Dying Light 2 Stay Human – rozbor RT a vliv nastavení na výkon | Kapitola 2
Seznam kapitol
Prozkoumání postapokalyptického světa pohledem grafického puristy. Raytracing hýbe nyní polygonovým světem, tudíž si ho proklepeme. Dá se vůbec použít na generaci staré grafice řady 20xx?
Začneme srovnáním upscalovacích metod. Na výběr je DLSS, FSR a lineární. Scéna je ihned ze začátku hry s vypnutým RT a v 3840 × 2160. Zde to bude bez komentářů, protože na první pohled je vše stejné, pouze při podrobném zkoumání při plné velikost lze odhalit, že FSR a lineár obraz trochu mažou. Nejlepší ukazatel je věž vlevo. Dá se pozorovat i jisté rozmáznutí hory kolem vodopádu.
Vida, stačí DLSS na kvalitu, a hned jsme za padesátkou.
Vyvážené DLSS atakuje 60 snímků za sekundu.
A výkonové DLSS už dokonce sedmdesátku.
FSR kvalita napálí rovnou 60 snímků, ale je vidět rozmazání věže vlevo na kopci a u vodopádu. Tráva je zubatější, a na listech stromů i na kapradí vpravo dole je také vidět ztráta detailů.
Rozmazávání se zvyšuje, ale s tím i výkon.
FSR v režimu výkon tlačí slušných 81 fps.
Jednoduchá rovnice platí, čím horší obraz, tím vyšší fps. Lineární upscaling v režimu výkon sprintuje na 86 fps, ale tráva, hory, věž, všechno je naprosto rozpatlané.
Z tohoto srovnání nejlépe vychází DLSS v režimu vyvážené. Vytáhne to na 60 snímků a věž v pozadí je dokonce lépe viditelná než bez upscalingu. FSR a lineár nabízí sice vyšší snímky, FSR výkon se vyšplhal dokonce na 81 fps a lineární výkon až na 86 fps, ale z obrazu je mazanice. Tato scéna je ke všem režimům upscalingu, pokud si obrázky nezvětšíte, značně přející a bez podrobného zkoumání by si kolemjdoucí rozdílů nevšiml.