Test disků Western Digital Blue – CMR klasika versus SMR šindel – dodatek první | Kapitola 3
Seznam kapitol
Tímto článkem navazujeme na nedávný srovnávací test pevných disků, v němž jsme proti konvenčnímu 3TB CMR modelu WD Blue (WD30EZRZ) postavili nejnovější 4TB SMR disk WD Blue (WD40EZAZ) se šindelovým magnetickým záznamem dat, nabízející o třetinu vyšší kapacitu za srovnatelnou cenu. Tento test nyní doplňujeme o několik disciplín, které mají za cíl důkladné prověření funkce SMR disku ve velmi vysoké zátěži a nalezení jeho případných limitů.
V rámci předchozí kapitoly jsme dospěli ke zjištění, že 4TB SMR disk WD Blue zřejmě používá pro zápis dat náhodným přístupem (při prakticky zcela obsazené kapacitě) CMR zónu velikosti cca 103 GB. Po jejím zaplnění rychlost zápisu významně klesá. Známe tedy možnou Achillovu patu šindelového disku a můžeme se tak v dalších disciplínách zaměřit na její ověření.
V aplikaci Iometer 1.1.0 jsem pro účely potvrzení existence 103GB CMR zóny šindelového disku vytvořil testovací úlohu v délce trvání pouhých 50 minut, v níž byly oba porovnávané disky WD Blue opět zatíženy 100% zápisem bloků dat o velikosti 64 KiB náhodným přístupem. Abych se vyhnul další osmihodinové přípravě testovacího souboru „iobw.tst“, využil jsem možnosti omezení testované kapacity disku nastavením maximálního počtu sektorů na 250 milionů. V tomto případě si Iometer vytvořil na testovaném disku soubor o velikosti 119 GB (0,116 TB), který by tedy měl spolehlivě přesáhnout dosud zjištěnou kapacitu CMR zóny.
Pokud vám s ohledem na testované disky výše uvedené počty na první pohled příliš nesedí, tak je to tím, že Iometer je už docela stará aplikace, která ve výpočtech prostoru na disku dosud tvrdošíjně kalkuluje s dříve používanou velikostí sektoru 512 bajtů, přestože disk ve skutečnosti využívá 4096 bajtů.
Samotná úloha se rozeběhla po cca 12minutové přípravě testovacího souboru. Omezená plocha znamenala pro zápis náhodným přístupem u obou porovnávaných disků dosažení obecně vyšší přenosové rychlosti, než jakou jsme viděli v případě využití jejich plné kapacity. U CMR disku, který zde máme opět hlavně pro porovnání jeho chování, probíhal zápis stabilní záznamovou rychlostí cca 19 MB/s. SMR disk podle očekávání nasadil výrazně vyšší rychlost v rozmezí 60 – 110 MB/s při srovnatelných hodnotách vytížení disku a odezvy.
Před koncem úlohy jsem u SMR disku očekával propad rychlosti zápisu, který se ovšem nedostavil. Do posledních sekund disk překvapivě zapisoval plnou rychlostí bez viditelného zpomalení, stejně jako CMR disk.
S dosaženou průměrnou rychlostí 89,11 MB/s šindelový SMR disk za 50 minut zapsal celkem 261 GB dat, což je 2,5 násobek kapacity jeho CMR zóny, zjištěné v předchozí kapitole (103 GB). Pro srovnání, konvenční CMR disk s průměrnou rychlostí náhodného zápisu 20,46 MB/s za stejnou dobu zapsal pouhých 60 GB dat, avšak bez nutnosti následného úklidu.
Zdá se tedy, že šindelový SMR disk WD Blue používá proměnlivou velikost CMR zóny v závislosti na aktuálním stavu zaplněnosti úložného prostoru. Abych zjistil velikost CMR zóny v málo zaplněném disku, musel jsem pokračovat v testování obdobným způsobem, ale s postupně se zvyšující testovanou plochou disku. Šlo o to, abych opět dosáhl okamžiku, kdy rychlost zápisu významně poklesne, ale zároveň abych přitom co nejméně zaplnil volnou kapacitu disku.
Následovalo tedy několik dalších testovacích úloh, v nichž jsem postupně zvětšoval počet testovaných sektorů u SMR disku a úměrně prodlužoval dobu provádění úlohy. Dosáhl jsem obdobných výsledků jako v předchozí úloze, aniž bych se k poklesu rychlosti zápisu dopracoval. Vytvořil jsem velký počet souvisejících obrázků, ale nebudu vás jimi nyní obtěžovat. K první zajímavější situaci jsem dospěl až po nastavení 600 milionů sektorů, tj. testovacího souboru o velikosti 286 GB (0,279 TB), který jsem podrobil náhodnému zápisu dat po dobu 75 minut. Po 30minutové přípravě začal zápis rychlostí cca 16 MB/s v případě CMR disku a 60 – 115 MB/s u SMR disku.
Od 67. minuty se v grafu přenosové rychlosti SMR disku začaly v půlminutových intervalech objevovat mžikové propady rychlosti zápisu na hranici 40 MB/s. Zvukový projev disku však žádnou změnu nevykazoval, takže bych vyloučil možnost, že by šindelový disk začal uklízet. Mimochodem do tohoto okamžiku disk zapsal 341 GB dat a výrazně tak překročil velikost testovacího souboru (286 GB), takže bylo zřejmé, že výrazného propadu bychom se ani případným prodloužením délky úlohy již nedočkali. Až do konce 75minutové úlohy se tedy chování obou disků nijak nezměnilo.
S dosaženou průměrnou rychlostí 86,08 MB/s šindelový SMR disk v této úloze za 75 minut zapsal celkem 378 GB dat a konvenční CMR disk s průměrnou rychlostí náhodného zápisu 17,05 MB/s za stejnou dobu zapsal pouhých 75 GB dat. Důležitým zjištěním je to, že CMR zóna šindelového disku musela být v tomto případě větší, než 286 GB (velikost testovacího souboru).
Přesnou velikost CMR zóny šindelového disku v případě jeho nízkého zaplnění tedy stále neznáme. Nezbývá než pokračovat úlohou s ještě větší testovanou kapacitou disku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
