Test disků Western Digital Blue – CMR klasika versus SMR šindel – dodatek první

Srovnávací test pevných disků Western Digital Blue jsme uveřejnili na začátku září 2021. Jeho účelem bylo porovnání dvojice disků (3TB CMR WD Blue (WD30EZRZ) a 4TB SMR disk WD Blue (WD40EZAZ)) se srovnatelnou pořizovací cenou, ale s rozdílnou kapacitou. Nešlo ani tak o to, abychom exaktně porovnávali čísla ve výsledcích jednotlivých disciplín, ale spíše o zevrubné porovnání chování obou disků s ohledem na jejich odlišný způsob záznamu dat a nalezení případných problémových situací, které nás mohou v praxi překvapit.

Když jsem v polovině října procházel ceníky tuzemských prodejců, abych zkontroloval prodejní ceny testovaných disků, tak jsem zjistil, že CMR modely WD Blue s kapacitou 2 TB a výše jsou beznadějně vyprodány s neznámým termínem naskladnění. Někteří prodejci hovořili dokonce o ukončení jejich výroby. Přímo na stránkách výrobce však CMR modely stále figurují, takže bychom v budoucnu o možnost volby mezi CMR a SMR snad neměli přijít. Následujícím obrázkem si tedy jen připomeneme situaci na trhu ze srpna 2021.

i Zdroj: PCTuning.cz

V úvodu zářijového článku jsem avizoval, že je to má první praktická možnost si disk se šindelovým magnetickým záznamem dat pořádně osahat. Do té doby jsem se SMR diskům raději vyhýbal a navíc mě dostatek CMR modelů na trhu do žádné změny netlačil.

Pro účely testu jsem tehdy zvolil stejnou výchozí metodiku, kterou jsem používal v případě předchozích testů CMR disků, abych mohl výsledky porovnat s těmi dříve naměřenými. Ze syntetických aplikací jsem opětovně vybral HD Tune Pro 5.5, AS SSD Benchmark a PCMark 8. U praktických testů jsem se snažil simulovat úlohy, které se budou u datového disku nejčastěji používat, a které jsou na výkonu disku závislé. Bylo to tedy několik způsobů kopírování složky se soubory a načítání obrázků do Adobe Photoshopu. Porovnali jsme si také spotřebu disků a jejich teploty. Kvůli disku se šindelovým záznamem přibyla nově disciplína náhodného přístupu s využitím aplikace Iometer 1.1.0.

Po posouzení argumentů z konstruktivní diskuze pod zářijovým článkem jsem dospěl k závěru, že zvolený způsob využití aplikace Iometer v testu nemusel odhalit skutečné limity disku se SMR. Obvykle se totiž snažím navodit nejméně příznivou situaci, jíž pak musí testovaný disk čelit. Proto jsem si za cíl aplikace Iometer zvolil malý oddíl O s velikostí přibližně 17 GB, který jsem vytvořil na posledním procentu datového prostoru u vnitřního okraje ploten, kde by měla být rychlost záznamu nejnižší z důvodu nejnižší obvodové rychlosti ploten.

Iometer si v toto případě před začátkem testu vytvořil speciální testovací soubor, odpovídající plné velikosti diskového oddílu O (tedy cca 17 GB) a následný tříhodinový zápis dat s náhodným přístupem směřoval do tohoto souboru. Takových tříhodinových disciplín jsem postupně absolvoval šest (s různou velikostí datových bloků), přičemž 17GB oddílem O prošlo na jeden zátah celkem 979 GB dat (50 % zápis a 50 % čtení). Jenže háček byl v tom, že SMR disk zřejmě veškerý zápis dat s náhodným přístupem směřoval do své CMR zóny, kde tato data v objemu odpovídajícímu 17GB testovacímu souboru neustále přepisoval, takže ke skutečnému zápisu do SMR zóny disku pravděpodobně vůbec nedošlo. Asi proto jsem nezaznamenal po celou dobu testu žádný významnější pokles rychlostí zápisu.

V rámci pokračování tohoto srovnávacího testu (dodatku) se tentokrát s pomocí aplikace Iometer pokusím nejprve zjistit velikost CMR zóny šindelového disku, abych jej poté mohl podrobit několika praktickým disciplínám zápisu dat v adekvátním objemu. Podrobnosti k metodice testování si povíme v příslušných kapitolách věnovaných jednotlivým disciplínám.