Jak se doma hrálo dříve a dnes: Kam jsme se až dostali?

Počátek hraní není to samé, co počátek domácího hraní. A počátek domácího hraní se specializovanými, ale jednoúčelovými zařízeními, byl na míle daleko od toho, za co považuji počátek domácího hraní já osobně: Totiž příchod zařízení, která jste mohli zásobovat novými a dalšími hrami na cartridgích anebo na magnetofonových páskách. To totiž byla zařízení, která vás bavila léta – a mohli jste se těšit na nové hry, což u zařízení s „předdrátovanými“ hrami prostě nebylo možné.

Domácí počítače a konzole vám dovolily připojit si zařízení k televizi a blokovat domácí obrazovku, což dalo rodičům unikátní příležitost sledovat, jak mají chytré děti, které se připravují na IT / jak mají hloupé děti, které mrhají časem a kazí si oči – záleželo na tom, jak se k tomu postavili.

Společenské hraní v arkádových hernách se s příchodem domácích zařízení začalo drobit na hraní individuální a skupinové – a začaly se objevovat hry, u kterých jste se mohli bavit skutečně dlouho. Typická arkádová hra je navržena tak, aby byla rychlá a její náročnost rychle rostla – tedy aby průměrný hráč neblokoval automat příliš dlouho a výnosnost se zvýšila.

Domácí hraní bylo jiné, objevily se žánry jako RPG, strategie a adventury, tedy hry časově náročné, u kterých se počítalo s tím, že s nimi strávíte celé hodiny, možná i dny. Hry pro domácí zařízení vám dávaly pokračovací kódy, takže jste nemuseli hrát stále od začátku anebo jste si dokonce mohli uložit stav hry. Objevili se hackeři, návody, seznamy kódů a cheaty. Přišly herní časopisy a herní televizní pořady s recenzemi, návody a tipy – zkrátka hraní se začalo podobat tomu, jak ho známe dnes. 

Uplynulo čtyřicet let: Kam jsme se dostali? Musím konstatovat, že se dnešní herní scéna do značné míry podobá té z první poloviny osmdesátých let, i když mě řada trendů skutečně překvapila. Některé věci jsem jednoduše nečekal. Nuže, do toho!

Souboj mezi počítači a konzolemi stále nebyl rozhodnut

Jedna z nejpodivnějších věcí je ta, že se od samotného počátku vlekl souboj mezi konzolovými hráči – a těmi, co měli počítač. Je určitým paradoxem, že Atari 400/800 vzniklo tak, že bylo velmi podobné konzoli, zvláště model Atari 400 měl čtyři porty pro joystick, membránovou klávesnici a čipset určený pro konzoli, takže by se dalo říct, že šlo do jisté míry o hybrid. Hlavní tah na domácí počítač ale přišel od Apple, jejichž model Apple II donutil i velké firmy jako IBM vytvořit svůj vlastní stroj.

A to, co IBM vytvořila, byl počítač sice „osobní“, ale jen těžko „domácí“: V základu to bylo astronomicky drahé zařízení, černobílé a beze zvuku. Zpočátku probíhal souboj mezi „domácími počítači“ (což byly typicky levné osmibity) a konzolemi. Pak se do souboje zapojilo PC, vytlačilo domácí počítače – a od té doby bojuje s konzolemi samo. Vtipné je, že do značné míry dnes bojuje Microsoft sám proti sobě: Hraní na Xboxu a na PC se mu nikdy nepovedlo sjednotit a vlastně ani nijak moc rozumně propojit.

A dělení na PC hráče a na konzolové hráče nám zůstalo, stále existuje a nevidím důvod, proč by ten rozpor měl skončit. Jenom se k tomu přidalo ještě mobilní hraní, takže dnes je scéna stejně roztříštěná jako na začátku.