Úvaha – Nesnášíme iPad, aneb jak být poněkud mimo | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nový tablet z dílen Apple vyvolává spousty kontroverzních reakcí. Někdo ho miluje, někdo nesnáší a zatím málokdo si ho mohl u nás opravdu vyzkoušet. Největší chybou je ale iPad přirovnávat k běžnému počítači a ještě ho navíc s ním srovnávat po hardwarové stránce. Pojďme se zamyslet nad tím, proč tomu asi tak je.
Zvláštní je i tvar zařízení. Podle jedné psychologické teorie není dobré na pracovní porady nosit notebooky, protože obrazovky vytváří mezi lidmi pomyslnou bariéru. Vy nevidíte, co člověk na svém notebooku naproti dělá – zapisuje si poznámky, znuděně farmaří na Facebooku a nebo píše po ICQ vašemu šéfovi, jak jste tupý? To, že je oddělen a vy nevíte, co dělá, vytváří pocit napětí a nejistoty a proto nejsou laptopy v této situaci vhodné.
Tento problém kupodivu neexistuje na tabletech, protože ty si nakonec položíte na stůl. iPad dokáže lidi spojovat – díky IPS displeji je na něj vidět ze všech stran a tak se lidi můžou bavit o tom, co na něm právě děláte. Zkoušeli jste si někdy v hospodě sednout tak, abyste pracovali na jednom laptopu? Není to moc pohodlné a levné TN displeje nám to nijak nezjednodušují. iPad si naopak může kdokoliv k sobě naklonit a „otočit si“ aplikaci tak, aby ji mohl pohodlně přečíst. Je doslova neuvěřitelné, jak skvěle se skupina lidí může bavit nad Google Maps a jak to rozproudí diskusi.
Chcete ostatním ukázat, kde jste byli na dovolené? A nebo se podívat na místo, kde spadla Dvojčata? A co se třeba podívat na to, jak vypadá dnes už vytěžený fosfátový ostrov Nauru? iPad lidi při diskusi neizoluje, naopak napomáhá tím, že snadno zpřístupňuje informace, v čemž báječně pomáhá dlouhá výdrž na baterie. Řešíte nějaký filozofický problém, chcete vědět, kolik lidí žije v Nepálu a nebo jakou váhu má Jupiter? S klasickým notebookem je to velmi pomalé a nepraktické, tak, že se ani nebudete pokoušet to zapínat. iPad zapnete, zjistíte co chcete a buď ho vypnete a nebo budete pokračovat dál.
Já vedl debatu o poměrně bizarním tématu – jaká jsou letiště na severu Saúdské Arábie, z toho jsme přešli na Arar, proglíželi si mapy Araru a skončili u blogů Arabů, kteří si fotili, jak jim tam před rokem sněžilo. Nejlepší je, že si o tom tématu povídáte společně, dohromady. Osobně mě to přivedlo k myšlence, že onen poněkud bizarní koncept surface computing, se kterým si volně hrál Microsoft, aniž by z toho cokoliv smysluplného vytvořil, může mít naprosto rozumné využití:
Představuju si stůl pro jednání, který je tvořen jedním výpočetním / zobrazovacím povrchem. S ostatními můžete spolupracovat, povídat si, skládat dohromady diagramy, plány, schémata. Surface computing je divný pro jednotlivce, ale pro skupinu je úplně přirozený! Vůbec jsem tento koncept nechápal, dokud jsem si nevyzkoušel iPad – a podle mě to je nejlepší platforma, na které začít vyvíjet kolaborativní aplikace.
iPad je ale na druhou stranu taky úžasné společenské bavítko. Když přišla chvíle nudy, stačilo jenom trochu zaslídit po AppStore a ihned jsem stáhl demo Air Hockey, který jsme potom ve dvou nadšeně pařili. Kdy jste naposledy v hospodě hráli multiplayer na jednom počítači? Já si na to ani nepamatuji. Air Hockey je přitom jednoduchá, ale pekelně zábavná hra – napadlo by vás, že je možné použít multitouch i takhle? Chápal jsem gesta, ale ne multiplayer na jednom zařízení. Navíc, pokud si chcete takovouhle hru užít, musíte mít rozumně velkou plochu. Na iPhone si nedovedu podobný multiplayer představit, ale na iPadu ano, jenom tam trochu vadilo tlačítko Home, které při náhodném stisku hru shazovalo a vracelo nás na desktop. Podobně funguje i dáma, ale v podstatě takhle můžete převést většinu společenských her. Mluvil někdo v recenzích o tom, jak je to super pro zábavu ve skupině? Ne, protože si to nejdřív musíte vyzkoušet v praxi.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
