Úvaha: Přichází konec optických médií? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Po letech je to tady: Apple nabízí instalačky pro nový a ještě placatější Macbook Air na flešce a Microsoft prodává Office pouze jako sériové číslo, zbytek si stáhnete z netu. „Optická média jsou mrtvá“, jde kolem hlas. Ale je tomu tak opravdu? Ano, mají malou kapacitu, pomalu se zapisují a moc toho nevydrží. Ale odepsat je úplně?
Dalším poměrně radikálním názorem, se kterým jsem se setkal, je představa, že SSD je mnohem spolehlivější než harddisk a tudíž žádné zálohování není potřeba. Pisatel argumentoval obřími údaji MTBF (mean time between failures), které jsou u SSD lepší než u HDD, a mnohem lepší, než u optických mechanik. Problém je v tom, že si lidi zásadním způsobem pletou „očekávanou životnost“, která rozhodně nesouvisí s MTBF, které udává „spolehlivost“. MTBF udává, jak často by se měly vyskytovat závady při provozu – je jasné, že čím méně komponent a čím je zařízení mechanicky jednodušší, tím vyšší bude MTBF.
Udávaná očekávaná životnost SSD je poměrně nízká – obvykle se udává mezi 10-15 lety, což je méně než u harddisků. Tam je limitovaná hlavně životností mechanických komponent a elektroniky – magnetický záznam sám je totiž velmi stabilní. Flash paměti mají tendenci umírat zcela neočekávaně a kompletně – přišel jsem dosud o tři paměťové karty, dva USB flash disky a jedno SSD, ve všech případech to byla „smrt bez varování“. V jednom okamžiku zařízení funguje – a najednou je nefunkční. Jedna z paměťových karet mi umřela ve foťáku během výletu a bylo vidět, kdy přesně: Fotil jsem v muzeu (vychovaně, bez blesku), fotky jsou v pořádku, v pořádku – a najednou lup, všechny další jsou špatně, půlka obrázku chybí, jsou tam špatné barvy, konec.
Nedělal jsem nic divného, žádné záření, vysoké napětí, nic, flešce najedou prdlo v hlavě a už nebyla schopná nic uložit dobře, i když se při diagnostice stále tvářila, že je v naprostém pořádku. Jeden z USB disků mi umřel doslova během kopírování souborů a to tak, že už nebylo možné ani číst, ani zapsat – a opravdu nešlo o levnou značku, neběhal jsem s ním v extrémních podmínkách, nic. Prostě z ničehož nic během vteřiny pošel. Pokud takové zařízení používáte pro nějakou dočasnou práci, tak to asi nevadí, ale dovedete si představit, že by se vám v podobném stylu vypařilo z počítače třeba účetnictví? Vytvořit si sbírku driverů pro instalaci – v pohodě. Ale mít to jako jediné místo, kde je budu mít uložené? Ani omylem!
DVD s keramickou záznamovou vrstvou. Vydrží navěky nebo ne?
Datová média dělí do dvou tříd: Normální (pracovní) a archivační. U první kategorie chcete co nejvyšší počet přepisů, co nejnižší MTBF – očekávaná životnost kolem 10ti let bohatě stačí na to, abyste ke konci životnosti data přesypali na nové zařízení, které bude mít 100x vyšší kapacitu, 10x vyšší rychlost a bude vás stát třetinu toho, co to původní. Druhá kategorie skončí v archivu a jde o to, aby v co nejzachovalejším stavu byla k dispozici v případě, že bude potřeba.
Buďme realisty: Archivní média patrně NEBUDOU potřeba. Důležité informace se neustále přelévají z jedné generace zařízení na další a zase na další. S trochou ležérnosti se můžete spolehnout na to, že když vám někdo ukradne mobil s databází kontaktů, máte ji stále na desktopu v práci. A nebo když vám havaruje v desktopu disk, stále jsou v mobilu – stačí jedna synchronizace a je všechno tak, jak to bylo. Pokud nedojde ke katastrofě nebo spíše pokud se katastrofy nesejdou, na archivační média už nikdy nesáhnete.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
