To nej pro vaše data: velký test 2TB pevných disků | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nástup SSD v roli systémového disku odsouvá klasické disky do pozice datového úložiště. Kvůli nenažranosti her i multimédií nám na jejich rychlosti ale pořád záleží. Výrobci už přitom vlastnosti související s výkonem HDD doslova tají. Nevadí, v syntetických i praktických testech zjistíme, jak na tom populární 2TB disky jsou.
Na obrázku výše je původní sestava disků, kterou jsme obdrželi k otestování. Zcela vlevo je disk Seagate Barracuda, který jsme nakonec nahradili novějším kusem (ten na fotografii byl továrně opravovaný kus, ale některé z naměřených výsledků se nám stejně nezdály). Starší tříplotnovou verzi Seagate Barracuda alespoň nahradila mnohem zajímavější dvouplotnová verze se stejným modelovým označením, nově nazvaná Seagate Desktop HDD (v cenících obchodů je stále vedena pod názvem Barracuda).
Hardwarová loterie
Výše zmíněný odstavec dává tušit, nakolik je v současnosti situace u klasických pevných disků absurdní. Kdysi, v dobách, kdy se ještě kapacita disků udávala na gigabajty, bývalo běžné, že se při přechodu na plotny s vyšší hustotou záznamu měnily i modelové řady disků a zvolna rostla i jejich kapacita.
Jenže s přechodem na terabajty (a po zakonzervování situace po povodních v roce 2011) zamrzly běžné kapacity disků na několik dlouhých let na kulatých hodnotách 1, 2 a 3 TB (přičemž hustota ploten zvolna rostla i nadále). V discích se stejnou kapacitou tak můžete narazit na plotny s rozličnou hustotou záznamu. Na kýžené hodnoty se pak výrobci dostávají rozličnými způsoby – třeba tak, že použijí tři plotny s kapacitou 750 GB a jejich část nevyužijí. A už je naprosto běžnou praxí, že ke změnám dochází bez výstrahy a za pochodu, aniž by o tom výrobci dali vědět.
Zatímco dříve jste se ze specifikací konkrétního modelu pevného disku dozvěděli prakticky vše počínaje počtem ploten a hlaviček přes hustotu záznamu a otáčky až k přístupovým dobám a přenosovým rychlostem, dnes si o něčem takovém už můžete nechat jen zdát. Specifikace jsou velmi vágní a zmizelo z nich prakticky vše podstatné. Asi neexistuje jiná klíčová komponenta počítače, u které byste toho o vlastnostech a výkonu ze specifikací poznali tak málo (dnes už převážně vlastně vůbec nic). A situace je o to horší, že se do disku, který máte v ruce, nemůžete jen tak se šroubovákem podívat a aspoň ty plotny a hlavičky přepočítat. Proto už jsou dnes údaje, které ke konkrétnímu disku dohledáte, často jen odhadem učineným na základě jeho vlastností (výkon, hmotnost, spotřeba, tvarování šasi) a obdobně je to i v našem testu.
Upozorňujeme na to z jednoho prostého důvodu – abyste pamatovali na to, že výsledky, které najdete v tomto testu, platí pouze pro disky se stejnou konfigurací (počtem ploten, hustotou záznamu). Budete-li kupovat například WD Caviar Green WZ20EZRX-00D8PB0, může se výkon lišit podle toho, zda si „vylosujete“ kousek se stejnou konfigurací ploten, nebo nějakou jinou variantu. Pozitivní je na tom aspoň to, že se s pokročilejšími technologiemi většinou mění výkon k lepšímu.
Nám se v testu sešly jak moderní disky s párem terabajtových ploten, tak disky osazené trojicí ploten o kapacitě 750–800 GB.
Zajímavé bude zejména přímé srovnání modelů Green a Desktop od Western Digital, které se při pohledu do specifikací a na modelové označení zdají být zcela identické, ale liší se právě počtem ploten. Schválně si tipněte, který z nich bude v celkovém srovnání výkonnější.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
