Úvaha – Nesnášíme iPad, aneb jak být poněkud mimo | Kapitola 6
Seznam kapitol
Nový tablet z dílen Apple vyvolává spousty kontroverzních reakcí. Někdo ho miluje, někdo nesnáší a zatím málokdo si ho mohl u nás opravdu vyzkoušet. Největší chybou je ale iPad přirovnávat k běžnému počítači a ještě ho navíc s ním srovnávat po hardwarové stránce. Pojďme se zamyslet nad tím, proč tomu asi tak je.
Další věc, kterou jsem si uvědomil, je to, jak špatně je na tom dnešní herní svět. Dnes velké vydavatele zajímají převážně jenom superrealistické „cinematické“ herní tituly, které omračují efekty, hlavnímu hrdinovi se fyzikálně vlní chlupy v nose, kapky potu tečou ve směru gravitace, ale nedlouho, protože za šest hodin hraní je konec a zvonec. Spousta her pro iPad je opravdu v tom nejlepším slova smyslu tradiční jako na Amize či Atari ST – skládačky, logické rychlíky, puzzly, tetrisoidní hry a tak dále. Jak je možné, že dobrovolně hraju demo a bavím se u něj lépe a podstatně déle, než u plné superhry pro PC? Jsem nějaký vadný? Díky existenci platforem jako iPad stále někdo vytváří velké a propracované hry, za které dostane nějaké peníze, takže je může propracovat více, než kdyby to byl úplný freeware.
Řada her je zajímavá už tím, že mají dotykové ovládání, jako třeba onen Air Hockey. Jiné ho zvláštním způsobem inovují – u pinballu třeba ovládáte packy tím, že klepnete na levou a nebo pravou půlku iPadu, žádné mačkání nějakých konkrétně umístěných tlačítek – je to velice, velice pohodlné a intuitivní, žádné přemapování na nějaké klávesy, kde plochu zmáčknete, tam ji zmáčknete.
Mimochodem – to je jedna ze zvláštností, která vám na tomhle systému dojde až po čase – prakticky nikdy nemusíte myslet na to, jak se aplikace ovládají, je to velice jednoduché a intuitivní. Žádné konfigurování, žádné přehmatávání se, nic takového. U jiných prvků mi připadá, že jsou přehnané a nedávají moc smysl, jako je třeba ovládání her nakláněním zařízení. K čemu je takové ovládání, když musíte zařízení naklopit tak, že prakticky nevidíte na obrazovku? Na iPadu je rozhodně zajímavé, jak se radikálně odklonil od klasického ovládání počítače tak, jak ho vymyslel Douglas Engelbart, bude to laboratoř, kde si budou vývojáři zkoušet úplně nové věci. Někdo zůstává na půl cestě, jako je logická skládačka Emblem, která by se dala hrát okamžitě s myší, ale jiní vývojáři jdou mnohem dál a jejich ovládání je inovativnější.
iPad není dokonalé zařízení, ale jako tabletové bavítko je zatraceně dobré – a povedla se na něm dlouhá řada věcí, zvláště vynikající displej ve spojení s dlouhou výdrží. Do dnešního dne jsem neměl zařízení, které po celodenním normálním používání má stále 40% baterie. Je podle mě zcela jasné, že se displeje u tabletů velice rychle zlepší a u této kategorie počítačů bude konec levným TN panelům. Je dobře, že tento tlak přišel, protože IPS je dražší a „levní“ výrobci by se ho drželi jako klíšťata, kdyby nebyl IPS panel iPadu tak zřetelně lepší.
Jiné věci se samozřejmě úplně nepovedly. Moc se mi nezdá systém synchronizace iPadu, i když je to vlastně jakési rozšiřující zařízení, čtečka či prohlížečka, pouze doplněk vašeho desktopu. Apple má rozhodně dost prostoru k vylepšování, třeba taková bezdrátová sychronizace by byla super. Pokud ale nepřeženou restrikce na AppStore, dost vylepšení za ně udělají jejich vývojáři. Ostatní, jako třeba Google, mohou vzít z iPadu do dobré a přidat do svých tabletů to ještě lepší, jako podporu formátů, které na iPadu nejsou. Podstatné je ale opravdu se nejdřív zamyslet nad tím, co se Apple povedlo, protože se toho povedlo vážně hodně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
