, že se ve vzduchu část rozptýlí.

Barvy ve spreji jsou také omezeny svojí barvou a jednotou odstínu mezi jednotlivými plechovkami. Pokud je koupíte naráz, tak pravděpodobně budou stejné, ale nespoléhejte na to, že koupíte „stejnou“ matnou černou za měsíc ideálně v jiném obchodě. Ještě co stojí za úvahu, je to, že při lakování uděláte chybu – na čerstvý lak sedne muška, omylem na něco šáhnete nebo vám barva steče atd. – to pak budete brousit a lakovat znova, což se nemile promítne do spotřeby.

Pokud však opravdu budete lakovat malý kousek, tak sprej je výborná volba. Pamatujte na to, že povrch musí být dobře připraven, tzn. obroušený, odmaštěný a celkově čistý. Musíte dodržet také určitý rozsah teplot. Když mrzne, tak nic nenalakujete. Ideální teploty bývají kolem 20 °C, obecně vyšší teplota znamená rychlejší schnutí barvy.

Podívejme se však na další možnosti nanášení barvy. Sprej z plechovky jsme posoudili jako rozumnou variantu. Co třeba opravdové kompresorové stříkání? Na začátek se seznámíme s jeho principy. Ty jsou podobné stříkání sprejem, rozdíl je především v rozsahu možností. Zatímco na spreji máte omezenou možnost barev (jak jejich odstínu, tak složení), jednu fixní trysku, která stříká barvu v určitém úhlu a nijak jinak. Dále je nutné brát v úvahu tlak. Ten je celkem malý a navíc klesá s vypotřebením náplně. Oproti tomu klasické stříkání využívá kompresor, který je schopen vytvořit určitý objem vzduchu při určitém tlaku – nadprodukce nebo podprodukce je kompenzována expanzní nádobou: výkonný drahý kompresor pojede krátkou dobu, natlakuje vám expu a pak se vypne, než tlak klesne pod stanovenou hranici, u slabého kompresoru si naplní expanzní nádoba na určitý tlak, vy pak stříkáte a až tlak klesne, tak přerušíte na chvíli lakování. Výkonné kompresory jsou drahé, bez problému se lze dostat přes deset tisíc. Přerušováním práce si ale vystačíte i se slabším kompresorem. Tato část je každopádně nejdražší.

Stříkací pistole.
i Zdroj: PCTuning.cz
Stříkací pistole.

Hlavní výhoda kompresorového stříkání je ale zejména v použité pistoli. Existuje totiž řada nástrojů na lakování, dokonce i nářadí jako pneumatické šroubováky nebo brusky. To vše můžete na kompresor připojit. Nás zajímá především lakovací pistole. Ta se dá pořídit i za pár stovek korun a její funkcionalita je proti spreji mnohonásobná. Na pistoli totiž můžete měnit tlak vzduchu, tvar rozptylu barvy (průměr i třeba zploštění) a také objem nanášené barvy. Je tedy možné provádět lokální práce s malým rozptylem a malou spotřebou vzduchu a barvy, nebo naopak velké plošné lakování, se kterým vylakujete plechovku barvy jen to vrzne.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama