ARMA III – tanks: bez mutliplayeru ani ránu
Seznam kapitol
Sérii ARMA se na PCT věnujeme rádi. Jedná se o počin celosvětově populární, celosvětově unikátní a stále ještě celosvětově český. Třetí pokračování je na světě již téměř pět let a za tu dobu lidé z Bohemia Interactive (BI) vydali řadu DLC. No a dnes tu máme, voila: Tanky.. Rovnou prozradím, že v minikampani pro jednoho hráče si moc srandy nezažijete.
Jsem milovník jakékoliv simulace. Na osmibitech se mi líbil jakýsi Flight simulátor, na šestnáctibitu třeba první Test Drive, na dvaatřicetibitu na povrch vypluly nervy drásající zážitky na trase Praha – Bratislava v Train simulátoru a vrcholem čtyřiašedesátibitové éry je bezesporu jízda polem nepolem ve Farming simulátoru. S Goat Simulátorem ale snad raději počkám na jeho 128bitovou revizi :-)
War. War never changes
ARMA v sobě spojuje tak nějak všechno. Má to kola, vrtule, turbíny, pásy, nohy, nebo třeba plováky – nic vám nebrání si alespoň v odlehčené formě vyzkoušet, jaké to je. Na druhou stranu se vždy jednalo a bude jednat o počin, který se soustředí především na život běžného pěšáka. Toho neúnavného a velmi smrtelného dříče. Toho Kanonenfutteru! Toho vzduchem chlazeného bigoše polního…
Tanky nepředstavují v sérii Flashpoint/ARMA nic nového a asi tušíte, že toto DLC se tak stane spíše drobným updatem, nežli nějakým novým, revolučním a zcela zásadním.
Historická vsuvka
Historie moderních tanků je krátká, dokonce o něco kratší, než historie letadel. Pokud ale popustíme uzdu naší fantazii, tak za prvopočátek můžeme snad považovat římskou formaci známou jako želva, která měla (a nějakou dobu se to skutečně dařilo) vojáky chránit před údery nepřátel. O svůj díl se může přihlásit i mobilní vozová hradba, se kterou sklízeli úspěchy Husité. O pár let později svou relativně moderní ideu nakreslil Leonardo Da Vinci. Jenže první tanky tak, jak si je vybavujeme dnes, jsou až výdobytkem konce první světové války.
První světová se zvláště na západní frontě změnila v upachtěné zákopové zápolení, kde pro zisk několika desítek kilometrů území umíraly statisíce lidí. Chápu, že „statisíce lidí, kteří zemřeli před sto lety“, působí naprosto vzdáleně a snad si i cynicky můžeme říci, že dnes by už byli mrtví tak jako tak. Jenže pak si představte za každým tím vojákem nějaký příběh, nějakou mamku, které se zhroutil svět, nějaké mimino, které nikdy nepoznalo svého taťku, nebo prostě jen někoho, kdo nepodrží dámě otevřené dveře. Ne, válka není pěkná.
Všechno měla změnit malá skupinka chlapíků zavřená do ocelové plechovky, která by nerušeně projela nepřátelským opevněním a boje tak ze statických změnila v dynamické. Povedlo se to na jedničku. Za pouhých 20 let přišel i s tanky Blitzkrieg a s ním odešly desítky milionů mrtvých, především civilistů. Pokroku 3x sláva.
Nejstarší ocelové plechovky (název „tank“ je skutečně odvozen od podobnosti prvních jednoduchých tanků s nádržemi) se na frontě objevily v roce 1917. Plahočily se rychlostí sotva několika kilometrů v hodině, byly extrémně nespolehlivé, jejich průchodnost terénem nebyla nic moc, k obsluze potřebovaly i přes 20 lidí a vlastně si nepřipsaly žádný velký úspěch, ale přesto: Budoucnost byla nalinkována.
Jak vypadá svět z tanku?
Tank se po celých sto let vyznačuje jednou zásadní věcí: Sedíte v plechovce, která je velká, těžká, umí rozsévat smrt a je z ní blbě vidět. Hodně blbě. Jakýkoliv výřez či průzor představuje prostor pro granát, nebo i jen snižuje celkovou strukturální pevnost konstrukce. Dnešní tanky samozřejmě mohou být hermeticky uzavřené a výhled z nich se řeší pomocí periskopů a kamer, ale přesto: Stále se bavíme o vozidlech, kde vidíte prostě pendrek. A aby to nebylo málo, tak jen málo věcí je naopak kdekoliv tak snadno odhalitelných, jako 40 až 60 tun pohybujícího se železa. Výsledek je ten, že ačkoliv vy nevidíte nic, tak všichni vidí vás. Poslat tank do zcela neprozkoumaného terénu bez solidní podpory letectva, dělostřelectva, pěchoty a družic, znamená ten tank prostě odepsat.
Dalším velice zajímavým aspektem je ovládání samotné bestie. Posádka je minimálně tříčlenná. Velitel, střelec a řidič. Je sice pravdou, že velitel dostane určitý řidičský výcvik a umí i vystřelit z děla, ale pro tyto radosti má na palubě specialisty. Může se tak soustředit na sledování terénu, komunikaci s dalšími tanky a samozřejmě vyhledávání a určování cílů. Střelec je mistr balistiky a vůbec práce se zbraňovými systémy. Řidič se učí, jak s plechovkou manévrovat tak, aby ji nezničil. Nepoškodil někde motor, nebo převodovku, aby neztratil pás a aby terénem vůbec dokázal projet a nezahrabal se v bahně, nebo na sebe nenechal spadnout ten pitomej barák ještě předtím, než dojde na boj. I když je pravda, že kamufláž ze zřícené bytovky je nesmírně efektivní a funguje i jako vynikající forma improvizovaného rozšířeného pancéřování. Škoda jen, že vás pak budou spolubojovníci, nebo nepřátelé (dle výsledku bitvy), pár dní vyhrabávat ze suti. Celkově vzato v tanku mají všichni tři (a občas čtyři) vojáci docela dost práce.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
