Úvaha o tabletech: Pět, sedm, deset a nebo dvanáct?
Tablety jsou definitivně tady – a bydlí už i u řady lidí, kteří ani netuší, že je mají. Co jiného než tablet je mobil s dotykovým displejem? Měřeno optikou třebas jenom počátku devadesátých let je každý smartphone velmi schopný počítač, jenom je jaksi scvrklejší. Co tedy vlastně dělá tablet tabletem?
Tablety byly ještě před rokem z hlediska normálních uživatelů úplně irelevantní počítačovou kategorií a smartphony do ní opravdu nikdo nezařazoval. Občas si nějaký bohatec či pracovník se štědrým zaměstnavatelem pořídil konvertible laptop, zafrajeřil si s ním před kolegy, ukázal, jak báječně se perem dá namalovat smajlík v Malování, ale tím to obvykle skončilo a rychle se vrátil k používání v normální „notebookové“ podobě.
Občas se objevily nějaké speciální tablety medicínské, technologické či militární, které těžily kupříkladu z možnosti stroj hygienicky omývat, ale obecně to byla velice okrajová skupina. Odhaduje se, že se podobných strojů prodalo ročně celkem pod milión – a to včetně konvertiblů.
Letos se situace změnila – Apple sám prodal už více než 7 milionů iPadů, do tabletové zábavy se zapojují i další výrobci a je tedy reálné, že segment tabletů se letos zvětší více jak desetinásobně. To vyneslo na světlo světa dvě otázky:
- Je počítač s operačním systémem z mobilních telefonů možné považovat za plnohodnotný tablet?
- A jak velký musí být, abychom ho považovali skutečně za tablet?
Zatímco zpočátku se kritici iPadu vysmívali, že je to „jenom přerostlý telefon“, dnes už přítomnost mobilního OS nikdo za problém nepovažuje. Koneckonců nejvýznamnější nastupující konkurenti jsou na bázi Androidu, tablety s Androidem 2.2 umí telefonovat a občas samy sebe doslovně označují jako „telefon“. Aplikace, browsery i hry jsou jak pro iOS, tak i pro Android tak dobré, že se chvílemi až divíte, že někoho vůbec kdy napadlo, že byste se bez desktopového operačního systému neobešli.
U otevřenějšího Androidu nemáte problém ani s filmy, ani s dokumenty, ale i u iPadu si můžete nově nainstalovat přehrávač VLC zdarma a třeba GoodReader za euro šedesát, což pokryje potřeby drtivé většiny uživatelů.
Druhý problém se týká velikosti. Kde vlastně končí mobilní telefon a začíná tablet? Samsung Galaxy Tab má úhlopříčku 7“ a to už bych za telefon skutečně neoznačil, i když to technicky vzato telefonovat umí. Jako telefon ho vlastně ani použít nemůžete, kdybyste si ho pokoušeli dát k uchu, vypadali byste jako incký vládce Atahualpa, pokoušející se hovořit s Biblí.
Komická už byla Nokia N-Gage, jejíž půlkruhový tvar přitelefonování vytvářel dojem, že se vám do hlavy katastrofickým způsobem zarylo frisbee. Naštěstí je zde možnost hlasité telefonie a nebo můžete použít bezdrátové handsfree, což činí telefonování z tabletu poněkud méně bizarním, přesto je to stále kapičku zvláštní.
Sedmipalcové zařízení je už tedy bezpochyby tablet, co pětipalcové? No, zde už si tak jistý nejsem, to bych stále označil spíš za krapet přerostlý telefon. Apple se, alespoň podle svých posledních vyjádření, staví k tabletům s malou úhlopříčkou výrazně odmítavě. Donedávna se spekulovalo o „malém iPadu“, který by měl mít, podobně jako Samsung Galaxy Tab, sedm palců. Naposledy jsme slyšeli cosi v tom smyslu, že takové zařízení je prostě příliš malé – a skutečně, něco na tom je.
I když se zdá, že 7“ displej není o moc menší, než 9,7“ iPadu, opak je pravdou – Galaxy Tab má oproti iPadu téměř přesně poloviční plochu obrazovky. Díky tomu, že většina webů má texty publikované v úzkých sloupcích, můžete na Tabu pohodlně surfovat, ale čtení celostránkových PDF je na něm skutečně nepohodlné a jakž-takž to jde jenom „naležato“, kdy stránkou pohybujete nahoru a dolů.
