Úvaha: Trendy a módní vlny světa počítačového | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pokud se díváte na vývoj počítačových technologií v libovolném krátkodobém výhledu, může působit dojmem jakéhosi trvalého plánovaného pokroku. Na první pohled to dává smysl, novinky jsou výkonnější a rychlejší, ale pokud se ale na věci začneme dívat s větším odstupem, jednoduchá představa začne mizet.
S tím, jak se firma rozrůstá, tahle přehlednost mizí, politika se zahušťuje a flexibilita klesá. Inteligence firmy se snižuje, co fungovalo jednoduše, je nyní komplikované, jednotlivá oddělení často bojují víc proti sobě navzájem než proti konkurentům a ve firmě se objevují manažeři, kterým nejde o to něco skutečného udělat, ale „účastnit se úspěšného projektu“. Firma se, jinými slovy, dilbertizuje a protože nikdo není dokonalý, objevují se mezi zaměstnanci také bizarní typy postaviček. A ano, každý se začíná starat hlavně sám o sebe, protože čím větší je tým, tím větší je problém prosadit své názory a vysloužit si odměnu a povýšení.
Cesty rozhodování jsou ve velkých firmách poměrně křivolaké, pokud tedy nejsou vedeny manažerskými Vůdci, kteří prosazují svou vizi za každou cenu. Pokud pracujete v designérském oddělení, které má 150 lidí a o všem rozhoduje jediná známá hvězda, jaké máte šance? Pokud se rychle neprosadíte, obvykle máte na výběr mezi tím, zda přijmete svoji omezenou roli a nebo půjdete, tak řečeno, o dům dál. Atmosféra kreativity se mění v atmosféru strachu a alibismu, vyjádřenou systémem pravidel a schvalování.
Každé patro řízení má svoji vlastní logiku, která dává sama o sobě docela smysl, i když se ve výsledku může zvrhnout: Nejvyšší vedení chce, aby akcie šly nahoru, protože si to akcionáři přejí. Proto je třeba vyrobit něco, co bude levné, ale zákazníci se po tom budou moct servat. Malé náklady, obří zisky, jasné?
A nebo mohou třeba snížit náklady, což se příznivě projeví ve výnosnosti. To je odzkoušená cesta a některé knihy o „manažerských konzultantech“ přímo uvádějí, že konzultační firmy přímo vyžadují po svých expertech, aby klientům doporučili snížení stavu o 30%. Proto se zvýší tlak na jednotlivé divize v představě, že vyšší soutěživost v obavě o zaměstnání povede k vyšší efektivitě.
Nižší management je postaven před nemilou volbu: Buď dají volnou ruku vývojářům, dají jim šanci vyvinout něco převratného – a nebo promrhají peníze, neuspějí a tím se stanou odepsatelnými. Schopnost rozeznat, který projekt skončí průšvihem a od kterého je třeba se s předstihem distancovat, je považována mezi středním managementem téměř za božský dar. Jasně, v hardware i software najdeme vizionáře, talenty, kteří se nebojí. Rebelující vizionáři se občas seberou a odejdou z molocha, aby realizovali svoje vize.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
