Opičení se – matka hlouposti: Když všichni dělají stejnou blbost
i Zdroj: PCTuning.cz
Internet Článek Opičení se – matka hlouposti: Když všichni dělají stejnou blbost

Opičení se – matka hlouposti: Když všichni dělají stejnou blbost

Michal Rybka

Michal Rybka

4. 12. 2022 13:00 7

Seznam kapitol

1. Zapadat mezi ostatní 2. #notafinancialadvice 3. Iluze hodnoty 4. Když prodávají všichni najednou 5. Divadlo pro veřejnost

Když se ocitnete v nové situaci, když nevíte, co máte dělat, je nejběžnější reakcí kopírovat to, co dělají ostatní. Je to vrozený instinkt všech primátů, který slouží nejen k učení, ale i k tomu, abyste zapadli do společnosti ostatních.

Reklama

Lidově se tomu říká opičení, v jazyce etologie pak „zrcadlení“ – a jde o nevědomé kopírování chování ostatních. Ostatní něco dělají, nějak se chovají – a vy to děláte taky. Když vypadáte jinak anebo děláte něco jinak, vypadáte nekonformně, a to vytváří sociální úzkost. Učíme se sledováním ostatních, když někdo dělá něco líp, přebíráme to od něj. Díky tomu sociální zvířata překonala ta asociální, díky tomu jsou schopná sdílet si zkušenosti nejen přes genetiku, ale i učením se v rámci životního cyklu. Je to základ rychlé adaptability.

Žijeme příliš krátce na to, abychom dokázali sami pochopit všechno, ale dost dlouho na to, abychom se znova a znova dostávali do situací, kterým nerozumíme a se kterými se musíme nějak popasovat. Pokud se nechcete ztrapnit před okolím, prostě kopírujete chování ostatních. Naposledy jsem si toho všiml v prvním dílu seriálu „1899“, kde Číňanka a její služka sedí u stolu v lodní jídelně a přemýšlejí, „k čemu je tu tolik nožů“. Odhlédneme-li od toho, že velké soupravy příborů vždycky byly kapku na palici, jistě se ztotožníme s ideou, že v situaci, kdy nevíte, čím co jíst je „nejlepší tvářit se jakoby nic a dělat to, co dělají ostatní“. 

A takhle to je se vším. Nejjednodušší metoda, jak proniknout někam, kam nepatříte, je vypadat jako ostatní a dělat to, co dělají ostatní. Když se ocitnete na novém místě, replikujete chování ostatních, protože jinak vypadáte přinejlepším jako elév, přinejhorším jako exot. Na opičení je dobré to, že ho nemusíte dělat dokonale, protože je docela velká šance, že stejně jako se opičíte vy, opičí se i spousta jiných, prostě opakuje okoukané rituály, aniž by jim rozuměla a chápala, o čem to doopravdy je a proč to dělá.

Ustalováním částečně nepochopených procesů vzniká rituál, u kterého už vůbec není jasné, kdo s ním začal, jaký to mělo původně smysl, proč se to dělá a k čemu je to vlastně dobré. Klasickým příkladem je ritualizace náboženství, kde se ustalují vzorce podivného chování, u kterého nejenže nenalezneme racio, ale velmi pravděpodobně jde o směs etablovaného nepochopení. Když se díváte například na katolický náboženský obřad, tak vám rychle dojde, že když Ježíš kázal na hoře, vypadalo to nepochybně velice jinak. Ba co více, dá se usoudit, že drtivá většina toho, co dělal, vypadalo úplně jinak než dnes.

Tohle se týká naprosto všeho. Během posledního měsíce se dívám na kauzy kolem kryptoměn – a dochází mi, že to, co se z nich s postupem času stalo, se hodně liší od toho, co to mělo být původně. Krach kryptoburzy srazil na kolena hodnotu kryptoměn? Sakra – jak? Nebyly kryptoměny zamýšleny jako decentralizovaný nástroj proto, aby krach velkých institucí nemohl ovlivňovat jejich kurz? Regulace s obchodováním? Nebyly navrženy tak, aby stát nemohl zasahovat do obchodování? A to, že investoři přišli o spoustu peněz při pádu finančních institucí – jak? Nevznikly individuální peněženky k tomu, aby do nich nemohl nikdo jiný než ten, kdo zná přístupové heslo?

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama