Úvaha: Přichází konec optických médií?
Seznam kapitol
Po letech je to tady: Apple nabízí instalačky pro nový a ještě placatější Macbook Air na flešce a Microsoft prodává Office pouze jako sériové číslo, zbytek si stáhnete z netu. „Optická média jsou mrtvá“, jde kolem hlas. Ale je tomu tak opravdu? Ano, mají malou kapacitu, pomalu se zapisují a moc toho nevydrží. Ale odepsat je úplně?
Mno. Pokud patříte mezi majitele notebooku bez mechaniky – a takové najdeme dobře deset let dozadu, instalačka na flešce vás nepřekvapí. I já jsem si pro svůj notebook udělal instalačku na flešce, protože mám na ní knihovnu driverů a základních utilit – a tyhle v věcičky si pak můžu kdykoliv přepsat inovovanou verzí. „Rewriteable“ instalačka, kterou prostě strčíte do USB portu a v pohodě z ní bootujete, je nekonečně praktická. Znamená to ale, že optická média skutečně končí?
Na začátku fakta, která svědčí pro to, že to CD a DVD mají už za sebou, aneb obžalovací řeč: Za prvé, 12 cm optická média jsou skutečně rozměrná a jejich mini verze o 8 cm se nikdy skutečně neujala, zmenšená CD a DVD vždy představovala určitou raritu, která občas tragicky skončila zaseknutá v útrobách slot in mechaniky. Důvod je jasný - stačí si srovnat kapacity základní single layer single sided verze médií: 12 cm single layer DVD má kapacitu 4,7 GB, u 8 cm verze je to 1,4 GB. Je tedy jasné, proč se žádná miniaturizace, jako v případě disket, prostě nekonala. Velká média potřebují velké mechaniky, které se nevejdou do moderních netbooků a tabletů – a i kdyby se tam vešly, papají zbytečně moc elektřiny a při provozu vibrují celým zařízením. Životnost mechanik taky není nic moc, což zjistí brzy každý, kdo bude notebookovou mechaniku používat ke skutečně intenzivnímu vypalování - viděl jsem oficiální specifikace mechaniky, kde se uvádělo, že se počítá s tím, že mechanika bude zapisovat maximálně 1% času, kdy je zapnutá.
Za druhé, kapacita optických médií je naprosto nevyhovující dnešní době. To, co bylo před deseti lety téměř nekonečné a zdálo se, že jedno médium stačí na zálohu celého disku, je dnes ve srovnání s kapacitou disků směšné. Kolik potřebujete DVD na to, abyste na ně nahráli obsah 2 TB harddisku? Přes 400 kusů, což je při ceně 5 Kč za médium více než 2000 Kč a při 5 minutách na disk byste potřebovali více než 30 hodin na vypálení. Zálohování velkého disku na DVD je tak šílená práce, že si to podruhé rozmyslíte a radši budete zálohovat na externí harddisk. Přes USB 2.0 je kopírování na externí disk taky pomalé, ale alespoň nemusíte v mechanice přehazovat stovky placek.
Za třetí, jediný, kdo dnes tlačí káru optických médií vpřed, je vlastně filmový průmysl a Sony. Vítězství BluRay nad HD DVD je dost možná vítězství Pyrrhovým – Apple ani Microsoft tenhle formát netlačily a tak trochu nemají důvod podporovat BluRay konsorcium a Sony v jejich výhře. Navíc je možné, že už je pozdě – teprve teď klesla cena základního 25 GB média k padesáti korunám a je otázka, zda se uchytí. Ostatně i podle názorů odborníků ze Sony není možné rotační optická média dále vylepšovat – naráží se zde prý na limity laserů a není možné vytvořit optické médium, které by bylo čteno kratší vlnovou délkou. Proč tedy nepřeskočit „poslední optickou technologii“ rovnou?
Za čtvrté, optická média mají vážně špatnou pověst z hlediska retence dat. V době, kdy se konečně objevila levná DVD média, měla takovou kvalitu, že je v recenzi jakýchsi „takymédií“ autor CDR serveru charakterizoval slovy, že by „raději vypaloval data na pivní tácek“. V některých případech byla data prakticky nečitelná už po zapsání! Dnes jsme na tom výrazně lépe, média, vypalovačky i čtečky se o hodně zlepšily, ale pověst nespolehlivých médií CD a DVD zůstala. Svůj podíl na tom má i poměrně velká citlivost médií na manipulaci a skladování – vypalovaná média opravdu špatně snáší pobyt na sluníčku (14 dní na přímém slunečním světlem znamená výmaz) a povalování bez obalu poničí i lisovaná média.
Za páté, význam optických médií byl zcela marginalizován. Ještě před pár lety měly význam už jenom proto, že oficiální distribuce filmů šla pouze přes DVD, ale po smrti VHS i rekordéry nahrávaly na DVD. Chtěli jste si nahrát něco z telky? Pořídili jste si DVD rekordér. Dnes jsme už dál, nepotřebujeme vlastně ani rekordér, protože televize umí nahrávat na disk připojený přes USB. Vyzrála i ovládací menu, takže se můžete rozumně prohrabávat i velkými disky – a nebo si do telky rovnou streamovat z netu či sítě. I zde tedy DVD nepotřebujete. Pravda, v této roli mají zatím DVD dominující úlohu: DVD přehrávač má skoro každý a pokud chcete příbuzným nahrát něco z televize, je nejjednodušší a nejlevnější to nahrát na médium za 5 Kč, než jim půjčovat flashdisk (stejně ho nevrátí!)
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
