Úvaha: Trendy a módní vlny světa počítačového | Kapitola 3
Seznam kapitol
Pokud se díváte na vývoj počítačových technologií v libovolném krátkodobém výhledu, může působit dojmem jakéhosi trvalého plánovaného pokroku. Na první pohled to dává smysl, novinky jsou výkonnější a rychlejší, ale pokud se ale na věci začneme dívat s větším odstupem, jednoduchá představa začne mizet.
Každý zná „success stories“, jak vznikl Apple, Google, Facebook, ale koneckonců kdysi i Commodore a nebo Hewlett-Packard. Jenomže ono to vyjít nemusí a statisticky vzato to spíš nevyjde. Udává se, že z deseti konceptů je jeden vynikající, jeden slušný, další dva si na sebe možná vydělají – a zbylých šest skončí ve ztrátě. Průšvihy se nevyhýbají nikomu, ani známým vývojářům: Will Wright fenomenálně uspěl s The Sims a nebo Sim City, ale ambiciózní projekt Spore nedopadl nijak úžasně – ani přes hodnocení, ani přes prodeje (alespoň ve srovnání s The Sims). Microsoft na jaře fenomenálním způsobem propadl se „sociálními komunikátory“ Kin. A Apple G4 Cube Steva Jobse sice došlo uznání jako nádherná ukázka moderního umění, ale komerčně to byl propadák – počítač byl sice nehlučný a krásný, ale velice drahý a poměrně pomalý.
Apple G4 Cube
Dobře – pokud neuspějí vizionáři, kteří disponují velkými rozpočty a egem, které by mohlo podepřít klenbu nebes místo Atlase, co si mají počít zodpovědní manažeři v nějaké méně významné firmě? Do budoucnosti se nevidí a jak známo, u manažerů se nepočítá snaha, ale jenom výsledek. Wright si může dovolit čas od času vyhořet, může riskovat, co ale méně významný šéf s rozhodovací pravomocí? On se v rámci představ vedení NESMÍ rozhodnout špatně, jinak by ho bylo potřeba pro potěchu akcionářů rituálně obětovat.
Stav, kdy se vedoucí musí rozhodnout, je velmi nepříjemný – v Dilbertovi je nazýván „decision trap“ a Dilbertův šéf se „rozhodovací pasti“ vyhýbá seč může. V podstatě jde o to nějak se zajistit, vybudovat si alibi pro případ selhání projektu – nikdo přece není tak hloupý, aby dal všanc kariéru kvůli jedinému rozhodnutí! Položte si otázku: Pokud jste připodělaný vedoucí, který je zodpovědný za důsledky svého rozhodnutí, jakou zvolíte strategii? Jak si vyberete to, co se má vyvíjet a rozvíjet? Ano – podíváte se, co zrovna frčí a co se prodává – a budete to dělat taky.
Asus EEE Keyboard PC
Metoda, kdy naskakujete do rozjetého vlaku v pokusu urvat si kus trhu, se v odborné hantýrce nazvývá „me-too syndrome“. Nerozhodujete se, necháte to na skutečných vizionářích a nebo na malých firmách, které provádí, tak řečeno, průzkum bojem. Velké firmy nemusí riskovat, nechají trh otestovat „malými rybami“ a pak si je jednoduše koupí a nebo taky třeba (po konzultaci s právníky, pochopitelně) nápad tak nějak obšlehnou. Tento mechanismus dává vzniknout podivuhodným módním vlnám v počítačovém průmyslu.
Projevuje se to tak, že se nejdřív objeví jeden revoluční výrobek – a s odstupem půl roku až roku se pak vybalí hotová záplava podobných věcí. Týká se to nejenom technologií, ale také designu: Když se na počítač podíváte, můžete velmi snadno určit, z jaké doby asi je. Tak kupříkladu domácí počítač integrovaný v klávesnici je fenoménem osmdesátých let – dnes narazíte jenom na pár zcela pokusů typu Commodore Phoenix nebo Asus Eee Keyboard PC.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