Číst na něm Scientific American, který používá velké ilustrace a má text nalámaný do dvou až tří sloupců, byl dost namáhavý zážitek. Čtení na 7“ Samsungu se podobalo nejvíce mým zážitkům se čtečkou Sony PRS-900 – dokud máte text naformátovaný tak, aby vyhovoval „širokoúhlému displeji 16:9 postavenému na výšku“ („vysokoúhlému“?), je to príma. Pokud si vezmete text formátovaný pro nějaký normální formát – kupříkladu A4 – máte docela problém.
iPad je na tom se čtením PDF díky větší úhlopříčce a displeji 3:4 lépe, ale stále to není ideální. Plocha je pořád menší, než by bylo pro čtení A4 dokumentů ideální a rozlišení 768×1024 je navíc docela hrubé, takže v praxi i tady musíte zvětšovat. Pokud mě nešálí můj věrný kalkulátor, vychází při rozměrech A4 (210×297 mm) úhlopříčka ideální čtečky na 14,2“, což je mnohem, mnohem více, než 9,7“ iPadu, ale taky více, než 12,1“ tabletu Joojoo.
Velikán z Indie - tablet Joojoo
Při takové ploše by samozřejmě bylo třeba navýšit rozlišení na podstatně více, ideálně 1200×1600, abychom se dostali k zařízení, které dovoluje skutečně pohodlně číst A4 dokumenty tak, jak byly nalámány. A čtení dokumentů je přímo základní úlohou tabletů! Teoreticky by se zdálo, že ideální tablet je rozměrný. Pokud ale máte minimální zkušenosti s notebooky (a předpokládám, že je máte), víte, že 14“ notebook je na cesty už pořádné „pádlo“. Je rozměrný, neskladný a těžký – a u tabletu je tu navíc ten problém, že s růstem velikosti obrazovky roste riziko jejího mechanického poškození.
Už iPad je poměrně těžký a není ideální na nošení – vypadá sice štíhle a poměrně elegantně, ale s jeho 700 gramy je těžký. Viděl jsem analýzu hmotnosti jednotlivých komponent iPadu a pro proroky tabletových redukčních diet nevypadala dobře: Hmotnost hliníkového rámu, skla, displeje a baterie činí 90% jeho celkové hmotnosti, takže to nevypadá, že by bylo možné něco jednoduše ubrat.
Můžete zvolit místo hliníku třeba plast, ale tím snížíte pevnost konstrukce a zhoršíte chlazení (u Galaxy Tabu je v zátěži jasně poznat, kde se nachází procesor, to místo je zřetelně teplejší). A nebo zvolíte uhlík, čímž se to docela prodraží. Nebo se rozhodnete obětovat plochu displeje, případně tloušťku skla, které ho kryje, čímž snížíte odolnost.
Taky můžete jít „klasickou cestou levného asijského klonu“ a zmenšit baterku. Tím ale zkrátíte výdrž, což je, mimochodem, u iPadu a Tabu asi nejzajímavější vlastnost. Řekněme si to natvrdo: Je super, že jste si koupili levný „asijský dealextremový“ tablet za čtyři tisíce – ale co s ním, když jede na baterku jen něco přes dvě hodiny? To je k ničemu.
Battery pack pro iPad od společnosti Kensington
V praxi je zatraceně velký rozdíl mít notebook s výdrží „až“ pět hodin a nebo iPad, kde si prakticky nemusíte lámat hlavu s tím, zda pojede celý den. Rezerva ve výdrži zařízení je opravdu důležitá: Určitě vám kolega či kamarád vyprávěl, jak mu došla baterie zrovna uprostřed prezentace a nebo při zpoždění ve vlaku, čímž se zbytek cesty změnil v trýznivou nudu. Baterie představují samy o sobě veliký problém, protože je nelze neomezeně zmenšovat.
Samsung Galaxy Tab nabízí ještě 7–8 hodin výdrže, což ale u ještě menších zařízení půjde těžko zajistit. Jak moc se bateriová redukční dieta projeví na užitečnosti, se ukázalo ve chvíli, kdy jsem si pořídil iPod Touch. Zpočátku jsem byl zmatený, protože jako přehrávač to fungovalo výborně (více než 15 hodin), při přehrávání filmů se to smrsklo asi na pět, ale ve chvíli, kdy jsem na něm začal hrát, to začalo otravovat po nějakých ani ne dvou hodinách. Závada? Nikoliv, výsledek brilantní softwarové optimalizace – hubený přístroj má baterčičku o nějakých 750 mAh, tedy nic moc.
