Úvaha: Přichází konec optických médií? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Po letech je to tady: Apple nabízí instalačky pro nový a ještě placatější Macbook Air na flešce a Microsoft prodává Office pouze jako sériové číslo, zbytek si stáhnete z netu. „Optická média jsou mrtvá“, jde kolem hlas. Ale je tomu tak opravdu? Ano, mají malou kapacitu, pomalu se zapisují a moc toho nevydrží. Ale odepsat je úplně?
Očekávaná životnost záznamu na papír, kupříkladu ve formě děrované pásky, je obrovská – při nepříliš velkých nárocích na prostředí můžete očekávat, že děrnou pásku přečtete i za 100 let. Pokud byste tuto pásku měli v zařízení, které ji ale neustále převíjí a čte, docházelo by k přetržení, potrhání atd. velmi často. Čili MTBF u podobného zařízení by bylo malé, ale očekávaná životnost vysoká. Udávat očekávanou životnost v „počtu přepisů“ je nesmysl – u většiny nahrávek na magnetické pásky se dá počítat s tím, že zápis bude jenom jeden (a nebo velmi málo), zato čtení bude dost. Proto firmy používají pro zálohování „primitivní“ magnetické pásky LTO – mají malý počet přepisovacích cyklů (pouze cca 250 přepsání), cartridge má životnost jenom 5000 cyklů load / unload, ale očekávaná životnost je 30 let.
Spolehlivé, ale pro koncového uživatele prakticky cenově nedostupné řešení
Podle mých zkušeností s páskami je životnost limitovaná hlavně konstrukcí pásky – na páskách se rozpadá nejdříve lepidlo, spojující vlastní plastový pásek s magnetickým povrchem a kotouč se tím doslova speče dohromady. Tyto pásky jsou ale relativně levné, řešení je historicky vyzkoušené, umí si poradit s chybami na pásce a v případě nehody je relativně snadné pokusit se data zachránit. Prostě a jednoduše – pro podnikovou archivaci není v současnosti lepší řešení. Bohužel, pásky nejsou řešení pro náš svět malé počítačové techniky – mechaniky jsou velice drahé a aby všechno fungovalo optimálně, stejně byste museli skladovat pásky ideálně ve speciálním úložišti (banka, Iron Mountain apod.)
A zde je onen problém: Dámy a pánové, ať procházím ceníky počítačových firem jak chci, prostě nevidím ŽÁDNÁ dostupná archivační média s výjimkou optických. Nemyslím samozřejmě levná DVD, ale ta pro archivaci určená – zlatá a keramická. V mnohém se podobají páskám: Také nejsou určená pro běžnou práci, je to „nahrát, uložit a doufat v to, že je nikdy nebudete potřebovat“. Na rozdíl od superlevných DVD pro běžnou konzumaci jsou stavěná tak, aby záznam byl stabilní, i když jsou docela drahá – stojí desetkrát, ale klidně i dvacetkrát tolik, co normální DVD. Zlato funguje, moje stará CD se zlatým povrchem, nyní starší než 15 let, jsou (na rozdíl od levných médií) stále čitelná.
Ale kapacita archivačních DVD je malá a v podstatě se nehodí pro velké objemy dat, jako jsou kolekce filmů a nebo hudby. Nedoplatíte se a navíc to zabere moc místa. Dokumenty, důležité fotky, projektová dokumentace, sbírky důležitých driverů atd. - v pohodě. Kam ale máme dávat opravdu velká data? Na co? Na BluRay, který už jeho výrobce sám v podstatě odepisuje? DVD je etablované, BluRay ne a stále nemáme záruku, že se z něj nestane okrajový formát spíš jenom pro video, řekněme jako LaserDisc. I kdyby byla životnost BluRay datových disků srovnatelná s archivačními DVD, podle stavu trhu bych si dovolil soudit, že za deset let spíš seženete datovou čtečku pro DVD než BluRay. Archivy bych na něj zatím nestěhoval.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
