Úvaha: Přichází konec optických médií? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Po letech je to tady: Apple nabízí instalačky pro nový a ještě placatější Macbook Air na flešce a Microsoft prodává Office pouze jako sériové číslo, zbytek si stáhnete z netu. „Optická média jsou mrtvá“, jde kolem hlas. Ale je tomu tak opravdu? Ano, mají malou kapacitu, pomalu se zapisují a moc toho nevydrží. Ale odepsat je úplně?
Tím bychom měli ukončenu obžalobu. Takže jak to je? Jsou optická média odrovnaná? Domnívám se, že ne – a to z mnoha důvodů. Tím nejdůležitějším je historická kompatibilita. Je to možná ten nejdůležitější důvod – jen si představte ta neuvěřitelná kvanta hudebních CD, filmových DVD a médií, obsahujících data. Diskety představovaly poměrně jednoúčelové médium – v podstatě vhodné jenom pro data, přesto s námi vydržely dobrých 20 let po jejich „prime time“. Na 12 cm optických médiích, která jsou téměř stejně stará, je mnohem více dat. Vzhledem ke své konstrukci mají optické disky mnohem větší očekávanou archivní životnost než diskety – a můžeme předpokládat, že jejich čtečky se budou prodávat ještě hodně, hodně dlouho.
Dalším důvodem, proč mají optická média šanci, je pozvolné zlepšování jejich technologií. Zatímco před pár lety byla DVD zcela nestabilní, po čase přišla vylepšená DVD se zlatou krycí vrstvou, která omezovala oxidaci barviva a tedy jejich stárnutí. Přišlo kvalitnější lepení, přišly odolné povrchy, které chrání před poškrabáním. A naposledy přišla keramická DVD, která nepoužívají barvivo, ale keramiku, která při vypalování prochází fázovým přechodem a je výrazně stabilnější, než kdy byla organická barviva. Pravda, tyhle technologie jsou drahé a přicházejí docela pozdě (kupříkladu dodnes nemůžete mít keramická DVD se zodolněným povrchem), ale vývoj zde stále je.
Optická média jsou stále vhodná pro distribuci menších objemů dat, aka „Nike networking“. Pokud si s kamarády vyměňujete nějaké větší objemy dat (při vší legálnosti a počestnosti, to se rozumí), kralují přenosné harddisky. Ale co když chcete dát deseti známým video, nechcete jim „půjčit“ disk (všichni známe „koloběh disků v přírodě“, takže jim raději natrvalo necháme DVD, které by stejně nevrátili) - a přitom nemají internet? Tato kategorie lidí se s postupem času neustále zmenšuje, ale pořád má svůj význam.
Riskovat či neriskovat? Toť otázka!
A to je zhruba všechno. Seznam obhajoby je krátký a týká se spíše historických důvodů – v okamžiku, kdy máte k dispozici digitální distribuční kanály a velké disky, vypadají optická média jako totální retro. Jenomže: Optická média, jsou-li vhodně navržená, na rozdíl od harddisků snáší výborně velká G. Pád CD z metru a půl na koberec je pro něj zanedbatelnou příhodou, harddisk může být na odpis. Také jsou na výrobu levná: Duplikace DVD je levnější, než duplikace flashdisku. Média jsou také totálně odolná vůči magnetickým polím.
Keramická média přinášejí navíc odolnost proti slunečnímu záření. Jisté výhody tu tedy jsou – ale stále zůstávají problémy, jako nízká kapacita a problematická odolnost. Optická mechanika je spotřební zboží s omezeným počtem vysunutí plotny, při provozu se čočka zanáší prachem a vibrace ji poškozují. Sečteno a podtrženo: Ano, nastává situace, kdy už můžeme říci optickým médiím vale, alespoň v počítačovém mainstreamu. Z archivačního hlediska je jasné, že je budeme muset podporovat hodně let (podobně, jako diskety, které přežily svůj morální zánik už skoro před dvaceti lety), tentokrát ale možná ještě výrazně déle.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
