Retrogaming: Zahrajeme si na legendární konzoli Amiga | Kapitola 4

Při provozování starých počítačů je vždy nutné vyřešit dva základní problémy – jak je připojit k moderním televizím LCD či monitorům a jak do nich nahrát data z moderních datových nosičů. Amiga má oba tyto problémy vyřešené naprosto luxusně, jak si dále vysvětlíme. Povíme si nyní také to, co je dobré k tomu či onomu typu pořídit, aby na něm bylo možné s co největším komfortem hrát.

Připojení moderního monitoru: zde je situace celkem jednoduchá. Předně je dobré zvolit monitor či televizi co nejmenší. Použít 100“ obrazovku fakt nedává smysl, jelikož obraz bude sice obrovský, ale s ohledem na nízké rozlišení a malý počet bodů nehezký. 

Pokud chceme šetřit, stačí nám cca 10 eur a zakoupíme jakýkoliv kabel, který z původního portu pro monitor vyvede signál na současný SCART. Je to levné, takové kabely lze pořídit i o délce několika metrů, abychom při použití nějaké velké LCD televize nepřišli o oči, ovšem není to nejkvalitnější. Samozřejmě, pro retrogaming to bohatě stačí, ovšem nevýhodou může být, že se musíte chtě nechtě spokojit jen s původními grafickými módy Amigy, což je omezující. Další problém je, že původní módy jsou „televizní“, tedy s obrazovou frekvencí 50 Hz (u PAL, tedy u nás), což znamená, že na běžném monitoru je nelze použít – zde opravdu pozor, protože se kromě onoho kabelu prodává i velmi levná konverze AMIGA RGB DB23 to VGA – tedy jednoduché připojení na VGA monitor – jenže tento monitor musí podporovat těch 50 Hz, což ne každý umí! 

Při připojení televizí tento problém přestává být akutní, ovšem může nastat jiný – pokud se na A1200 pokusíme používat nové grafické módy čipsetu AGA, třeba oblíbený mód Productivity, nabízející rozlišení 640 × 480 – ten funguje jen s obnovovací frekvencí 70 Hz, což pro změnu nedávají běžné televize.

Samozřejmě, vyvstává otázka, proč vlastně používat rozlišení s větším počtem obrazových bodů. Klasický Amiga Workbench, tedy operační systém, používá obrazovku s rozlišením 640 × 256 ve 4 barvách. Fakt, že dnes už něco takového nevypadá moc půvabně, není zas takový problém, bohužel je pracovní plocha výrazně menší, než pokud bychom použili třeba 1024 × 768. 

Ve chvíli, kdy k Amize připojíme nějakou kartu CF a začneme na ní mezi mnoha soubory s hrami hledat ten pravý, se nám více místa na obrazovce bude rázem hodit, protože to prostě půjde mnohem snáze.

Pokud chce někdo zkoušet nejen hry, ale také si pohrát s některými aplikacemi a je poněkud náročnější na prostředí, v kterém má pracovat, nezbývá mu než investovat více.