Ubuntu Budgie: Ubuntu pro začátečníky s prostředím podobnějším MacOS
Seznam kapitol
V dubnu vyšla nová verze Ubuntu s označením 23.04 a krátkou podporou 9 měsíců. Ovšem dnes se nepodíváme na standardní Ubuntu, ale na jeden z jeho oficiálních derivátů, který stojí poněkud stranou – Ubuntu Budgie. Jde o distribuci, která přichází s méně známých prostředím Budgie.
Dnes se podíváme na trochu exotičtější verzi Ubuntu. Ovšem, co je důležité říct, uvnitř jde stále o standardní Ubuntu. Proto většina rad a návodů zveřejněných pro Ubuntu funguje i v této distribuci, tedy pokud necílí přímo na konkrétní prvky grafického prostředí. Začneme instalací. ISO soubor stáhneme ze ze stránek projektu ubuntubudgie.org.
Po stažení vytvoříme bootovací flashdisk. Pokud máme vypalovačku DVD, můžeme rovnou vypálit ISO na DVD, pokud ne, můžete vytvořit bootovací flešku. Jak na to, najdete v dřívějším článku:
Pokud by se vám hodil postup, jak umístit více ISO na jeden flash disk, postup je v 7. kapitole tohoto článku:
Když máme instalační médium, můžeme se pustit do instalace. Distribuce systému funguje jako live s možností okamžité instalace nebo živého spuštění. Znamená to, že pokud si nejsme jistí, můžeme před instalací vyzkoušet základní funkčnost a vzhled.
Ve startovacím menu vybereme první volbu Try or install Ubuntu Budgie. V další nabídce můžeme instalaci přepnou do češtiny. Dále je zde volba, kde se rozhodujeme, zda se chceme na systém nejdřív podívat, nebo ihned instalovat. Instalaci můžeme spustit i z běžícího live systému.
Pokud si nejste jistí kompatibilitou vašeho hardwaru, doporučuji zvolit volbu vyzkoušet. Zde zvolím volbu Nainstalovat. Následuje volba rozložení klávesnice. Potom pokračujeme k volbě několika parametrů instalace. Na výběr máme základní nebo minimální. Minimální doporučím pouze pro zkušenější uživatele. Určitě zde také zvolíme instalaci aktualizací a softwaru třetích stran.
Nyní se dostáváme k důležitému bodu, rozdělení disku. Je možno použít automatiku a vše nahrát do jednoho oddílu. Ovšem tohle se hodí spíše na zkoušení a nezávazné experimentování. Většinou volím volbu Něco jiného, která mi umožní ruční rozdělení.
Jak na ruční rozdělení pro základní instalaci na osobní počítač, se dozvíte rovněž v již zmíněném článku.
Zde ukážu jenom příklad rozdělení při instalaci do virtuálního počítače. Je zde použita varianta efi biosu na disku s formátem GPT. Je důležité si uvědomit, že rozdělení disku GPT vždy vyžaduje samostatný oddíl pro zavaděč. V současné době je zobrazená varianta nejčastější. Zároveň se podíváme, jak vypadá nástroj ručního rozdělení.
Pomalu se blížíme do cíle, následuje určení časové zóny a času. Můžeme vybrat lokalitu pomocí mapy.
A následuje poslední obrazovka . Uživatelský účet a jméno počítače. Heslo zvolte uvážlivě, tento uživatel bude mít aktivní administrátorská práva pomocí příkazu sudo.
Mnoho čtenářů teď napadne otázka: A co nastavení sítě? Pokud máte ve vaší síti zprovozněnou možnost automatického nastavení pomocí DHCP, je tato volba vybrána automaticky. Změnu lze udělat ručně po nainstalování. Jak na to, se podíváme dále v článku.
Instalaci máme dokončenou a můžeme restartovat. V další kapitole bude následovat první přihlášení a prohlídka systému.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
