PC-IQE - Počítač pro záchranu lidských životů
Seznam kapitol
Dnešní příběh začal již před více než 20 lety a je směsicí smutku, odhodlání, lidské spolupráce a samozřejmě počítačového výkonu. Pojednává o člověku, který celý svůj život bojoval s krutou nemocí a který se i v době, kdy byl zcela odkázán na pomoc druhých, neuzavřel do sebe, ale naopak se snažil pomoci, kde mohl.
Dne 12. 2. 1989 se ve Vsetínské nemocnici narodil chlapec Michal Pavelka, kterému sudičky nepřály moc dlouhý život. V půl roce života byla u Michala diagnostikována zákeřná nemoc, svalová dystrofie (konkrétně Werding-Hoffmanova typu II). Rodiče byli seznámeni s průběhem nemoci a s předpokládaným věkem dožití maximálně do tří let.
Pojďme se na tuto nemoc podívat trochu podrobněji,
abychom získali lepší představu, oč se vlastně jedná.
Svalová dystrofie je vrozené onemocnění
způsobené mutací chromozomu X v genu kódujícím protein Dystrofin. Je to
smrtelné a zatím neléčitelné onemocnění, které se vyskytuje pouze u
chlapců. Četnost postižení u mužské populace v naší republice
je jeden případ na 3500 narozených. Lék na tuto nemoc nebyl bohužel
dosud nalezen, existuje pouze podpůrná léčba. Běžně se průběh nemoci
projevuje postupnou svalovou ochablostí, která nejdříve postihuje nohy
a pánevní svalstvo a později se rozšiřuje na horní končetiny, krk a
dýchací svaly. Nejpozději kolem třináctého roku života jsou chlapci
upoutáni na invalidní vozík. Smrt nastává obvykle mezi dvacátým a
třicátým rokem jako důsledek srdeční nebo dechové nedostatečnosti.
Dívky jsou převážně pouze přenašečky, které nemají vůbec žádné obtíže,
nebo jen minimální. Je známo pouze několik případů, kdy svalovou
dystrofií v plném rozsahu trpěla žena.
Vraťme se nyní k Michalovi, který od počátku věděl o nemoci, kterou
trpí, od svých rodičů. Věděl od počátku, jaká vyšetření jej čekají a
proč se u něho provádí. Ve svém okolí se setkával s dětmi s jinými
postiženími a věděl dobře, že není jediný, kdo má nějaký zdravotní
hendikep. Jeho rodiče ovšem nikdy neslyšeli, že by si na svůj stav
stěžoval, naopak, snažil se pomáhat druhým. Rodina mu od narození
vytvářela podmínky, aby ho jeho hendikep omezoval co nejméně. S pomocí
rodičů, učitelů a spolužáků ve školách, které navštěvoval, a osobních
asistentek Michal absolvoval docházku na základní i střední škole a
účastnil se i mimoškolních akcí svých tříd. Výuku na střední škole
úspěšně ukončil maturitní zkouškou. V posledním roce svého života
pokračoval ještě v bakalářském studiu na UTB (Univerzita Tomáše Bati)
ve Zlíně, kde zvládl před svou smrtí (červenec 2009) dokončit první
ročník, obor procesní inženýrství.
S počítačem se poprvé seznámil, když mu byly čtyři roky. Jednalo se o
osmibitový stroj Atari, který vlastnil jeho otec. Na něm se ale
v té době prakticky hrály jen hry. Později jeho otec přinesl
domů počítač z tehdejšího zaměstnání kvůli programování. To byl už
klasický šestnáctibitový PC AT s operačním systémem MS DOS.
Míšu na počítači zaujala hra Sokoban – panáček, který přesunuje ve
skladu krabice. Když byl pak Michal ve druhé třídě, podařilo se pro něj
rodičům sehnat z Konta Bariéry starší počítač, na kterém pak
zpracovával různé úkoly do školy, nebo hledal na internetu podklady ke
studiu. V devíti letech se již naučil pracovat ve 3D CADu (vymodeloval
pro svou oblíbenou kočku boudu), naučil se sám připojit k internetu a
procházet stránky, které ho zajímaly.
V roce 1999 rodiče koupili nový počítač a na něm už Michal trávil prakticky všechen volný čas. Před nástupem na střední průmyslovou školu strojírenskou se pak za pomoci nadací a příspěvku od města podařilo koupit notebook, který si Michal s sebou nosil i do výuky. Tvořil na něm veškeré práce včetně technických výkresů a zpráv. Stejný princip výuky pak používal i na vysoké škole. Na internetu hledal vše, co ho zajímalo, a dá se říct, že využil všech možností, které internet nabízí pro komunikaci, studium i zábavu. Kromě mailu tak používal ICQ, chat a facebook, poslouchal hudbu na oblíbených stanicích, hrál hry po síti – nejčastěji ponorkový a letecký simulátor. Zajímal se o kosmonautiku a často sledoval online přenosy z NASA.
Mezi jeden z největších zájmů v posledních letech jeho
života patřily distribuované výpočty (DC). V roce 2005 se stal aktivním
členem Czech National Teamu a byl jedním z mála dlouhodobě aktivních
členů týmu na fóru. Stal se počtářem několika vědeckých projektů,
převážně se zaměřením na astronomii. Mnozí lidé z DC komunity jej znali
z týmového fóra, ale téměř nikdo z nich neznal Michala skutečně, tedy
jako mladého člověka s těžkým zdravotním postižením. O svém
skutečném stavu totiž řekl jen několika lidem, se kterými blíže
spolupracoval. I přes svou smrtelnou nemoc pomáhal v propagaci
distribuovaných výpočtů v naší republice. Jako jeden z mála byl natolik
aktivní, že pomohl při prosazování propagačních článků o DC na
některých serverech a pomáhal v zapojení do projektů dalším lidem
prostřednictvím sepsaných návodů.
Závěrem této kapitoly ještě k Michalově internetové přezdívce IQE. Tu
si dle rodičů zvolil potom, když v devíti letech musel
absolvovat psychologické vyšetření kvůli získání elektrického vozíku.
Součástí tohoto vyšetření byly i IQ testy. V těch mu byla naměřena
hodnota přes 140 a snad právě proto si dal přezdívku IQE, kde přídavek
„E“ doplnil podle výslovnosti.
Jeho životní pouť a hlavně jeho přístup k životu všem, kdo mají zájem, hodně přibližuje prezentace, kterou před časem zpracovali (ještě za Michalova života) k jiné příležitosti jeho rodiče Michal_Pavelka.pps
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
