Historie (strana 7 z 9)

Před polovinou 70. let minulého století byla firma Atari zavedenou společností. Každý, kdo se zajímal o videoherní automaty, ať už hráči či majitelé heren, o ní věděli. Pravda, nebyla už na trhu sama, měla i konkurenci, leč její automaty patřily k těm nejlepším. Neustále překračovala mety, neustále byla o krok dál. Ale v Atari chtěli ještě víc.

U zrodu moderního ovládání počítačů stál tým odborníků ze společnosti, kterou si dnes s počítači spojuje jen málokdo. Vědci z laboratoří Xeroxu si pohrávali s grafickým rozhraním ovládaným myší v době, kdy Steve Jobs neměl tušení, že bude jednou prodávat Apple s Mac OS a Bill Gates ještě intenzivně pracoval na Basicu pro Altair...

Dnešním mladým hráčům počítačových her jméno Atari sice možná něco málo říká, ovšem zdaleka se nejedná o takový pojem, jako v osmdesátých létech minulého století. Na rozdíl od jiných tehdy slavných jmen je Atari dodnes živé, ačkoliv s tou původní firmou má opravdu společné jen to jméno. Pojďme se podívat do těch vzdálených časů, kdy se firma se stylizovanou horou Fuji ve znaku zrodila.

Miluji technologické retro – a proto mě těší, že se v poslední době objevují technologické retro hračky. Problém je ale v tom, že někdy jde o hračky podivné a spíše než aby poučily mládež o kráse minulosti a o tom lepším, s čím jsme si mohli kdysi hrávat, ukazují jen to, v jakém pravěku jsme tehdy žili. Právě tak je tomu třeba u znovuzrozené konzole Atari 2600.

Dnes budu psát trochu s nadsázkou, ale jen trochu. Nový DOOM je opravdu povedená střílenice, opravdu děsivá a opravdu líbivá střílenice, která si půjčuje od klasiky řadu klíčových mechanismů. Je ale také mnohem rychlejší, zběsilejší a mnohem víc matoucí. Pro řadu pamětníků to bude o poznání silnější kafe!

Apple byl založen 1. dubna 1976. V poslední době se k jeho historii objevují dosti kritické komentáře – dozvěděli jsme se třeba, že „Apple ztrácí sílu inovovat“ a „v mnohém jen kopíruje jiné“. Dovolím si s tím nesouhlasit: Apple vždycky vstupoval až na bojiště, které prozkoumal někdo jiný – a to obvykle s produktem, který ve finále většinou uspěl.

Jedním ze zajímavých rysů evoluce počítačových technologií je stádovost. Výrobci i vývojáři se hromadně vrhají do stejných nápadů a stejně hromadně je opouštějí. Poptávkou se řídí jen minimálně: Buď žerete momentální hardwarové a softwarové módní trendy a jdete po tom, co zrovna frčí, nebo máte smůlu.

V 80. létech patřily počítače se stylizovanou horou Fuji ve znaku k nejrespektovanějším herním platformám. Šlo o jednu z nejstarších a nejpopulárnějších platforem vůbec. Jaké herní hity byly na Atari dostupné v době největší slávy, jak na této platformě vypadaly a si je i dnes vyzkoušet, jste tuto éru nezažili, nebo si jen chcete zavzpomínat?

Začátek roku je vždy dobrým obdobím pro bilancování minulosti – všude tabulky, nejlepší věci loňského roku, propadáky, překvapení, výhledy na rok letošní atd. Není ale na škodu podívat se trochu víc do minulosti, i proto jsme pro vás připravili seznam dvaceti nezajímavějších RPG z (téměř) dávné minulosti.

Na matfyzu jsem slyšel myšlenku, že studium matematiky bylo za bolševika nejsvobodnější, protože bolševik matematiku nechápal, jenom věděl, že ji jaksi potřebuje. Matfyz se stal útočištěm pro mnoho chytrých lidí, kteří by na politicky angažovanějších školách neměli šanci. Dnes se ale i matematika dostává do zaměřovače – a to nejen tam, kde by to člověk čekal.

Ať už je nám Bill Gates sympatický, či ne, nelze mu upřít velice důležitou roli v mikropočítačové revoluci. Jasně, lidé jsou nahraditelní a dá se předpokládat, že kdyby se jí z nějakého důvodu neujmul právě Gates, objevili by se jiní. Možná by historie byla i výrazně lepší. Gates však byl v pravý okamžik na správném místě.