Samsung Galaxy Tab
Apple umí dělat power management, o čemž se přesvědčili na Anadtechu: MacBook Pro 13 běží pod OSX nějakých 10 hodin, pokud ale nainstalujete Windows, je z toho rázem hodin pět. U iPodu to bylo podobné: Dokud jelo optimalizované přehrávání videa a nebo audia, byla výdrž výborná. V okamžiku, kdy jsem ale spustil nějakou hru, rozjel se na plné obrátky a vysrkl baterku jako džusík.
Pokud chcete na iPodu hrát i za delších přesunů, nezbývá, než si pořídit nějakou externí baterii, jako je třeba Mili Power Pack a kapku si na ní zabastlit, jelikož je určená pro o něco tlustší iPhone. Těch dodatečných 2000 mAh je ale na výdrži iPodu při hraní opravdu hodně znát! Jsem naprosto přesvědčený, že podobné problémy budou mít všechny tablety – a nepůjde z toho snadno vybruslit.
Můžete mít super optimalizované tablety na čtení s eink displeji a nebo podobnou technologií, ale pokud od nich budete chtít cokoliv, co požaduje výkon, neobejdete se bez pořádné baterky, která navýší buď váhu a nebo cenu zařízení (a nebo obojí). Externí baterie je řešení plné zoufalství, mechanicky přístroj zatěžuje, a buď vypadá strašlivě radioamatérsky (pokud je připojená kablíkem) a nebo má eleganci těhotné užovky (pokud použijete nasazovací baterii).
Cestu do váhové kategorie pod 300 gramů tedy nevidím nijak optimisticky, lehounké budou jenom specializované čtečky. Zatím se zdá, že si jako ideální tablet představuji cosi rozměrného s dlouhou výdrží. Je to praktické, ano, ale pouze pokud to nemusíte přenášet. Pokud vyrazíte na procházky po městě, záhy zjistíte, že je iPad poměrně těžký a velký. Neobejdete se bez kufříku a nebo tašky, tahat ho v ruce je děsně nepohodlné.
Když chcete pořídit iPad přítelkyni, tak jedině s plnou parádou!
Galaxy Tab je mnohem pohodlnější, vejde se do větší kapsy u bundy a nebo i u kalhot, alespoň pokud tedy máte alespoň tak rozměrnou sedárnu jako já. Na kouzla typu „nemám v ruce nic – a hele, mám Galaxy Tab“ to stačí, ale i tenhle stroj je na trvalé nošení velký a těžký. Je to paradoxní, ale když si vezmete do rukou iPad a Galaxy Tab, subjektivně vám iPad přijde lehčí, než byste čekali a Galaxy Tab naopak těžší – přitom má nějakých 380 gramů, tedy polovinu váhy iPadu. Přesto jsem nějak intuitivně očekával, že by měl být ještě lehčí – je tak nějak kompaktní.
Váha zařízení má samozřejmě taky veliký vliv na použitelnost: Když se ztratíte v ulicích, sáhnete po smartphone, ale vytahovat i jenom Galaxy Tab mi přišlo nepříjemné. Možná v tom byla obava, že budu příliš atraktivní pro slídící lapky, ale rozhodně se nedržel dobře a při hledání správné ulice mi přišel už po chvilce těžký a vážně nepříjemný. O iPadu ani nemluvím, to se samo sebou rozumí, u něj si nedovedu ani teoreticky představit, že bych ho měl v prackách místo mapy.
Dojít někam do kavárny, sednout si, vybalit ho a surfovat – ano. Používat za pochodu – vyloučeno! Je příliš velký, těžký a působí tuze křehkým dojmem. Kdyby mi vypadl z pracek a roztříštil se na chodníku – mno, to by bylo na harakiri Takže co tedy? Jaká je optimální velikost? Sedm palců Galaxy Tabu je zajímavý kompromis, dobře se na tom čte (něco) a dá se (více méně) celodenně nosit. Ale je to jenom kompromis. Při delším používání na jednom místě se výhodnější větší úhlopříčka, pro bojovky v noci v lese nemá konkurenci klasický smartphone, který se vám ztratí v dlani.
Jakmile se ale připojíte, je všechno super – všechny platformy v zásadě spoléhají na bezdrátovou digitální distribuci jak obsahu, tak softwaru. Filmy, muzika – streamuje se a nebo stahuje, telefonování, videotelefonie – všechny podstatnější aplikace na tabletech jsou postavené na tom, že jste trvale online. To platí i pro smartphony – jak to ale uděláte v případě, když opustíte ostrůvky, kde se můžete připojit přes wifi?
