Vytuňte si grafiku: slasti a strasti 3D tisku krytů na GeForce od Palitu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Palit cílí hlavně na cenu, u levnějších modelů nemá moc čím zaujmout. Jedna z věcí, kterou mě překvapil, je program „Maker“, díky němuž můžete využít 3D tisk a poladit vzhled karet. Tak jsem to zkusil a výsledek přetavil do článku, ve kterém si ukážeme, na co si dát majzla, kdybyste měli podobně chytrý nápad. A pokud se na to nechystáte, uvidíte aspoň, co dnes zvládne 3D tiskárna za čtyři tisíce a co všechno se během tisku může pokazit...
Umíte modelovat?
Mnohem jednodušší rozhodování budete mít, pokud jste schopní v některé z dostupných aplikací vymodelovat, co se vám zlíbí. V takovém případě už bych dnes neváhal, 3D tiskárna je asi nejzábavnější hračka, co jsem za posledních deset let pořídil. Modelovat a připravit něco tak, aby se to pak dalo celé úspěšně vytlačit po vrstvách, nějak to drželo pohromadě a fungovalo spolu s dalšími díly, je podobně zábavné jako přemýšlet nad tím, jak sestavit farmu v Minecraftu nebo raketu v Kerbal Space Program. Rozdíl je v tom, že u 3D tisku vám to nakonec z virtuálního světa vyleze i do toho reálného. A je to pak lepší pocit než uspokojení z toho, jak vám farma na třtinu šetří čas na sklízení nebo z toho, že Kerbík bezpečně přistál na virtuálním měsíci, aby tam zapíchl virtuální vlajku a shrábl za to tři sta expů na research… aby při návratu na Kerbin shořel v atmosféře.
Když jsme u těch Kerbalů, jen tak ze srandy jsem zkusil další věc, kterou zdatnější uživatel zvládne, i když neumí modelovat, nebo se hrabat v assetech her – využít volně dostupných programů pro fotogrametrii k vykrádání postaviček z her. Natípáte pár screenshotů z různých úhlů nebo natočíte video, protáhnete to programem, který z toho udělá mračno bodů, vygenerujete mesh, zalepíte v něm díry, a můžete to poslat na tisk. Anebo natočíte krátké video, kde potvoru, po jejímž zhmotnění toužíte, párkrát obkroužíte, zaregistrujete se na polycam.com, nahrajete jej, a za chvíli vám z toho vypadne podobné STL s modelem:
Pro modeláře povinnost, pro kutily dobrý pomocník.
Modelářům výhody 3D tiskáren asi vysvětlovat nemusím, něco jako 3D tiskárnu už mají nejspíš většinou dávno doma. Jestli tisknou něco většího, nejspíš na plastovou strunu, jestli drobnosti, tak nějakou tu smradlavou SLA na epoxydovou pryskyřici, která zvládá precizně detailní tisky.
Ideální je ale i pro příležitostné kutily, kteří mají občas problém s tím, že by tady potřebovali nějaký vinglík s dírou na tři šroubky, nebo něco, co by přesně pasovalo někam, aby něco jiného nevypadávalo, nebo něco místo toho, na čem se mi ulomil tady ten čudlík a lepidlem to držet nebude, nebo malou krabičku na ten zesilovač za třicet kaček, šablonu na frézování anebo takový držák něčeho na něčem, který nikdo nedělá a vyrobit to tradičními postupy je na několik hodin (ne že by to modelování někdy netrvalo i déle, ale aspoň je to čistá práce).
Pořád pochopitelně platí, že když se to dá snadno, rychle a levně koupit hotové, je většinou lepší to koupit, ale ono to občas nejde, nebo to ekonomicky nedává smysl.
Pro kutily je to i nedocenitelný pomocník pro snadnou výrobu různých přípravků, spojek, držáků a podobných věcí. Třeba ekosystémy jednotlivých výrobců elektrického nářadí se vyznačují tím, že na sebe jednotlivé prvky navzájem nepasují. Potřebujete nějakou redukci z hubice vysavače ETA na hadici nářadí od Parkside, protože to nepasuje? Můžete sednout k internetu a googlovat, jestli něco podobného někdo nedělá, kde a za kolik by se to dalo koupit, objednat, a čekat… nebo změříte průměry, za deset dvacet minut máte vymodelovanou jednoduchou trubku s konci o různých průměrech připravenou na tisk, a za dvě tři hodiny je to na světě.
Minidílna do garsonky
Anebo to můžete brát úplně z opačné strany – pokud nemáte prostor na kutilskou dílnu, 3D tiskárna na plastový filament je báječná věc do paneláku, na níž jednoduše, rychle a celkem čistě vyrobíte i docela komplikované věci, na které byste jinak potřebovali slušně vybavenou dílnu. Vytisknete si třeba držák na webkameru na míru, a vystačíte si u toho v podstatě s nožíkem, kleštičkami a jedním pilníkem na začištění nedostatků.
Třeba takovou spojku mezi širokou flexibilní hadici z neznačkové mobilní klimatizace a hliníkovou flexi trubku o správných průměrech ve stavebninách jen tak nenajdete, a vyrobit něco podobného v domácích podmínkách není taková sranda, jako to prostě v něčem naklikat myší a nechat vytlačit na podložku.
Prakticky povinnost je 3D tiskárna taky pro všechny elektrobastlíře, co si hrají s mikrokontroléry a snímači za pár šupů z Číny – na cokoliv si za hoďku dvě vymodelujete krabičku přesně na míru. U běžně používaných desek a senzorů je pak dost pravděpodobné, že už použitelnou krabičku vymodeloval někdo před vámi a stačí ji jen stáhnout.
Dost žvanění na úvod, vrhněme se na ten tisk.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
