V energetické pasti: Co dál?
Seznam kapitol
Krach Bohemia Energy přinesl mnohým novou výměru záloh za energie, která jim vyrazila dech. Přitom se stále nic neděje: Nic se zatím nezavřelo, energii pořád vyrábíme levně a kdybychom si její cenu uměle nenavyšovali povolenkami, bylo by vše normální. Takže když se nic neděje – co se to děje?
Variace na klasický vtip říká, že kdo energetiku umí, ten ji dělá, kdo ji neumí, ten s ní radí Evropské komisi – a kdo si nepamatuje z fyziky vůbec nic, dá se k Zeleným a nutí světu změnu. Věc se má tak, že situace kolem Green Dealu v poslední době opustila jakékoliv limity racionality a příčetnosti – a roky se jede jen na vlně strachu a hysterie, které se dnes dokonce odborně říká „environmentální žal“ (eco-anxiety).
Cenu za tohle šílenství jsme začali platit už nyní – a to se to ještě ani nerozjelo. Věc se má tak, že pokud chcete řešit nějaký problém, musíte ho popsat a začít řešit krok za krokem, ne to dělat tak, že nejdřív problém ignorujete, pak ho outsourcujete – a nakonec s křikem a v panice vyrazíte běžet do temného lesa bez představy, kam se chcete dostat, jak se tam dostanete a s ideou, že čím rychleji poběžíte, tím dřív to za vámi bude.
Svět se otepluje – a to hlavně masivním nárůstem emisí v rozvojovém světě. Čína a Indie táhnou růst emisí takovým tempem, že je jedno, jak moc si budeme utahovat opasky, protože ani nekompenzujeme ten nárůst.
V záchvatu environmentálního žalu děláme nesmysly, jako je masová výroba solárních panelů, které se vyrábějí v Číně – a to z větší části s pomocí energie z uhelných elektráren. Anebo pěstujeme biopaliva, což je úplně nejhorší zdroj energie ve smyslu energie získané proti energii vložené, často dokonce záporné (!) – a to nemluvím o tom, že když „biomasu“ získáme a zpopelníme, ochuzujeme půdu o hmotu, která by se do ní v normálním ekologickém cyklu zase vrátila, takže ji aktivně vyčerpáváme a ničíme.