V tom samém roce, kdy se zrodila jakási nová rychlokvašená firma Apple, kterou ještě nikdo nebral vážně, se objevila zvěst o mikropočítači Tandy ve velké síti elektroobchodů Radio Shack. Devět z deseti tehdejších vizionářů by se vsadilo, že právě strojům této firmy bude patřit budoucnost. 

Většina firem z počátků mikropočítačové revoluce je dnes již buď zcela neznámá, nebo jde o známá, leč historii patřící jména. Některá dodnes užívaná (Atari) už nemají se svými počátky mnoho společného. Jedině firma Apple, která na začátku taktéž stála, existuje doposud. Ba dokonce se jí podařilo kolem svého zrodu a prvních krůčků vytvořit legendu. Pokusíme se na tuto etapu jablečné historie podívat poněkud střízlivěji.

Computers for the masses, not for classes. Až do mikropočítačové revoluce nikdo neuvažoval o možnosti, že by počítače sloužily obyčejným lidem. Že by každý mohl něco takového mít doma. Revoluce v mikropočítačích toto chápání změnila – a první, kdo přišel se snahou dát je do rukou obyčejným lidem, byla firma Commodore.

Když budete poslouchat vyprávění či rozhovory s hrdiny mikropočítačové revoluce, mnozí vám budou tvrdit, že to byli právě oni, kteří přišli s kompaktním mikropočítačem. Dá se vcelku konstatovat, že to není pravda – ti, kteří mají tento přelomový nápad „na svědomí“, jsou dnes již neznámí a nikdo s nimi interview nedělá.

Je to už čtyřicet let, kdy se zrodil první masově vyráběný a užívaný mikropočítač, Altair 8800. Znamenal počátek nové doby, nového průmyslu. Altair byl sice první, ale ne jediný. Jako houby po dešti se zrodily i další mikropočítače a firmy jako IMSAI či SWTPC byla tehdejším počítačovým nadšencům stejně známé, jako je dnes Apple či Lenovo.

PC nebo konzole? Apple nebo PC? Atari nebo Commodore? ARM nebo x86? Intel nebo AMD? S postupem doby se zdá, že tyhle otázky mají čím dál tím menší smysl. Z velkých počítačů přecházíme na nicotná zařízení s kratičkou morální životností. Nejmladší generace už nezkoumá hardware, zajímají ji služby.

Klubů zná historie počítačů více, ale jen jeden mohl být první. Ani počítačová revoluce se neobešla bez řadových nadšenců. Ano, vůdci a vizionáři jsou zapotřebí, ale neméně důležití jsou ti bezejmenní, kteří se se skromnou anonymitou tvoří dějiny. Dnes tak běžné pojmy jako Hacker či Public Domain se zrodily právě díky nim a díky Homebrew Computer Club, který jejich snažení zastřešoval.

Pří pátrání po starých strojích můžete nabýt dojmu, že prvním komerčním mikropočítačem světa byl Altair 8800. Stačí se ale přenést přes nadšená velkolepá tvrzení zpoza velké louže a zjistíte, že nebyl prvním. Dokonce ani prvním komerčním. Přesto znamenal zjevení. Přelom v historii. Čas mikropočítačů můžeme dělit na dobu před Altairem a po něm.

Intel se počátkem sedmdesátých let hřál na výsluní. Byl nejen významným výrobcem pamětí, ale i prvním výrobcem mikroprocesorů. Jenže v tuto chvíli se situace značně zkomplikovala. Tu výjimečnou pozici prvního výrobce mikroprocesorů si Intel neměl užívat dlouho. I Motorola si uvědomila, že mikroprocesory mají budoucnost.

Většinou o počítačové historii sám píšu, což mě do jisté míry zaslepuje. Nedávno jsem si přečetl knížku Pavla Tronnera, který publikuje články o počítačové historii i na PC Tuningu – a to mi poskytlo nejen určitou sebereflexi, ale i náhled na to, jak vlastně vidíme dějiny technologií. I na to, jak se liší náš vztah k historii, kterou známe jen z vyprávění a k historii, kterou si sami pamatujeme.