Mít více simek s datovými tarify není řešení – a pokud je mi známo, více aktivních simek na jeden tarif mít nemůžete, případně . Ideální řešení je tethering, kdy vám primární připojení „v divočině“ zajišťuje smartphone a tablet se přes něj může připojit. V tomto směru mi přijde velice logické řešení RIMu, který chce svůj přicházející Playbook připojovat tetheringem přes telefony Blackberry a naopak úplně stupidní je přístup Apple, kde si iPad přes svůj iPhone připojit tetheringem nemůžete.
Playbook - tak trochu přerostlé Blackberry
U současných tabletů zatím nevidím nijaký valný koncept: Levné tablety s Androidem jsou „pouze wifi“, ty drahé by měly mít jak wifi, tak i 3G připojení – ale obecnou filozofii, že si Android tablet skamarádíte s Android telefonem, nevidím. Můžete si to bezproblémově nastavit, ale takhle to není navržené. U Apple nejde propojit nic s ničím a dokonce se zdá, že i když se tethering plánoval pro iPady na iOS 4.2, bude nakonec zakázán (že by snaha spřátelených operátorů prodávat více tarifů?).
Je smutné a hloupé, když si uvědomíte, že nejlepší kamarád pro váš iPad je smartphone s Androidem, který tethering dovoluje! Zatím se tedy zdá, že ideální řešení nabídne RIM, který by navíc mohl „telefony“ a „tablety“ od sebe více funkčně oddělit a zaměřit je různým způsobem: Telefon na mapy, navigaci, orientaci, náhledy dokumentů, tablet pak na prezentace, čtení a další činnosti, kde oceníte větší obrazovku.
Střední cesta, tvořená zařízeními 5“ až 7“, je zvláštní. Nenabízí žádné zřetelné výhody, netrpí ale ani žádným velkým problémem. Nedovedu si představit, že bych nahradil smartphone Galaxy Tabem, ale mohlo by být zajímavé mít Tab a potom už jenom velmi jednoduchý telefon skutečně na telefonování. Většinu věcí na středně velkém tabletu udělat můžete, nijak extra pohodlně, ale jde to – je to takový swiss army knife, který není ideální ani do lesa, ani do kanceláře, ale můžete ho použít všude a jeho univerzálnost se hodí.
Zkrátka a dobře, jste připraveni na všechny alternativy. Je možné, že se ve finále ukáže, že obě varianty budou životaschopné. Někdo zvolí cestu smartphone + velký tablet a někdo půjde do univerzálního menšího tabletu a místo telefonu bude používat třeba hlasem ovládané bezdrátové handsfree. Mě osobně by asi nejvíce seděla kombinace iPhone + iPad, ale naprosto nechápu, proč tyto mašinky nejsou navrženy tak, aby se více kamarádily.
Jsou softwarově kompatibilní, aplikaci, kterou si koupíte pro telefon, můžete docela rozumně provozovat i na tabletu, ale není mezi nimi tethering a ani nějaké jednoduché sdílení kupříkladu kontaktů a kalendářů, musíte používat dodatečné služby. Nemilé. Uvidíme, jak dopadne Playbook od RIMu, co přinese Android optimalizovaný pro tablety a zda se nějak pochlapí Microsoft a nezakousne se do dle mého mínění nepříliš atraktivního konceptu „Windows 7 pro každý tablet“.
Microsoft také nezahálí
Praxe ukazuje, že řada prvků, které mají mobilní telefony a MP3 přehrávače, se pro tablety nesmírně hodí – ať už je to okamžité vypnutí a zapnutí a nebo používání dálkových ovládání, které umí regulovat hlasitost a nebo ovládat přehrávání audia a videa, aniž byste museli ovládat přímo aplikaci. Do iPadu si můžete strčit sluchátka, na dálkovém ovládání zmáčknout Play – a už to hraje. Žádné bootování, logování, ne – instantní reakce. Nevěřím na úspěch univerzálních operačních systémů na tabletech.
Devět versus sedm palců
Věřím na to, že uspějí zajímavě vyřešené koncepty, kdy se váš telefon a tablet budou kamarádit natolik, že si tablet kdykoliv bude moci telefonu říct o připojení, když to bude třeba – a nebo naopak si ve vlaku či metru budete moct streamovat přes telefon obsah, který je uložen na tabletu, zavřeném ve vaší tašce. A to všechno vždy a všude připojené k netu tím nejlepším momentálně dostupným způsobem. To by bylo vážně príma!
