Vytuňte si grafiku: slasti a strasti 3D tisku krytů na GeForce od Palitu | Kapitola 8
Seznam kapitol
Palit cílí hlavně na cenu, u levnějších modelů nemá moc čím zaujmout. Jedna z věcí, kterou mě překvapil, je program „Maker“, díky němuž můžete využít 3D tisk a poladit vzhled karet. Tak jsem to zkusil a výsledek přetavil do článku, ve kterém si ukážeme, na co si dát majzla, kdybyste měli podobně chytrý nápad. A pokud se na to nechystáte, uvidíte aspoň, co dnes zvládne 3D tiskárna za čtyři tisíce a co všechno se během tisku může pokazit...
Když nepotřebujete měnit barvy v každé vrstvě, ale promyslíte to dopředu, dá se zajímavého efektu dosáhnout i jednou výměnou filamentu v průběhu tisku. Na to už jsem vzal druhou variantu krytu, kterou Palit nabízí jako základem pro vlastní kreace ve 3D.
Abych nezabil dva dny modelováním něčeho rafinovaného, posloužila mi jako hlavní motiv tapeta z pozadí, kterou můžete občas vidět na PCTuningu.
Převedl jsem ji na vektory, z nich to vytáhl do prostoru, a celé to zapustil do zjednodušené verze krytu. A rovnou jsem si tam přidal i značky na logo a zkosil nějaké hrany ve výřezech na boku, protože to je další místo, které Palit nedomyslel a bez této úpravy a podpěr vám hrana výřezu steče dolů.
Vzal jsem na to staré dobré Rhino3D, protože jsem nad ním kdysi proseděl stovky stovky hodin a z toho, co je dnes k dispozici, jej mám i po dvaceti letech ve svalové paměti a umím s ním pořád nejlíp.
Vše vytisknete jednou barvou a nad to dáte pár vrstev s prvky jiné barvy. Stylizované vodivé spoje jsem do krytu zapustil do hloubky 0,2 mm tak, abych v průběhu tisku horní vrstvy krytu mohl vyměnit filament, všechno se to krásně spojilo a nad to se pak už vytiskly jen oranžové prvky.
Při slicování pak stačí přidat do tisku pauzu na výměnu filamentu. Při tisku pak při pauze vytáhnete bílou strunu, strčíte tam oranžovou, necháte to odkáknout a pustíte zbytek tisku.
Vyrábět k tomu ještě druhý kus se mi už vážně nechtělo, takže jsem vzal ještě druhou půlku z předchozích pokusů tištěných vodorovně…
…a vypadla z toho nakonec celkem zajímavá kombinace.
Ani není poznat, že krytka šroubků na bílé půlce není modré PLA jako v zadní části, ale PET-G, protože se mi kvůli téhle drobnosti už nechtělo prohazovat filament, co jsem v té době v tiskárně měl. Nejvíc to asi opět kazí drobné deformace dílů způsobené smršťováním plastů a to, že při přípravě modelů nikdo nemyslel na to, že to právě kvůli smršťování může někde trochu uhnout. Částečně to lze také kompenzovat úpravou příslušných parametrů během přípravy tisku ve sliceru.
Do jisté míry je to ale asi daň za to, že jsou díly univerzální – pokud budete totéž tisknout na tiskárnách SLA z epoxidové pryskyřice, bude přesnost a lícování dílů téměř dokonalé, a budete se zase potýkat s úplně jinými věcmi.
A pokud to pustíte do profi tiskárny za čtvrt mega, co tiskne spékáním plastového prášku laserem, nemusíte při přípravě a po tisku řešit prakticky nic. Jenom to na konci tisku oklepete a oprášíte a máte vystaráno.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
