Úvaha: Co bych si koupil k Vánocům | Kapitola 7
Seznam kapitol
Je velmi těžké vybírat dárky pro sebe, těžší pro rodinu a známé a úplně nejtěžší je doporučovat něco ostatním. Chápejte: Vám může připadat notebook s načančaným designovým krytem příšerný, ale vaší sestřičce či přítelkyni (a nebo třeba taťkovi) zase přijde krásný. Takže varování předem: Žádné doporučení není absolutní, natož pak moje.
Prozkoumal jsem i něco robotů, které se na nás doslova vyrojily, jako je Hexbug a nebo Robopet, ale jsou to docela divné a docela jednoúčelové hračky. Robopet je hezká ukázka toho, že nemusíte vyklopit na dřevo padesát, ale ani deset litrů na to, abyste získali autonomního robota, ale moc toho neumí a jako hračka je docela křehký. Chodí, zkoumá prostor, dělá kousky, můžete ho podmiňovat, ale levná konstrukce (co chtít za čtrnáct stovek…) ho omezuje.
Dokáže se sice „překulit přes záda“, ale motorika tlapek je omezená a zatáčky dělá opravdu hodně široké. Jako robot pro odrostlejší to je poměrně hloupé (můžete ho „podmiňovat“ ovladačem, ale ne programovat, což by bylo z výchovného hlediska lepší), jako hračka pro drobotinu mi přijde jako moc křehký. Na štědrovečerní večer to stačí, pak ho můžete strčit bez obav do krabice, takže jako hračka je možná lepší, než živý pejsek, který by po omrzení putoval do útulku. Pro potěr jsou prostě nejlepší klasické robustní stavebnice a plyšáci, kteří přežijí i ostřejší zacházení.
Odrostlejším můžete věnovat plyšové mikroby, jako plíseň, syfilis, bakterii způsobující žaludeční vředy a nebo ty, co vyrábějí uhry. Klasika z loňska. O Hexbugu ani nemluvím, jsou to velmi jednoduší mikroroboti s velmi jednoduchým chováním. Je to zajímavé na to, aby je kutil rozebral a podíval se do nich jak fungují, ale jinak jsou tyhle roboblechy příliš prosté, než abychom realisticky čekali, že v nich kdy budou obdarovaní měnit poměrně drahé lithiové baterie. Nebudou je prostě bavit příliš dlouho.
Některé roboblechy reagují na zvuk, jiné jenom na náraz a je mezi nimi i „chodící konstrukce“, kterou ovládáte infračerveným paprskem. Kdo ví, třeba je jejich kouzlo v tom, že si jich koupíte víc a necháte je řádit v ohraničeném prostoru (vana?), ale jako samostatná hračka nic moc.
Odrostlejší potěr pobaví spíš molitanové špalky vrhající bouchačky od NERFu, i když ty nové, které se letos objevily, ty loňské nepřekonávají. Vyzkoušel jsem NERF Longstrike, což je neuvěřitelně dlouhá odstřelovačka, která vypadá jako z Warhammeru 40K, ale její píst je oproti elektrickému kulometu Vulcan slabší a dlouhá hlaveň způsobuje, že dostřel je ve skutečnosti menší a zbraň je méně přesná, než třeba takový Recon. Čili pokud chcete zabodovat, berte raději stále ten elektrický kulomet, s ním je stejně největší legrace.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
