Úvaha: Devět manažerských lekcí Steva Jobse | Kapitola 2
Seznam kapitol
Po smrti Steva Jobse se objevila kopa článků o tom, co znamenal, co udělal, jaký byl. Zajímavější jsou ale články s osobními zkušenostmi těch, kteří s ním pracovali, a o zásadách, které jim vštěpoval. Jeden z nejlepších textů je od Sachina Argawala: Osm manažerských lekcí, které jsem získal, když jsem pracoval pro Steva Jobse.
Toto tvrzení je taky pravdivé. V případě Applu to platí určitě mezi nejvýše postavenými techniky, jako je šéfdesigner Jonathan Ive, zda to platí i na úrovních níže – netuším. Respekt mezi manažery a techniky dovoluje zásadní věc – volný tok myšlenek, který dává práci smysl a kontext. Technik díky tomu ví, proč chce manažer výrobek zlevnit a ten naopak ví, proč to podle technika už pod určitou úroveň nejde. Je to něco jiného, než když přijde jednostranný komandů „a teď cenu redukujte o polovinu“, aniž by manažera zajímalo, zda to je vůbec možné a zda to nebude mít dalekosáhlé dopady. Pro zdraví firmy opravdu není nic horšího, než „tokající tetřev“, který když mluví, vůbec není schopen poslouchat.
Problém s respektem a komunikací není jednostranná věc. Může nastat i přesně opačný jev, kdy si technici hrají na partyzánskou republiku, příkazy neposlouchají, dělají si věci po svém a věří, že až dojde na vydání produktu, management nebude mít jinou možnost, než udělat to, co chtějí. Občas to jde tak daleko, že technici úmyslně lžou a podceňují časovou a nákladovou náročnost produktu úmyslně v duchu filozofie „kdybychom jim řekli pravdu, nikdy do toho nepůjdou, tak jim medicínu dáme radši po lžičkách“.
Obecně platí, že pokud se obě strany navzájem informují, je možné udělat inteligentní řešení a může to fungovat. Důvěra má navíc tu pěknou vlastnost, že pokud věci fungují, obvykle se prohlubuje a bariéry mizí. Problém nastane ve chvíli, když management techniky o svých rozhodnutích za zavřenými dveřmi neinformuje, „protože jim po tom nic není“, přičemž technici po čase taky přestávají komunikovat, „protože ti nahoře tomu nerozumí a nepochopili by to“. V extrémní podobě se nakonec management nebaví s podřízenými vůbec tak trochu v orientálně despotickém stylu.
V Číně to taky tak funguje, tak proč by to mělo být u nás jinak? Jenže čínské firmy jsou proslulé svou produktivitou, ne kreativitou.
zdroj: dongcha.org
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
